Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Dát, nebo nedat

20.10.1997

Podnikatelské výhody pro velké investory musí mít pevná pravidla

Většina ideologů kapitalismu, počínaje Adamem Smithem a konče F. A. Hayekem či Michaelem Nowakem, vždy zdůrazňovala, že kapitalismus, respektive tržní systém, nemůže fungovat bez jasných a transparentních pravidel, která platí pro všechny. Jinými slovy: musí nejen platit jasná pravidla hry, ale musí být i reálně vymahatelná. Zatímco systém tržní ekonomiky dnes opravdu obepíná téměř celou zeměkouli, jasná pravidla pro všechny přestávají bohužel v mnoha ohledech platit. Týká se to především na straně jedné tzv. proexportní politiky, na straně druhé tzv. podnětů pro investory. U nás se o nich v poslední době diskutovalo především v souvislosti se zájmem počítačového gigantu Intel postavit u Pardubic či Plzně supermoderní továrnu na výrobu mikroprocesorů.

Nerovná soutěž

Zatímco v případě proexportní politiky vybírají státní či polostátní orgány jednotlivé subjekty, které dostanou státní podporu, v případě investičních podnětů dostávají zahraniční investoři, kteří přicházejí do země, nějakou formu podnikatelských úlev. Někdy vláda poskytne zdarma pozemky, zaplatí rekvalifikaci budoucích zaměstnanců, vybuduje nutnou infrastrukturu (silnice, telefony, kanalizace, vodovody, elektřina) nebo investorovi přímo poskytne např. daňové či celní prázdniny. Jednotlivé země a státy se pak v poskytování těchto pobídek doslova přebíjejí. Potíž je ale samozřejmě v tom, že podobné podněty znamenají nerovné podmínky: poškozeny jsou jak domácí podniky, tak ostatní zahraniční investoři, kteří žádné úlevy nedostali. Hlavní argument, s nímž se většinou podnikatelské úlevy zdůvodňují, je tak značně problematický: dělají to všichni ostatní, tak to musíme dělat taky. Faktem samozřejmě je, že země, která přiláká významného investora (navíc z oblasti špičkových technologií), jako je Intel, si zlepší image a je možné, že se jí podaří přilákat i investory další.
V jaké situaci je tedy dnešní Česká republika - máme, nebo nemáme poskytovat podnikatelské úlevy? Privatizace tuzemského průmyslu je téměř u konce, a pokud Česká republika chce i nadále, aby do země pokračoval příliv investic, musí přitáhnout strategické investory, kteří budou stavět podniky tzv. na zelené louce. To vše v situaci, kdy se hospodářství nachází v krizi, a o to je větší potřeba přímých investic a nových technologií, a kdy se důvěra v český kapitálový trh téměř zhroutila.

Nejsme "success story"

Na konferenci o investičních příležitostech v jihovýchodní Asii a střední Evropě, kterou před nedávnem pořádala nadace Bohemiae, řekl český ministr průmyslu a obchodu Karel Kühnl následující slova: S tím, jak roste celosvětová konkurence o přímé strategické investice, je pro jednotlivé země stále těžší zabezpečit si svůj podíl. Strategická politika české vlády vůči investorům není postavena na poskytování preferencí, zvláštních podnětů, slev z kupní ceny, daňových úlev apod., jako je to běžné v některých jiných zemích. Místo toho zdůrazňujeme politickou a ekonomickou stabilitu, rozvoj standardního (kapitalistického) prostředí a vlastnických práv a legislativy se zásadní rolí soukromého sektoru. Nabízíme udržitelný růst, vzdělanou a relativně lacinou pracovní sílu a pokračující restrukturalizaci naší ekonomiky. Jak ale ukázala nabídka české vlády Intelu, rozumíme tomu, že boj o strategické investice je intenzivní, a nechceme ho prohrát. Potíž je v tom, že v tomto případě ministr Kühnl neříkal účastníkům konference vědomě celou pravdu. Česká republika již totiž delší dobu investorům nejrůznější úlevy poskytuje. A problém je v tom, že je poskytuje poněkud chaoticky. To se stává předmětem kritiky a je otázkou, zda počínání vlády není v tomto ohledu kontraproduktivní.
První velké daňové a celní úlevy (i když na omezenou dobu) poskytla česká vláda firmě Škoda-Volkswagen, dnes hlavnímu tahounu české ekonomiky, a to již v roce 1991. Šlo o tak významnou (a úspěšnou) investici, že by bylo asi absurdní poskytnuté úlevy kritizovat. Vláda by však toto rozhodnutí neměla zapírat, i když je pravda, že několik dalších let žádné podobné podněty investorům neposkytovala. Nebylo to ale ani potřeba. Dlouho jsme totiž byli vychvalováni zahraničním tiskem, byli jsme považováni za "success story" a vyzvedáváni nad okolní země. I my sami jsme říkali: "My jsme Česká republika, tady žádné podněty nepotřebujete." Obecně přitom platí, že podněty nejsou nuceny poskytovat pouze země ekonomicky velmi úspěšné, země, které jsou liberální a mají samy o sobě nízké daně, ty, které mají funkční infrastrukturu a fungující a transparentní kapitálový trh. Jenomže takovou zemí nejsme. Pokud tedy ministr Kühnl mluví "o politické a hospodářské stabilitě", zůstává pouze u jeho přání.

