Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Hospodářství v úpadku

21.9.1998

Špatná zpráva, která může pomoci

Český statistický úřad přinesl odhad vývoje hrubého domácího produktu za druhé letošní čtvrtletí. Dozvěděli jsme se, že hrubý domácí produkt poklesl v tomto období o 2,4 %. Výsledky jsou ještě mnohem horší, než předpokládali nejhorší pesimisté z řad ekonomických analytiků. A vzhledem k tomu, že hospodářský výkon se začal snižovat již v prvním čtvrtletí, jsou poslední údaje dokladem, že právě teď procházíme obdobím recese. Ekonomické učebnice ji totiž definují právě jako pokles výkonu hospodářství ve dvou a více tříměsíčních obdobích za sebou.

Klesám, klesáš, klesáme

V ideálním a báječném pohádkovém světě by se pochopitelně mohlo stát, že hospodářství roste nepřetržitě a stále. V pohádkovém světě nežijeme, ale protože bychom v něm žít chtěli, hospodářský růst chápeme jako zprávu dobrou a pokles jako zprávu špatnou a nepříjemnou. Daleko důležitější je ale hledat příčinu červených čísel, zjistit, která odvětví prožívají útlum, která stagnují, jaké tendence se v hospodářství projevují, jestli dochází k restrukturalizaci apod. Čteme-li totiž důkladně špatné zprávy, můžeme narazit i na zprávy dobré.Úpadek ekonomické aktivity v ČR nemá tzv. cyklický charakter, kdy pokles téměř zákonitě nastává po období úspěchů a konjunktury. Naopak existují dvě jiné skupiny příčin. Dlouhodobější příčinou našich potíží jsou úzká hrdla tuzemské ekonomiky a nedotažené reformy: úpadek kapitálového trhu, nedostatek zahraničních investic, pomalá privatizace a pomalá náprava cen, přílišná závislost na bankovním dluhu a málo funkční soudy. Druhým, bezprostředním důvodem se stala restriktivní měnová a rozpočtová politika vyhlášená v období balíčků, která způsobila obzvlášť dramatický pád spotřebitelské poptávky, a zároveň i veřejné poptávky po nejrůznějších investičních akcích a státních zakázkách.Svou restriktivní měnovou politiku -- tedy vysoké úrokové míry a povinné minimální rezervy bank -- vyhlásila ČNB už před dvěma lety v reakci na nerovnovážný vývoj obchodní bilance. Schodek způsobila vláda, která několik let rozpouštěla rozpočtové přebytky, a navíc po dlouhou dobu umožňovala růst mezd, který dalece převyšoval růst produktivity práce. Měnová restrikce ČNB ale nestačila a vnější nerovnováha přerostla loni v květnu v krizi koruny. Pomoci musela i vláda "balíčkovou" restrikcí a rozpočtovými škrty. Letos se tedy musely pokles reálných mezd i seškrtané státní zakázky nějak projevit.

