Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Drůbež a detektivové

26.5.1997

Co nového v kauze vykradených C. S. Fondů

Miliardový tunel na C. S. Fondy, dosud největší krádež v dějinách českého kapitálového trhu, má další vývoj. Se souhlasem nuceného správce byla najmuta renomovaná zahraniční agentura zabývající se finančními podvody a dohledáváním ztracených peněz. Údajně jde o firmu, která má na svém kontě například úspěšné obstavení kont filipínského diktátora Marcose či jeho iráckého protějšku Saddáma Hussajna. Kromě toho čeští policisté zatkli v souvislosti s krádeží dva podezřelé podnikatele. Třetí obviněný je zatím na útěku a usilovně se po něm pátrá.

Kdo nahradí škodu

7. března letošního roku zmizelo ze tří podílových fondů spravovaných investiční společností C. S. Fond a. s., prakticky celé portfolio. Podílníci byli připraveni o 1 miliardu 300 milionů korun, které zmizely v zahraničí. Celý případ doprovázel od počátku laxní přístup všech zúčastněných kompetentních orgánů: policie, ministerstva financí i centrální banky. (Stručné z "dějin" krádeže v C. S. Fondech viz rámeček.)
Přesně čtrnáct dní po vykradení fondů proběhlo v Praze setkání zástupců podílníků s nuceným správcem ing. Smrčkou. Na něm se podílníci poprvé seznámili s představiteli právnické firmy Váňa, Pergl a partneři (VPP). Jde o firmu, které se před časem podařilo došetřit celou řadu podvodů prováděných makléři Královéhradecké brokerské společnosti s portfoliem "Kocábova" fondu Trend. Poukazem na tyto úspěchy se VPP snažila získat od podílníků souhlas, aby právě ona dostala na starost dohledání zmizelé miliardy. Její představitel Radek Bláha přítomné ujistil, že VPP má "vynikající kontakty na politiky, banky i soudy". Její angažmá bude ale přirozeně něco stát - řádově zhruba milion dolarů, tedy 30 milionů korun (jde shodou okolností o jediné peníze, které zbyly v C. S. podílovém fondu energetiky). Potíž je v tom, že podílníci nemají na rozdíl od akcionářů žádná práva. Najmout právnickou firmu může - po souhlasu ministerstva financí - pouze nucený správce. Přítomní podílníci s najmutím firmy na schůzi souhlasili, a proto ani nucený správce neváhal.
Co vlastně firma VPP v případě dělá? Výsledky její aktivity byly podílníkům prezentovány na schůzi v pondělí 17. května. Právníci zde oznámili, že do věci byla zaangažována jedna ze dvou nejrenomovanějších soukromých firem, které se prý v zahraničí dohledáváním peněz a finančními podvody zabývají. Vyzrazení jejího jména by ale podle zástupců VPP mohlo ztížit nebo zcela zmařit úspěšnost dohledávání peněz. 25. dubna prý tato společnost dostala první splátku honoráře (zhruba 5 milionů korun) a její pracovníci prý ihned začali vyšetřovat. Z dosavadních objevů prozradil Mgr. Pergl přítomným, že akce se prý připravovala dva roky a byla zcela jistě organizována "především ze zahraničí". Víc zástupce VPP neřekl, neboť by to prý bylo pro úspěšnost práce detektivů "kontraproduktivní".

Pomozte si sami

Podílníkům nezbývá než se s tím spokojit: podle našich informací totiž pátrání po ukradených penězích neprobíhá po žádné jiné lince. Soukromá detektivní firma může být sice úspěšná, jenomže již dnes se můžeme tázat, zda by nebylo daleko účinnější, kdyby své partnery v zahraničí oslovil zároveň analytický útvar ministerstva financí, kdyby totéž udělala ekonomická rozvědka a bankovní dohled centrální banky. Lze si představit i neformální kroky - kupříkladu to, že ministr financí či guvernér centrální banky osloví své kolegy v cizině, aby byly v této citlivé kauze nápomocni. Nic takového se podle lidí zasvěcených do případu nestalo. Navíc je zvláštní, že stát sám nehodlá pátrání po penězích financovat. Podílníci totiž nejsou akcionáři: nemohli svolat valnou hromadu, nemohli mluvit do prodeje investiční společnosti (a ani se o něm dozvědět). Vyloupené C. S. Fondy tedy nemají co dělat s klasickým rizikem svobodného podnikání a stát navíc - jak bylo zmíněno - nese na smutném vývoji přímou zodpovědnost.
Kromě kontaktů se soukromou detektivní kanceláří se firma VPP soustředila i na právní analýzu celého kšeftu s příšovickými akciemi. Byla zpracována žaloba o náhradu škody na Plzeňskou banku pro porušení povinnosti depozitáře (k podání žaloby u soudu je třeba složit zálohu 1 milion korun) a na firmu Umana. Že by v Broumově zaregistrovaná firmička mohla nahradit miliardovou ztrátu, je nereálné, ovšem Plzeňská banka by na to měla (i když by na to prasklo její základní jmění). Jenomže Plzeňská banka dnes patří Agrobance, a důležitý bude tudíž osud Agrobanky a plány jejího budoucího majitele.
Všeobecné překvapení vzbudil fakt, že firma VPP "neshledala důvody" žalovat o náhradu škody i ministerstvo financí. V tomto ohledu je obtížné ubránit se dojmu, že tak nebylo učiněno proto, že tentýž úřad schvaluje rozpočet, z něhož firma čerpá prostředky pro své pátrání, a jmenuje nuceného správce, který kontrakt s firmou VPP uzavřel.


XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Já na Frantu, Franta na mě

Investiční společnost C. S. Fond a. s. patřila až do 13. února letošního roku tzv. skupině Motoinvest - nejprve přímo a později Motoinvestem ovládanému C.A.S.2. Holdingu. V únoru ji však Motoinvest prodal, aniž by o tom informoval představenstvo společnosti a podílníky fondů. Do podvodného finále pak společnost v rychlém sledu změnila majitele ještě třikrát. Nejprve ji koupila kyperská společnost Austel Enterprises Ltd, od ní přešlo vlastnické právo na pražskou makléřskou firmu Crassus a ta ji nakonec 3. března prodala ruské firmě Kosmos. V té době už byly akcie z portfolia fondů rozprodány a miliardová hotovost ležela v sejfech depozitáře fondů - Plzeňské banky.
Hned 3. března si nechali představitelé firmy Kosmos zaregistrovat u pražského notáře Romana Hochmana tři české občany coby nové statutární zástupce investiční společnosti C. S. Fond. Jeden z nich, jedenadvacetiletý mladík Václav Franta z Chrastavy u Liberce přitom dostal podpisové právo a zmocnění provádět transakce společnosti. Využil ho vzápětí, když za jednu miliardu a tři sta milionů korun nakoupil pro C. S. Fondy veřejně neobchodovatelné a zřejmě bezcenné akcie podniku Drůbež Příšovice. Gigantický obchod zprostředkovala zcela neznámá makléřská firma Umana, na jejíž konto u Plzeňské banky také nechal Franta odeslat peníze. Z účtu Umany pak celá suma odešla na konto neznámé firmy u pražské pobočky bankovního domu Girocredit a odtud 12. března do ciziny. Přestavitelům Girocreditu se zdála transakce podezřelá, a proto o ní uvědomili ministerstvo financí (MF). Kočárníkův speciální analytický odbor pak celou věc pět dní zkoumal, ale nakonec převod peněz do ciziny povolil. (Podrobnosti a detailní průběh celého podvodu viz Respekt č. 12, 13, 14/97.)
Úřadu pro cenné papíry MF trvalo celý týden, než podal první trestní oznámení. A uběhl další měsíc, než policie vzala do vazby první podezřelé. Jejich trestní odpovědnost je nepopiratelná. Prvním z nich je zmíněný Václav Franta, podle odborníků typický "bílý kůň", tedy nastrčená figura, která si zřejmě ani nebyla vědoma toho, co vlastně dělá. Další vazebně stíhanou osobou je někdejší zaměstnanec firmy Crassus a poté makléř Umany Tomáš Roith, který transakci podepsal spolu s Frantou. Třetím obviněným je podle neoficiálních informací Vladimír Naď z Umany, který však policii dosud uniká.
Zůstává ovšem záhadou, proč vyšetřovatelé neobvinili ředitele firmy Crassus Petra Müllera. On totiž nejenže prodal investiční společnost C. S. Fond ruskému podniku Kosmos, ale "shodou okolností" byl zároveň i předsedou představenstva Drůbeže Příšovice, jejíž akcie měly tak draze obohatit portfolio C. S. Fondů. O organizaci podvodného schématu musel Müller, který se dnes nachází na "zdravotní dovolené v zahraničí", zákonitě vědět téměř vše. Firma Crassus zatím doplatila na podvod pouze tím, že jí bylo zrušeno členství na burze.
Stejně tak je ovšem nepochopitelné, že se na svobodě pohybuje další jednatel firmy Umana Josef Matoulek. Tento daňový poradce sídlící v pražské budově Charouz holdingu, má dlouhodobé obchodní kontakty s ruskou firmou Kosmos. Podle vlastních slov jí dokonce obchod dohodil. Nyní ji právně zastupuje a dokonce navrhl investiční společnost C. S. Fond do likvidace, což by bohužel znamenalo, že po skončení nucené správy se podílníci vykradených fondů ocitnou bez zakladatele, tedy bez právní subjektivity.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.