Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Jak pohnout s kurzem koruny

13.9.1999

Centrální banka nemá žádný kouzelný proutek

Hospodářskou recesi způsobily nejen zásadní chyby v hospodářských politikách vlád minulých či současných, nepříliš úspěšná privatizace, neochota bank půjčovat či nezájem zahraničního kapitálu. Mezi důvody bývá často uváděn i příliš vysoký kurz koruny. Kdyby naše měna oslabila, bylo by to přece výhodné pro všechny vývozce - pro ty v potížích, jako jsou ocelárny nebo producenti uhlí, ale i pro úspěšné firmy, jako je například Škoda Auto,. Kdyby byla koruna vůči euru či dolaru o deset či dvacet procent slabší než nyní, byla by podle entuziastických zastánců této teorie současná recese i nezaměstnanost daleko méně bolestná. Slabší korunu by rád viděl nový ministr financí Pavel Mertlík, mluví o ní česko-americký ekonom Jan Švejnar, za korunu, která by dlouhodobě reprezentovala zájmy exportérů, se staví známý americký ekonom Jeffrey Sachs.

Proč a pro koho

Zdá se to být jednoduché. Centrální banka mávne kouzelným proutkem, koruna bude o fous slabší a všem bude dobře. Než se podíváme, zda je něco takového vůbec možné, je třeba zdůraznit, že slabší koruna není v zájmu všech. Proti zájmům vývozců stojí zájmy dovozců, kteří pochopitelně ve svobodném systému nemohou mít status druhořadých občanů či protispolečenských živlů. Jejich zájem na silnější koruně je stejně legitimní jako zájem vývozců na koruně slabší. Vývozci mohou ovšem argumentovat sociálními aspekty, že právě oni vytvářejí více pracovních míst. Jednotlivé podniky ovšem většinou nejsou pouze hráči, kteří utočí z jedné strany hřiště. Vývozce musí obvykle dovážet technologie, zařízení a investice. Sami občané střídají nebo kombinují více rozporných rolí a zájmů: jednou si chtějí koupit něco levného z dovozu a silná koruna jim to umožňuje, podruhé chtějí do zahraničí na dovolenou a přejí si totéž, potřetí si ale chtějí udržet místo v podniku, který chce vyvážet.Česká národní banka má ze zákona udržovat stabilitu měny (stabilitou vnitřní je udržení kupní síly měny a stabilitou vnější udržení kurzu), ze zákona tedy nesmí nadržovat zájmům vývozců. Za skupinu podnikatelů by se pochopitelně neměla brát ani vláda, pokud si to nestanoví ve svém programu. Ale přece jen - představme si, že chceme "o něco" slabší korunu. Může toho centrální banka docílit?

Není to snadné

Centrální banka může použít přímé intervence na trhu, tedy nakoupit devizy a prodávat korunu. Tím zvýší nabídku koruny a může způsobit pokles kurzu. Tento nástroj se dá použít obvykle jen s rizikem. Centrální banky především obvykle intervenují opačně: prodávají devizy a nakupují domácí měnu, když se ocitne pod tlakem investorů a spekulantů, nikoli tedy v rámci snahy kurz mírně snížit ve prospěch exportérů. Neobvyklým postupem by tedy centrální banka mohla spekulanty s korunou zneklidnit, což by nám vůbec nemuselo prospět. (Nejspíš by se ale nestalo vůbec nic, protože podle většiny analytiků dnes na trhu s korunou není tolik spekulantů, kteří by krátkodobě hráli na oslabení nebo posílení koruny.)Za druhé mohou intervence působit pouze krátkodobě. Kurz je snad možné vychýlit nějakým směrem, ale na několik dní, týdnů či měsíců. Tento tah vývozcům příliš nepomůže, naopak může nepříjemně zkomplikovat finanční plány podniků. Navíc je takový postup centrální banky průhledný a nákladný. Investoři se mohou rozhodnout hrát proti ní, protože vědí, že nemůže intervenovat věčně.Centrální banka také před dvěma lety velmi uvolnila fluktuační pásmo koruny a sama tím naznačila, že intervenovat nehodlá a nechce to mít v popisu práce, pokud se nerozhodne hasit nějaký opravdový požár.Dalším nástrojem jsou intervence slovní. Představitelé centrální banky mohou veřejně říkat, že by si přáli vidět kurz koruny někde jinde. Anglicky se tomu říká "talking down the currency" (umluvit měnu k poklesu). Tento verbální nástroj má ale význam pouze jako opravdu vážná hrozba intervencí. Pokud intervence nepřijde, investoři brzy pochopí, že jde o plané strašení, a nebudou ho brát vážně. Nakonec jde opět o nástroj krátkodobý.

Změny kurzu při privatizaci

Vláda se konečně rozhodla urychlit privatizaci, i když se to možná mnohým ministrům ideologicky příčí. Potřebuje peníze na splácení dluhů, revitalizační programy, sanování podniků a bank, lepení děr v důchodovém systému. Příliv zahraničního kapitálu ve velkých privatizačních akcích bude znamenat zvýšenou poptávku po koruně, což ji může ještě posílit.ČNB proti tomu pochopitelně může sáhnout ke snižování úrokových sazeb, což koneckonců postupně již delší dobu činí. Kritici říkají: Proč nezrychlit? Proč nesnižovat sazby razantněji? Inflace je nízká, daleko nižší než si ČNB sama stanovila. Jde pochopitelně o legitimní tlak, především dodrží-li vláda privatizační harmonogram. Při snižování úrokové míry jsou ale také důvody k opatrnosti. Znovu se může probudit inflace. Rostou reálné mzdy a může se změnit vývoj cen dovážených surovin. Vliv období mírné inflace, či dokonce poklesu cen ve většině zemí vyspělého světa (a nejen vyspělého světa) se přenáší i k nám, jenže podle mnohých ekonomů může toto období brzy skončit. A nakonec je tu obava z toho, že v určitém okamžiku na určité hranici úrokových měr zájem investorů o krátkodobé korunové vklady náhle skončí a stejně náhle nastane úprk. Taková hranice je psychologická a nikdo ji přesně nezná. Pak může přijít volný pád kurzu koruny. Opatrnost tedy může být na místě.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.