Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Jen a pouze přídavné zařízení

8.11.1999

Revitalizace nemůže být motorem růstu

V posledních dnech se konečně rozbíhá tolikrát ohlašovaná revitalizace. Byl podepsán kontrakt s investiční bankou Lazard a poradenskou firmou Latona, tedy s firmami, které budou v příštích letech celou akci řídit, a světlo světa spatřil seznam podniků, které by měly být do "znovuoživení" zařazeny.

Úspěch je zatím nejistý

Když loni vypukly první diskuse o možných podobách vládního záchranného plánu, upozorňovali největší skeptici, že si příprava tohoto složitého systému vyžádá dlouhé měsíce. Nikdo ovšem netušil, že to zabere plný rok. Celé schéma se přitom teprve rozjíždí a v mnoha ohledech je velmi křehké. Podle informací z vládních kuloárů hodlá ministr Grégr nadále činit všechno pro to, aby renomované zahraniční poradce z Revitalizační agentury vystrnadil a posílil v ní svůj vliv. Vláda je tedy sama rozpolcená a nejednotná a krom toho je slabá. Rozpočtové i mimorozpočtové prostředky, které kabinet pro oživení podniků slibuje, odvisí přímo od toho, jak bude dlouho u moci a jaký rozpočet (případně jaké rozpočty v budoucích letech) se mu podaří parlamentem protlačit. Obavy o osud celé operace vzbuzují i zprávy o tlacích na odchod náměstka ministra financí Jana Mládka. Právě on byl totiž uvnitř vlády jediným hlavním politickým zastáncem modernější a "trhulibější" formy práce revitalizační agentury a podařilo se mu prosadit, že tato koncepce nakonec zvítězila.

Normální řešení v neprostupném houští

Schválenou podobu revitalizační agentury můžeme jen těžko označit za produkt socialistického myšlení. Pomoc podnikům je vázána na tvrdou restrukturalizaci, omezení pravomocí managementu a vlastníků, a především na nalezení strategických partnerů a konečnou privatizaci. Tak to alespoň stojí na papíře, jakkoli se to ministerstvu průmyslu nelíbí a jakkoli sám ministr Grégr skřípe zuby. Je pravda, že podobné agentury existovaly a existují v některých zemích postižených krizí (například v Thajsku). Restrukturalizaci a reprivatizaci předlužených konglomerátů organizují na zakázku pro vládu i dlužníky zahraniční investiční banky v Jižní Koreji; firma Lazard, která působí v naší Revitalizační agentuře, usiluje v současné době také o restrukturalizaci a prodej předluženého mamutího jihokorejského koncernu Daewoo. Takže nic nového pod sluncem, chtělo by se říct. Jenomže tak jednoduché to zase není. Šlo by skutečně o normální úlohu, kdyby existovala jenom jediná průhledná agentura jako jediný mimorozpočtový podnik, který má jednorázově pomoci klíčovým podnikům. U nás ale na tomto poli částečně působí ještě Česká finanční, a. s.(která v rámci programu konsolidace menších bank převzala pohledávky vůči řadě podniků), Česká inkasní, a. s.(ta vlastní především pohledávky převzaté od ČSOB), a samotná Konsolidační banka, která je mateřskou společností Revitalizační agentury. A pak tu je ještě Fond národního majetku, který je při správě majetkových podílů v podnicích pod diktátem odvětvových ministerstev. Revitalizační agentura tedy vstupuje jako další aktér do džungle, která měla být již dávno pročištěna.

Hlavní problém: morální hazard

Na seznamu podniků, které se ocitnou v revitalizačním programu, najdeme dva podniky, které jsou v již v konkurzním řízení -- ZPS Zlín a AliaChem (nepřímo skrze mateřský Chemapol) -- a další to může brzy potkat. A tady vzniká problém. Po vyhlášení konkurzu záleží na soudem jmenovaném správci konkurzní podstaty a na věřitelském výboru, zda budou spolupracovat s revitalizační agenturou a spolu s ní hledat zahraničního partnera, nebo jestli bude podnik po částech rozprodán. V některých případech může spolupráce agentury se správcem fungovat, jindy nikoliv. Jistou výhodou pro případného strategického partnera je, že u podniků v konkurzu se prodávají pouze aktiva a nepřebírají se závazky. Otazníkem je motivace bank, kterým problematické podniky dluží. Na všechny podobné úvěry mají banky vytvořené oprávky a rezervy, navíc mnohé z nich čekají, že je stát před privatizací znovu vykoupí. Jejich motivace chovat se vůči dlužníkům tvrdě a zodpovědně je tedy omezená. Změna přijde až v okamžiku, kdy české bankovnictví přestane charakterizovat fenomén pojmenovaný ekonomy jako "morální hazard": mnozí bankéři se jen cynicky flákají s jistotou, že je při pádu do problémů zachrání daňový poplatník. Je ovšem také třeba říci, že vývoj české ekonomiky nebude úspěchem či neúspěchem revitalizace ovlivněn v zásadním měřítku. Počet finančních prostředků je omezený a stejně tak i počet podniků, kterých se pokus o záchranu týká. Význam průmyslu oproti službám se kromě toho trvale snižuje. Takže se dostáváme ke starému osvědčenému heslu, které již bylo řečeno mnohokrát: bez zlepšení práce soudů a dalších institucí a bez privatizace bank se nikam nedostaneme.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.