Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Euro o krok blíže

30.3.1998

Obavy a naděje pár měsíců před startem měnové unie

Ve středu oznámila Evropská komise jména zemí, které se stanou členy měnové unie. Překvapení se nekonalo. Kromě Řecka byly přijaty všechny státy, které o to požádaly, Švédsko, Dánsko a Británie se vstupem zatím nepočítají. Pokud druhého května potvrdí verdikt komise summit hlav členských zemí, udělá jedenáct ostatních států počátkem příštího roku první krok k vytouženému euru.

Zkoušky teprve začínají

Pozoruhodné je především to, jak hladce prošli do měnové unie Italové, kteří nesplnili jeden z hlavních maastrichtských požadavků. Celkové zadlužení Itálie činí 1,321 bilionu lir, tedy 121 procent tamějšího HDP, a dohody z Maastrichtu přitom tolerují zadlužení jen do výše 60 procent. Zvítězila pochopitelně politika: vyloučení Itálie by v EU vyvolalo neřešitelné napětí. Ostrou kritikou reagovala na popření pravidel pouze holandská centrální banka. Komentářů se naopak zdrželi němečtí politici, přitom se však členství zadlužené Itálie v měnové unii Němci strachují ze všech národů EU tradičně nejvíce. Zřejmě to ale neznamená, že se smířili. Květnový summit italské členství asi potvrdí, Itálie však bude ostře tlačena, aby předložila jasný plán, jak současnou situaci řešit. Koberec na cestě k euru je tedy naztažen, cesta po něm však nemusí být hladká. Velmi zajímavé bude období do konce roku, než bude zrušen evropský směnný mechanismus. Západní Evropa již dlouho nezažila útok finančních spekulantů. Naposledy na podzim roku 1992, kdy ze směnného mechanismu vypadly italská lira a britská libra. Nelze vyloučit, že mnozí dravci dostanou chuť systém před koncem ještě jednou rozhoupat. Pokud budou turbulence opravdu masivní, měnová unie se zdrží. Když všechno dobře dopadne, budou počátkem příštího roku směnné kurzy účastnických zemí "uzamčeny", hned se ovšem objeví další rizika. Národní oběživo totiž nezmizí ze světa a používat se budou i "jiné peníze", například úvěry či vklady v národních měnách. Začne velmi komplikovaná přechodná fáze. Mezinárodní obchod začne postupně přecházet na nové jednotky, ale euro v podobě oběživa spatří světlo světa až v lednu 2002 a národní měny budou úplně zrušeny o půl roku později. Mnohým ekonomům není dosud jasné, co by se stalo a jak by mohli politici reagovat, kdyby si třeba všichni Francouzi najednou v mezidobí vyměnili franky za marky.

Akademici euru nevěří

Jaká bude Evropa s eurem, je vůbec nejdůležitější otázka, která dnes zajímá akademickou veřejnost. Značná část, možná většina univerzitních ekonomů zvolila skeptický postoj. Není divu: jde o projekt z politické líhně. Odborníci se například obávají důsledků toho, že jednotlivé země ztratí možnost devalvovat, pokud se nebude dařit výrobě či službám, na které se jejich ekonomiky specializovaly. Hrozí to především jižnímu křídlu EU, kde ovoce, potraviny či víno dosud činí dominantní část produkce. Jednotlivé státy USA také nemohou devalvovat, v případě krize ovšem mohou spoléhat na pomoc federálního rozpočtu. V Evropě to nepůjde, protože valná většina daní neskončí jako v USA ve společné kase, ale bude nadále proudit do národních pokladen. Levicovým ekonomům vadí, že státy budou smět využívat deficitní financování v dobách recesí pouze v omezené míře. Ekonomové z opačného tábora zase nevěří slibům, že pokud se nějaká země výrazněji zadluží, ostatní jí skutečně nepomohou. Dalším problémem se stane "daňová harmonizace". Podle mnohých ekonomů může měnová unie fungovat pouze tehdy, když si jednotlivé státy budou konkurovat: jedna země bude mít nízké daně, druhá vyšší, vybuduje za ně ale lepší infrastrukturu, školství apod. Potíž je v tom, že hlasy z Německa a Francie, které mají nákladný sociální systém, a tudíž vysoké daně, stále silněji hovoří o sjednocení daňové politiky. Důvodem jsou obavy z konkurence levné pracovní síly ze zemí s nízkými daněmi. Pokud by se daňová harmonizace ujala (a do měnové unie by nevstoupili liberální Britové, kteří by tomu dokázali zabránit), vedlo by to k dalšímu růstu dnes již stěží snesitelné nezaměstnanosti. Pro politiky pak nebude nic snazšího než svádět všechno na euro, což může měnovou unii zničit. Abychom nemalovali pouze čerta na zeď: zavedení eura má i výhody. Zamezí kurzovým rizikům v evropském obchodu, a hlavně sníží transakční náklady. Společný trh s národními měnami je totiž výrazně nákladnější. Mnozí evropští ekonomové navíc tvrdí, že američtí kolegové kritizují euro především z nacionalistických důvodů. Úspěšné euro totiž může konkurovat dolaru jako mezinárodní rezervní měna. Co z toho vyplývá pro Českou republiku a její vstup do Evropské unie? Nic, kromě jedné zdánlivé maličkosti. Postupné zavádění eura se neobejde bez konfliktů. To znamená, že Evropská unie zůstane nadále zahleděna do sebe a své nové měny, možná ještě víc než dosud. To může zpomalit rychlost reforem evropských institucí, které musí rozšíření EU předcházet.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.