Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Euro na křižovatce

16.6.1997

Společné měně možná zvoní hrana

Tento týden začíná v Amsterodamu summit šéfů členských zemí Evropské unie. Podle původního programu by měl také projednat výsledky téměř rok a půl trvající mezivládní konference, která měla připravit varianty a doporučení reforem institucí a zastupitelských orgánů Evropské unie s ohledem na její další rozšíření. V těchto okamžicích je už ale jasné, že na úvahy o rozšiřování směrem na východ šéfům EU příliš času nezbude: události posledních dnů kolem projektu společné evropské měny EMU totiž naznačují, že než si Unie udělá jasno ve svých integračních vizích a cílech, můžeme se s iluzí našeho brzkého přijetí do EU rozloučit.

Proklatá kritéria

Titulní strany západoevropských novin a časopisů již několik týdnů prakticky nepřinášejí jiné zprávy než o krizi kolem projektu Evropské měnové unie (EMU), způsobené nejnovějšími událostmi v Německu a Francii. Vše přitom souvisí se zdánlivou maličkostí - tedy s jedním maastrichtským kritériem. V Maastrichtské smlouvě, která se týká společné evropské měny, bylo stanoveno několik kritérií, která musí každý člen EMU splnit. Týkají se celkového zadlužení, inflace, úrokových měr, a především pak rozpočtových schodků, které jsou právě tím nejžhavějším problémem. V době, kdy byla maaastrichtská smlouva připravována, očekávali západoevropští lídři daleko dynamičtější hospodářský růst, a zejména daleko nižší nezaměstnanost, než jaká je dnes realitou. Snížit schodek rozpočtu na pouhá tři procenta HDP do začátku příštího roku se tak ukazuje jako stále více obtížnější i pro Německo, jehož kancléř byl spolu s prezidentem Mitterandem hlavním protagonistou celého projektu společné měny. Oč jde?
Formálně vše začalo před třemi týdny, když německý ministr financí Theo Waigel oznámil svůj plán na přeúčtování zlatých rezerv Bundesbanky. Německá centrální banka funguje na podobném principu jako naše ČNB. Je to politicky nezávislá státní instituce, která má svoji účetní rozvahu, a vytváří tedy buď ztrátu, nebo zisk, jejž potom odvádí do státního rozpočtu. A právě v tom byl smysl Weigelova návrhu: podle modernějších účetních standardů by byly zlaté rezervy Bundesbanky ohodnoceny na vyšší částku než dnes, čímž by se zvýšil zisk centrální banky a pořádná porce tohoto zisku by ještě letos připadla státnímu rozpočtu. Účel celé akce je tedy jasný: vláda by nemusela sahat k politicky nepříjemným rozpočtovým škrtům v takovém rozsahu, jak předpokládala. Potíž je ale především v tom, že Theo Waigel svůj plán oznámil bez jakékoliv konzultace s nezávislou a v Německu velmi populární Bundesbankou.