Stavebnictví, banky a energetika

O prosperitě mohou jen snít hlavně stavebníci: buduje se méně dálnic a silnic, opravuje se méně vládních budov, úřadů apod. To ovšem není pouze negativní zpráva. Velké mamutí stavební firmy žily dlouhá léta především z tučných státních zakázek a nebyly vůbec nuceny k jakékoli restrukturalizaci, k pružnosti nebo orientaci na menší zakázky. Druhou důležitou zprávou je, že přes potíže stavebnictví jako celku se přece jen více staví rodinné domky. Opravdový stavební boom v oblasti bydlení ovšem žádná vláda nenastartuje, dokud plně nezruší regulace nájemného. Různé rozpočtové programy mohou být jakousi berličkou, ale nikoli základním kamenem rozvoje stavebnictví. Leckterému z obyvatel velkých měst se může zdát, že se staví až dost, kdo chce ale vidět opravdový stavební boom, ať se podívá do centra Berlína, Barcelony či na newyorské Times square.Vládní i nezávislí ekonomové si budou muset důkladně a detailně prostudovat, proč zdárně neprospívají podniky v sektoru služeb. Pokles tržeb drobných podnikatelů je jistě špatná zpráva, ale do služeb se započítává například i bankovnictví. Pokud banky místo zisku vytvářejí rezervy na špatné úvěry, více rozmýšlejí kam půjčovat, restrukturalizují a propouštějí, může pokles jejich aktivity znamenat, že vytvářejí základy pro zdravější hospodaření v budoucnu. Pokles těžby surovin, pokles v energetice a rovněž stagnace ve zpracovatelských odvětvích znamenají, že v hospodářství dochází k restrukturalizaci, že se šetří energií apod. Pád spotřebitelské poptávky je rozhodně hlubší, než se očekávalo, dokonce dvakrát překonal snížení reálných mezd. Může to souviset s tím, že občané počítali s červnovým skokem cen nájemného a energií a dávali si peníze stranou. Ani to nemusíme číst jako jednoznačně špatnou zprávu. Klesá sice obrat a přidaná hodnota v maloobchodu, ale na druhou stranu se narovnávají ceny za energii a nájmy. Peníze z ekonomiky nemizí. Pokud jich například získají více majitelé činžovních domů, budou více investovat do oprav. Důležité je, že průmyslová výroba nadále roste, potíž je pouze v tom, že tempo růstu se zpomaluje.Recese v sobě tedy skrývá také pozitivní trendy, v jednom důležitém ohledu je ale riskantní. Může zhoršit pesimismus či "blbou náladu" občanů, kteří na dlouhou dobu přestanou věřit v lepší zítřky. Přestanou utrácet a recese může být delší a vleklejší, než je nutné. Něco podobného dnes můžeme sledovat například v Japonsku, kde je jednou z nejdůležitějších příčin krize hluboká skepse spotřebitelů.

Bez rychlých reforem to nepůjde

Jak již bylo řečeno, recese má i své dlouhodobější kořeny. Prvním problémem je obrovská zadluženost českých podniků u bank. Objem bankovních úvěrů v ekonomice činí 80 % HDP ve srovnání s 30 % v Maďarsku a Polsku (HDP v obou těchto zemích mimochodem poroste letos i v příštím roce o zhruba 5 % ročně), kde jsou podniky zvyklé shánět levnější finanční zdroje na kapitálovém trhu. Jenže český kapitálový trh je přes snahy reformátorů dosud v rozkladu a zatím slouží spíše k likvidaci kapitálu. Pracovní trh je ztuhlý a rigidní -- vinou regulací nájemného je totiž velmi omezen pohyb pracovní síly. Privatizace bank do rukou zahraničních strategických investorů pokračuje pomalu a s váhavým přístupem vlády k privatizaci souvisí i to, že máme ve srovnání s Polskem a Maďarskem málo přímých zahraničních investic. Výměna stráží na přetíženém ministerstvu financí v tomto ohledu rozhodně ničemu neprospěla. Ekonomika trpí i nacionalismem minulých vlád, které proti vstupu zahraničního kapitálu preferovaly vznik domácích průmyslových konglomerátů provázaných s bankami. Kdyby byly například Škoda Plzeň, Tatra či podniky, které jsou dnes součástí Chemapolu (Aliachemu), včas prodány zahraničním investorům podobně jako Škoda v Mladé Boleslavi, byla by celková situace ekonomiky nepochybně lepší a banky by nesvazovalo tak těžké břemeno špatných úvěrů. Snad vůbec nejhorší je situace v oblasti obchodního práva a neprůchodnosti soudnictví, kde bude náprava trvat dlouho.Vše nejde svádět jenom na současnou vládu nebo na některou z minulých vlád, případně na vysoké úrokové míry. Pokud například klesají příjmy z turistiky, je třeba hledat důvody také jinde. Cizinci jsou okrádáni dvojími cenami i taxikáři, celková úroveň stravovacích, ubytovacích a dopravních služeb je mizerná a sami podnikatelé, kteří je poskytují, jsou často nevlídní a protivní. To poukazuje na obecnější, etický problém: možná jsme na evropské poměry příliš málo poctiví, o to více však líní a cyničtí. Na závěr zbývá připomenout, že málokdo z analytiků očekává pozitivní obrat v české ekonomice a návrat k růstu dříve než koncem příštího roku.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.