Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Hoří, má panenko!

21.10.1996

Oslíček státní pokladny se znovu otřásá

V posledních měsících soustřeďuje česká vláda pod tlakem okolností veškerý svůj čas a úsilí prakticky jen jedním směrem: zpravidla pouze hasí požáry. Z rozpočtových hadic na povel vládních hasičů plynou stále další a další peníze daňových poplatníků a na koncepčnější, dlouhodobější práci evidentně nezbývá čas. Fakta posledních dnů mluví sama za sebe: výplata věřitelů Hornické zdravotní pojišťovny, limitované oddlužení malých bank, oddlužení Aera Vodochody a Holdingu ČKD. Důvod, proč tomu tak je, není těžké uhodnout. Vláda nyní nechce nechat padnout především z politických důvodů žádný podnik ani banku. Patrně se domnívá, že na pravicová hesla o ozdravné a oživující funkci bankrotů nebo o tzv. očistné a "kreativní destrukci" (termín známého rakouského ekonoma J. Schumpetera) by nikdo z voličů momentálně neslyšel. Raději se tedy hasí a platí "daň za reformu". Potíž je v tom, že peníze jdou z našich kapes.

Požár v malých bankách
Na posledním zasedání vlády bylo rozhodnuto, že třinácti dosud existujícím malým soukromým bankám s bilanční sumou do 30 miliard stát nabídne možnost vykoupit jejich nedobytné úvěry za nominální cenu, a to výhradně do výše splaceného základního jmění - plus 10 % navíc. Podle odhadů půjde u většiny bank zhruba o miliardu korun; celá operace by tedy měla stát kolem třinácti miliard. Úvěry bude odkupovat Česká finanční, s. r. o., dceřiná společnost Konsolidační banky, a po pěti až sedmi letech si je banky budou muset koupit nazpět - pokud ovšem budou ještě existovat. Program je dobrovolný, pokud na něj ale banky přistoupí, musí splnit řadu podmínek ČNB: centrální banka například získá právo vyměnit vedení banky apod.Hodnotit záchranný plán ČNB není lehké. Je sice zřejmé, že motivy jeho přijetí jsou jak ekonomické, tak politické, říci ale, které z nich převažují, nelze. Je sice jednoznačné, že situace menších bank se v posledních dnech a týdnech - i přes optimistická vyjádření politiků - začala radikálně zhoršovat, přesná čísla jsou však tajná. ČNB se zřejmě domnívá, že krach jediné další malé banky by v atmosféře otřesené důvěry v soukromé banky znamenal konec všech ostatních. Bez přesných údajů o stavu likvidity bank však můžeme jen spekulovat, zda by tomu tak opravdu bylo, nebo zda ČNB spolu s vládou propadly zbytečné panice. Podle důvěrných informací se přitom ještě začátkem minulého týdne mezi ministry zvažovalo zavedení globální nucené správy ve všech malých bankách, tedy de facto cosi na způsob jejich dočasného či úplného znárodnění. Sporné bylo dokonce i to, zda má špatné úvěry převzít nově vytvořená Česká finanční, nebo přímo Konsolidační banka.

Jenom hasit nestačí
Přehnaný optimismus každopádně ale není příliš na místě. Ani dobrovolný vstup všech rizikových bank do programu totiž neznamená, že už žádná banka nezkrachuje. Vláda koneckonců neslibuje odkoupit všechny špatné úvěry a propad důvěry může být tak velký, že jej některá banka neustojí ani s pomocí státu. To, co je v tuto chvíli nejdůležitější, je, aby se v naší ekonomice obecně zlepšila platební morálka dlužníků, aby banky začaly lépe vážit rizika. V obecnějším rámci je pak nutné, aby byly okamžitě novelizovány zákony, které omezí pravomoci dlužníků a posílí postavení věřitelů. Musí také začít lépe fungovat obchodní soudy a energičtěji, a především rychleji musí postupovat i policie a státní zastupitelství. Je přece absurdní chtít po daňových poplatnících miliardy a nestíhat ty, kteří banky rozkradli. To vše je stejně důležité jako ozdravný program, který koneckonců bez těchto věcí ani nemůže být úspěšný.Svoji politickou hru ovšem v celé věci hraje i ČNB. Ta si musí udržovat důvěru především proto, aby mohla prosazovat měnovou a kurzovou politiku. A nedůvěra vyvolaná krachem menších bank může ve svém důsledku vyvolat i nedůvěru v měnovou politiku. Proto nepřekvapuje, že pro udržení důvěry je ČNB ochotna uvolnit značné peníze. Až ale opadnou vášně, měl by se znovu zvážit koncept oddělení bankovního dohledu, který dozírá na stav komerčního bankovnictví, od centrální banky. Bankovní dohled by tak jako například v USA nebo v Německu mohl být buďto nezávislou institucí, nebo spadat přímo pod ministerstvo financí. Bohužel s něčím takovým ale asi nelze v nejbližší době počítat: těžko si představit, že za nynější napjaté situace by si vláda sama vzala kompetence bankovního dohledu.

Proč zrovna Aero
O poznání jiný případ je rozhodnutí kabinetu o oddlužení Aera Vodochody, kterému Konsolidační banka spolu s FNM poskytne téměř 2,8 miliardy korun. Argumenty zdůvodňující tento krok jsou opravdu hodně "papírové": ohrožena je prý nejen významná letecká firma a klenot českého zbrojařství, ale dokonce i pověst republiky v zahraničí (kdyby prý Aero zbankrotovalo, nemá kdo opravovat již prodaná letadla). Je tomu opravdu tak?Aero je skutečně jedním z nemnoha tuzemských podniků, který dokáže vyrábět špičkovou techniku a jehož nynější vedení za většinu jeho problémů dokonce ani nemůže. Potíž je ale v koncepci zbrojní výroby jako takové. Vojenská letadla se vyrábějí i v jiných státech, a i kdyby šlo o letadla horší (a to nejde), jedná se o země mocnější a vlivnější, které nás na své zbrojní trhy nepustí. A oblastí, kam pak zbývá vyvážet, je málo. Nebude se tedy požadavek na oddlužení za dva roky opakovat? A stojí skutečně ztráta pověsti v zemích, jako je Thajsko, Bangladéš, Indie nebo Egypt, jež jsou tradičními zákazníky Aera, za tři miliardy? A co když se do fronty na oddlužení okamžitě zařadí další uchazeči, např. Tatra Kopřivnice nebo některé hutě? V situaci, kdy u nás může být "před volbami" prakticky pořád, pak vláda nebude dělat nic jiného než "hasit požáry". Přitom jsou bezpochyby účelnější způsoby, jak nakládat nikoliv s neomezenými prostředky Fondu národního majetku.Nemluví se již třeba o privatizaci systému důchodového zabezpečení a přechodu na tzv. individuální účty. Přitom by se tímto krokem pozvedla nejen míra úspor, ale i míra investic, a výrazně by pokleslo daňové zatížení. Bez rezerv v řádech desítek miliard však s něčím takovým nelze začít.Pokud tedy půjdou věci dál svou nynější cestou, brzy mnoho peněz na účtech FNM nezbude a na reformu penzijního systému můžeme pozvolna zapomenout. Dokončení důchodové reformy je ale bezpochyby pro budoucnost českého hospodářství daleko podstatnější než přežití jednoho nebo několika podniků.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.