Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Havlova a Tošovského rošáda

1.2.1999

Bankovní rada ČNB mění většinu svých členů

Tři týdny před oficiálním jmenováním oznámil prezident Václav Havel jména čtyř nových mužů do sedmičlenné Bankovní rady ČNB. Vliv centrální banky na ekonomiku se dá srovnávat s vládou, a jmenování nových členů bankovní rady lze tedy označit za "událost roku". Na první pohled je ale zřejmé, že především z pohledu měnové politiky se mnoho nezmění. Prezident rozhodně nepodlehl nátlaku extrémně uvažující ODS, jejíž předseda tvrdí, že první až desátou příčinou krize české ekonomiky je politika ČNB. Skutečností je, že pokud by Klaus nechtěl do křesla v centrální bance zasednout sám, mnoho podobně uvažujících ekonomů by nenašel. Ke slovu se nedostali ani ostře levicově orientovaní ekonomové, ani lidé, kteří by rádi podpořili poptávku za cenu vysoké inflace.

Mladá krev

Odchází viceguvernér Pavel Kysilka, který centrální banku řídil v době, kdy současný guvernér předsedal vládě. Kysilka byl spolu s Luďkem Niedermayerem považován za "protiinflačního jestřába" (byl pro rychlejší snižování inflace), vysoce jsou dodnes hodnoceny jeho zásluhy při organizaci měnové odluky, jejíž techniku dokonce vyučoval jako zástupce MMF v zemích bývalého Sovětského svazu. Na jeho místo přichází z vysokého postu v Evropské bance pro obnovu a rozvoj mladý ekonom Zdeněk Tůma, uznávaný národohospodář s podobnými názory na boj s inflací jako Kysilka. Viceguvernéra Jana Víta, který je již v důchodovém věku, střídá Oldřich Dědek, známý svou loajalitou k současnému guvernérovi. Dříve byl ale nejen Tošovského poradcem, pomáhal také s ekonomickým programem ČSSD. Bylo vyslyšeno volání po nových tvářích, které nepůsobily již v bývalé SBČS: platí to vedle odcházejícího Víta i pro Otu Kaftana a Jiřího Pospíšila. Místo nich nastupují Pavel Racocha (ročník 1962) a Pavel Štěpánek (1956); také Tůmovi bude až napřesrok čtyřicet. Racocha se po studiích v USA stal jedním z nejlepších specialistů na bankovní dohled, Štěpánek se osvědčil jako náměstek bývalého ministra financí Pilipa -- který měl na starosti především privatizaci. Důvodem, proč nelze očekávat výrazné změny v politice ČNB, je ale také skutečnost, že nejmladší člen rady Luděk Niedermayer a také Miroslav Hrnčíř v radě zůstávají, protože jejich mandát ještě trvá.

Pokažený umělecký dojem

To ještě neznamená, že styl jmenování členů rady je v pořádku. Není tomu tak a je třeba na to upozornit, přestože se ani náhodou nejedná o nejdůležitější problém české ekonomiky, jak naznačují někteří komentátoři. Zákon i ústava praví, že členy Bankovní rady ČNB jmenuje prezident. Přitom neříkají, kdo by je měl navrhovat. Václav Havel na podzim oznámil, že vyjde z doporučení guvernéra Tošovského, a také se tak podle všeho stalo. Prezident si vyžádal posudek na bankovní radu i od některých renomovaných analytiků a je pravděpodobné, že znal kritiky dosavadní práce ČNB. To je ale všechno, podle čeho rozhodoval. Takový postup skrývá riziko, jak se ze slavné nezávislosti centrální banky může snadno stát závislost na jednom vlivném člověku. V našem případě se oním nejvlivnějším stal hlavní rádce guvernér Tošovský, jindy může být vše na blahovůli prezidenta. Představme si, že prezidentem bude Václav Klaus. Nový viceguvernér Tůma platí za stejně kvalitního odborníka jako Pavel Kysilka. Proč jsme se ale nedozvěděli, co vlastně Kysilka udělal špatně, a proč se ho (podle tvrzení samotného Kysilky) nikdo ani nezeptal, jestli má vůbec zájem pokračovat? Je veřejným tajemstvím, že spory mezi Tošovským a Kysilkou jsou čistě osobního charakteru, táhnou se řadu let a vyvrcholily v době, kdy Kysilka místo Tošovského řídil banku. Celý proces jmenování rady by měl být transparentní. Veřejnost má předem znát širší okruh kandidátů, detaily jejich kariéry a novináři mají právo s nimi mluvit, případně zkoumat jejich minulost, přestože nakonec rozhoduje sám prezident. Za druhé je nebezpečné jmenovat čtyři členy bankovní rady najednou: za šest let jim zase všem najednou vyprší mandát. Měli by být jmenováni postupně (dobrá by byla obdoba voleb do Senátu rozděleného na třetiny). Jako rozumný se také jeví návrh schvalovat prezidentem navržené kandidáty například v Senátu (ten by ale neměl právo navrhovat své vlastní kandidáty). Větší průhlednosti ČNB by také prospělo, kdyby guvernér a členové bankovní rady museli pořádat pravidelná veřejná slyšení v parlamentu, jak je to běžné v americkém Kongresu.

Nezávislost do obtížných časů

To jsou nejdůležitější změny, se kterými může v zájmu své nezávislosti přijít i nová bankovní rada. Ve světě existují nejrůznější modely autonomie centrální banky. Některé země vyžadují její průhlednost v každém kroku, jiné umožňují radám být tajemné a nezveřejňují celá desetiletí, jak její členové hlasují. Vůbec nejtajemnější má být například Evropská centrální banka. V zásadě ale platí, že především v oblasti měnové politiky musí mít centrální banka prostor jednat nezávisle, aby se vyhnula zkratům politického volebního cyklu. Nová bankovní rada to nebude mít v tomto roce vůbec jednoduché. Prostor pro další snižování úrokových sazeb je již jen velmi malý a kurz koruny přitom zatím neoslabuje. Obtížně se dá odhadnout vývoj mezd. Čísla o vývoji obchodní bilance se vyvíjejí opět nepříznivě, a nelze proto vyloučit nový útok na korunu: ČNB mu možná bude muset čelit a současně i nebezpečí prudké devalvace, a měla by tedy umět takovému útoku předejít. A to není nic snadného. Situace Komerční banky a České spořitelny není vůbec dobrá, a přestože rychlá privatizace bank je především věcí vlády, bude mít ČNB s bankami starostí až nad hlavu. Uvidíme, jak se s nimi vypořádá, nezávislost na zájmech populistických politiků jí při těžkých úkolech může jedině prospět.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.