Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Jeden hot a druhý čehý

8.3.1999

Zmatené signály o privatizaci bank

Téměř každý z nás má někdy potíže splnit termín pro odevzdání či dokončení práce, který si sám stanoví. Přesto si většinou určujeme termín kratší a v nejhorším případě ho poněkud přetáhneme. I tak stihneme práci zpravidla dříve, než stanovíme-li si termín vzdálený. To, co platí pro některé z nás občas či někdy, je v případě vlád jistotou. Pokud vlády stanoví nějaký termín, jen málokdy ho dodrží. Je to sice nepříjemné, ale rozhodně je to lepší než zbytečně termín oddalovat. V případě vlády si totiž můžeme být jisti, že nestihne ani ten posunutý.

Podivná chyba

Před deseti dny překvapil Miloš Zeman veřejnost výrokem, že privatizace dvou největších bank, tedy České spořitelny a Komerční banky, proběhne do dvou let. Mnozí novináři i investoři si to vysvětlili tak, že se o rok odkládá předem ohlášený termín. Zemanův výrok později odmítlo ministerstvo financí i vládní mluvčí. Harmonogram privatizace se nemění. Je těžko pochopitelné, co premiér svým výrokem sledoval, a představa, že se spletl, je neuvěřitelná i v případě Miloše Zemana. Privatizace bank totiž patří mezi to nejdůležitější, co má vláda na starosti, a pokrok v této oblasti je rovněž tím nejpodstatnějším, co sledují jak všichni zahraniční investoři, tak představitelé Evropské unie. Pokud měl Zeman pocit, že se to "nedá stihnout", je zvláštní, že musel za každou cenu s kůží na trh. Zatím žádná česká vláda nestihla ani jednu privatizaci v termínu. Vzpomeňme si, jak se odkládal začátek obou vln kuponové privatizace, jak se oddalovala privatizace Investiční a Poštovní banky, zpoždění má i privatizace Československé obchodní banky. A nejde jen o prodej státního majetku: zpoždění mělo v minulosti ohlášené přijetí téměř každého zákona i slibované založení každé důležité instituce, jako byla například Komise pro cenné papíry.Nelze ale také vyloučit, že Miloš Zeman a jeho ministři koketují s dvěma nebezpečnými myšlenkami. Vláda pravděpodobně počítá s účastí bank v připravovaném revitalizačním plánu a obává se, že privátní finanční ústavy jí nepůjdou na ruku. Druhou úvahou může být čekání na obnovení hospodářského růstu. Pak by byla cena, za kterou lze banky prodat, vyšší v okamžiku, kdy vybředneme z recese.

Iluze o prodejní ceně

V obou případech jde o hluboký omyl. Správné období pro privatizaci bank jsme už naopak dávno propásli. Pokud jsme nebyli schopni rychle zavést fungující právní a institucionální rámec ekonomiky, měli jsme co nejdříve zprivatizovat banky do rukou strategických partnerů, aby alespoň někdo vnášel do hospodářství potřebnou disciplínu. Každý odklad nás dnes přijde nesmírně draho. A je iluzorní naděje, že v okamžiku obnovy růstu prodejní cena bank poroste. O možnost financování podniků, které mají perspektivu a růstový potenciál, se budou stále agresivněji prát zahraniční banky. Ty již dnes vybírají rozinky a mohou si dovolit nabízet perspektivním podnikům mnohem výhodnější podmínky (a také tzv. delší peníze) než banky české. Nelze vyloučit, že Komerční banka i Česká spořitelna budou nakonec prodány za negativní cenu. Buď stát převezme část špatných úvěrů, nebo investorům zaplatí, aby banky převzali, a možná bude muset udělat obojí. Nedá se nic dělat, ale pokud by zůstaly ještě dlouho státní, budeme je sanovat pořád dokola a bude nás to stát stovky miliard.Zemanův výrok je další z řady podivných kontroverzních signálů, které tato vláda vysílá. Ekonomičtí ministři se dělí na tři tábory (Svobodův, Grégrův, Mertlíkův), které spolu nekomunikují, a kvůli tomu vláda ztratila měsíce v přípravě revitalizačního plánu. Ministři se neshodnou ani na daňové politice, ani na představách o výši inflace (boj s inflací má naštěstí v kompetenci někdo jiný). Naši občané a vláda nejsou jediní, kdo je zmaten. Zahraniční investoři i partneři musí přímo zírat, a nekompaktní a rozhádaná vláda se tak stala luxusem, který nás všechny stojí miliardy.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.