Otočení kormidla

Koncem roku 1995 oznámila japonská firma Matsushita, že postaví v Plzni podnik na montáž televizorů Panasonic. Matsushita slíbila investovat 66 milionů dolarů. Zdálo se, že by mohla přijít nová vlna investic na "zelené louce". Tehdejší ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý nejprve tvrdil, že firma Matsushita nedostala žádné daňové úlevy. Pak ale vyšlo najevo, že Matsushita získala celní úlevy ve výši 5 milionů dolarů na dovoz investičních celků, a město Plzeň navíc investovalo do infrastruktury přesně 80 milionů korun.
Podobnou úlevu dostala v letošním roce další japonská firma Toray, která investuje do nové textilní továrny v Prostějově 150 milionů dolarů: pět a půl let odpuštění celních sazeb a 22% daně z přidané hodnoty na dovoz veškerého výrobního zařízení. Přitom žádný český zákon nemluví o tom, že by bylo možné daň z přidané hodnoty jakkoli odpouštět. A vláda se stále snažila a snaží zachovat kamennou tvář a tvrdí, že žádné daňové úlevy neposkytuje. Konečně teprve v okamžiku, kdy před dvěma měsíci vláda projednávala nabídku Intelu, vyšlo najevo, že je ochotná o nejrůznějších investičních podnětech alespoň diskutovat. Podle neoficiálních informací česká vláda nenabídla Intelu daňové prázdniny, ale 40 milionů korun na zlepšení infrastruktury a 200 - 300 milionů korun na rekvalifikaci zaměstnanců.

Případ od případu

Představa, že česká vláda měla vyjít Intelu vstříc za všech okolností, je nesmyslná. Vysokou nezaměstnanost zatím nemáme, a i když potřebujeme moderní technologie, je třeba vzít nejprve do ruky kalkulačku. Pokud se totiž vláda rozhodne vyjít investorům vstříc, musí si to obhájit před daňovými poplatníky. Není zkrátka možné, aby z rozpočtu de facto skrytě "dotovala" vytváření nových pracovních míst. Co je však nejdůležitější: slovně proklamovaný liberalismus a pevná pravidla hry, která se u nás v praxi nedodržují, nás mohou stát hodně. Opět jsme srovnáváni s Polskem, které sice poskytuje nejrůznější úlevy pro investory jako na běžícím pásu, ale snaží se přitom dodržovat určitá pravidla. Každá firma v Polsku (domácí i zahraniční), která reinvestuje více než dva miliony ECU, má nárok na 20% snížení daně ze zisku. Celá země je rozdělena na devět zón hospodářského rozvoje a snaží se přitáhnout investice do nejrůznějších regionů. Podobná pravidla má dnes již většina zemí střední a východní Evropy včetně Kazachstánu. (Neznamená to pochopitelně, že když je investiční nabídka příliš lákavá, že není poskytnuta výjimka. Vlády ji ale musí vysvětlit a obhájit).
Vzhledem k tomu, že se Česká republika v dohledné době určitě nestane extrémně liberální zemí, měla by přestat dělat ramena a stanovit jasná pravidla hry pro to, co již delší dobu praktikuje - úlevy případ od případu. Jinak se budou opět šířit pověsti o korupci a poskytováním nahodilých investičních úlev můžeme spoustu investorů spíše odradit. Bude se jim totiž zdát, že investiční výhody u nás dostanou jen podle toho, jak vypadají, případně podle toho, kolik kterému úředníkovi zaplatí bokem.

Kalkulačku do ruky

Mnohé evropské vlády (například vláda portugalská a v poslední době zemské vlády v bývalém východním Německu) jsou ochotny vyjít zahraničním investorům vstříc neuvěřitelnými nabídkami. Tak například Portugalsko, které podle všeho "vyfoukne" České republice investici Intelu (Portugalsko údajně zvýšilo svou nabídku poté, co zjistilo, co obsahuje nabídka české vlády), nedávno poskytlo automobilce Ford nabídku, z které ale podle propočtů týdeníku The Economist vyplývá, že vytvoření jednoho pracovního místa přijde každého tamějšího daňového poplatníka na 250 000 dolarů. Stejně tak šéf Volkswagenu Ferdinand Piech souhlasil s vytvořením třiceti tisíc pracovních míst v Sasku teprve poté, co firma dostala doslova na dřevo 900 milionů marek.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.