Ruce pryč od Bundesbanky

Reakce přišla okamžitě. Prezident Bundesbanky Hans Tietmayer označil veřejně Waigelovu iniciativu za "bezprecedentní útok na nezávislost jeho instituce, a potažmo i stabilitu německé měny". Až dosud byl přitom Tietmayer považován za Kohlova spojence a člověka, který sice zdrženlivě, ale přece myšlenku EMU podporuje. Nyní se tedy karty obracejí a řada analytiků se domnívá, že Tietmayer se k ostrému prohlášení rozhodl, protože změnil svůj názor na společnou evropskou měnu. Mělo by to svou logiku: projekt EMU v Německu prosazuje část politické elity a významná část hospodářských špiček, veřejné mínění ho však v drtivé většině odmítá. Důležitým aspektem ve hře je i skutečnost, že nezávislost Bundesbanky považují Němci, kteří prošli v tomto století zkušeností dvou hyperinflací, za svůj téměř posvátný vynález.
Tietmayerovi však šlo nepochybně i o čistě ekonomické souvislosti. Italská, francouzská a španělská vláda sahají - kromě poctivých pokusů o splnění maastrichtských kritérií (tedy rozpočtových škrtů) - čím dál častěji i k nejrůznějším trikům (např. zavedení jednorázové daně, převádění závazků státního rozpočtu na státní podniky atd.), které novináři překřtili na "vaření účetních knih" (cooking the books). Německo něco takového samozřejmě dosud rezolutně odmítalo, a kdyby samo začalo dělat totéž (a přecenění zlatých rezerv "vařením v účetních knihách" je), muselo by podobné postupy tolerovat i u ostatních. Představa, že se v měnové unii ocitne v prvním kole i Itálie nebo Španělsko, se nelíbí nejen Bundesbance, ale především německým voličům. Celý spor proto nakonec skončil kompromisem: rezervy budou přeceněny, ale až v příštím roce, a Kohl s Waigelem tedy musí v letošním rozpočtu "doopravdy" ušetřit nejméně 20 miliard marek. To vše v okamžiku, kdy nezaměstnanost v Německu dosáhla dalšího rekordu (11 %) a popularita vlády a kancléře klesá.

Jospinův čas na rozmyšlenou

Druhou podstatnou ránu vyhlídkám eura přinesly výsledky voleb ve Francii. O měnové unii nemá bez Paříže ani smysl uvažovat, a tak není divu, že nervozita stoupá, když není jasné, jakým způsobem si Jospinovi socialisté vlastně představují plnění maastrichtských kritérií. Ve své volební kampani Jospin sliboval, že se rozpočtovým škrtům vyhne, a navíc dokonce opakovaně útočil na nezávislost budoucí Evropské centrální banky. Jeho vláda si totiž v míře ještě větší než kabinet Juppého představuje, že tato instituce bude podřízena politickému výboru, což je ovšem představa pro Němce - coby "jestřáby železně stabilní měny" - jen obtížně stravitelná. Vůbec nejhorším signálem je ale to, že minulé pondělí odmítla francouzská vláda schválit tzv. pakt stability (musí si to prý ještě rozmyslet), který si na posledním summitu EU v Dublinu se značnými ústupky vymohli právě Němci. Pakt je totiž na rozdíl od maastrichtských kritérií soupisem pravidel včetně sankcí pro fiskálně nedisciplinované země, které mají začít fungovat po rozjezdu měnové unie.
Klíč k dalším událostem však nyní leží v Německu. Další vývoj záleží mimo jiné na tom, jak si tamější veřejnost a politici přeberou změnu francouzských postojů. Start unie může být o rok či dva odložen, ale v tom případě hrozí nebezpečí, že se celý projekt zhroutí. Kancléř Kohl je zatím neústupný a tvrdí, že "ti, co se zpožďují, se zpozdí navždy". Pokud bude trvat na přísných a nepopulárních rozpočtových škrtech, riskuje volební prohru. Jestliže se ale pokusí zvýšit daně, odejde z vlády FDP - proto se opět hovoří i o možnosti tzv. velké koalice se sociálními demokraty, kterým by mírné zvýšení daní nevadilo. Maastrichtská kritéria by také mohla být po dohodě změkčena, jenomže v takovém případě Kohl riskuje, že celý projekt ztratí zbytek podpory, kterou lze získat jenom příslibem, že euro bude stejně tvrdé jako marka. A jak ekonomové vědí, důvěra v měnu je důležitější než nějaká makroekonomická čísla.
Poslední komentáře
10.01.2014 16:35:39: Red Rose - vydělávejte s Red Rose - Staňte se partnerem Red Rose a nakupujte za výhodnější partnersk...
10.01.2014 16:35:32: Oriflame nové registrace - nakupujte přírodní kosmetiku Oriflame za kolik a jak často chcete. Aktuál...
10.01.2014 16:35:25: Kosmetika Oriflame - atraktivní kosmetické výrobky Oriflame se slevou 23% Oriflame registrace novýc...
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.