Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

EU v mlze mýtů

1.11.1999

Vůči "Evropě" je třeba osvěta, kritické rozbory, vědomosti

Poslední posudek Evropské komise o připravenosti kandidátů na členství se setkal s vysokou publicitou. Mnoho komentářů a novinových titulků však vytváří spíše nové mýty. Na jedné straně se od bruselských korespondentů a "specialistů na Unii" setkáváme s pohledem, který bez potřebného odstupu vychází z toho, co lze slyšet v bruselském sídle Evropské komise. Na straně druhé v tisku čteme i poněkud směšné úvahy o tom, že Praha má vyjednávat o členství tvrdě a prosazovat národní zájmy. To je postoj blízký ODS. Potíž je v tom, že arogantní euroskepse ODS u nás potlačuje schopnost toho nejcennějšího: vyváženého kritického úsudku podloženého vědomostmi.

Komise se přeceňuje

Co se týče národních zájmů, ty je třeba nejprve definovat. Nepleťme si je se zájmy exportérů, nových "uhlobaronů", odborářů či zemědělců. Tvrdé vyjednávání je sice hezká věc, ale zemi, která dosud ani nezprivatizovala banky, bude málo platné. Své zájmy při vyjednávání o vstupu do EU mohou "tvrdě prosazovat" jen nejbohatší Evropané, tedy Norové a Švýcaři. Stejně směšně se pak u nás přeceňuje význam Evropské komise. Tento byrokraticko-vládní orgán je pouze jedním z důležitých těles EU, ale váže se k němu disproporční zájem korespondentů a "informovaných" specialistů na EU. Je to zdánlivě logické, protože být stálým korespondentem z jednání Rady ministrů EU (politicky nejsilnější stálý orgán EU) není dost dobře možné, neboť Rada nemá stálé sídlo. Naproti tomu ministerstva bez ministrů (asi nejtrefnější označení jednotlivých komisariátů) sídlí v Bruselu. Komisaři mají sklon novinářům vysvětlovat, že oni jsou ti nejdůležitější a nejinformovanější. Komise je zavaluje tunami byrokraticko-futuristických materiálů. Místo informací se rozdávají propagační materiály (s budovatelskými snímky usměvavých dětí a rychlovlaků budoucnosti). Mediální informace o "dění v komisi" jsou založeny na tom, že "nejmenovaný zdroj v komisi říká". Po pravdě řečeno, říká vždy úplnou banalitu. Novinář je ale šťastný, že po týdnech bloudění po Bruselu ulovil nejmenovaný zdroj. Evropská unie se naštěstí nerovná Evropské komisi. EU rovná se společný život a budoucnost v Evropě podle dohodnutých pravidel. A většina seriózních zahraničních médií vytváří celkový obraz o dění v EU i na základě analýz nezávislých institutů, kde se evropská integrace vyučuje. Politicko-administrativní zpravodajství z komise je vyvažováno zpravodajstvím o politice a představách národních vlád ve vztahu k EU a řadou dalších zdrojů. Jedině tak lze získat ucelenější obraz o Unii, odstup, schopnost oddělit důležité informace od balastu a zdravou míru skepse. Na otázku kritérií pro kandidátské země se pozoruhodně dívá britský týdeník The Economist: vysmívá se tvrzení Evropské komise, že kritéria jsou objektivní a musí být beze zbytku splněna. Komise to prý tvrdí kvůli Turecku, aby si Turci nemohli stěžovat, že je "v Evropě mezi sebe nechtějí", neboť za svůj neúspěch budou zodpovědni sami. Podle tohoto listu je prý také představa, že nějaká kandidátská země bude oficiálně odmítnuta nebo posunuta směrem dolů na žebříčku, politicky naivní. Věc se vždy zaonačí tak, že se vlny a kola zruší. Takové úvahy jsou ale v mnohých českým médiích tabu. Novináři chtějí totiž vychovávat a mají pocit, že by podobné myšlenky vedly vládu k lenosti.

Co musíme vědět

Na druhé straně je třeba upozorňovat také na problémy, které tu ze strany EU prostě objektivně jsou. Společná zemědělská politika EU (CAP) je jeden z největších paskvilů, který kdy spatřil světlo světa. Přitom bez reformy CAP nebude rozšíření možné a tato reforma vázne. Reforma institucí EU je také velkou neznámou. Nejnovější návrh "tří moudrých mužů" (je mezi nimi i bývalý německý prezident Richard von Weizsäcker) tvrdí, že je třeba zrušit právo veta členských států v Radě ministrů, jinak nebude rozšíření Unie. Většina komentátorů se ale k něčemu takovému staví skepticky. Je jistě nesmírně důležité vyvíjet občanský tlak na politiky, aby urychlili práci na našich přípravách na členství. Zdravá míra sebekritiky nám také prospěje. U nás je ale zvykem, že z přílišného sebevědomí přecházíme v sebemrskačství. Nyní je například v módě názor, že jsme ze všech kandidátů nejhorší. Z ekonomického a fiskálního pohledu bude pro EU nesrovnatelně větším oříškem Polsko. Polsko má čtyřikrát více zemědělců než Česko, a neuskuteční-li se reforma CAP, již jenom tento důvod rozšíření znemožní. Naše ekonomika je v krizi. Ale pořád jsme (podle HDP na hlavu) o přibližně o čtvrtinu bohatší než Ma_aři. Koruna je pevná a stabilní měna, exportní výkonnost české ekonomiky je relativně (v poměru k celkovému HDP) mnohem vyšší než exportní výkonnost Polska a Ma_arska. Můžeme si snad někdy sypat popel na hlavu, ale nemusíme si na hlavu vylévat kýble močůvky. Ze seznamu kandidátů nás vyškrtnou až v okamžiku, kdy se v naší vládě ocitnou lidé, kteří budou tvrdit, že nevíme, zda do Unie chceme. A to se může stát velmi snadno.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.