Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Jenom chtít nestačí

11.3.1996

Vláda stále neví, jak privatizovat velké banky

V polovině loňského roku vláda oznámila úmysl co nejdříve privatizovat státní podíly ve strategických podnicích jako jsou hutě, ČEZ, chemický průmysl, a především banky. Šlo v první řadě o politickou deklaraci, neboť v praxi se od té doby příliš nestalo. Není sice například pochyb, že privatizace bank je krokem potřebným a rozumným, současně je ale třeba zdůraznit, že o takto důležité věci musí být rozhodováno s rozmyslem a zodpovědností. A zamyslíme-li se podrobněji nad možnými způsoby takové operace, zjistíme, že vládou deklarovaný úmysl nelze zatím až tak lehce realizovat.

Mocní hráči
Diskusi na téma "doprivatizace" velkých bank před necelým měsícem zahájila ODA, když ministr Vladimír Dlouhý vystoupil s ostrou kritikou našich kamenných bank a především jejich vztahu k drobným podnikatelům. Náš nejpopulárnější politik v této souvislosti vyslovil názor, že řešením je co nejrychlejší otevření se bankovního sektoru zahraniční konkurenci a co nejrychlejší privatizace nynějším velkých bankovních domů. Jakým způsobem "doprivatizovat" banky jsme se ale už nedozvěděli. Na Dlouhého vystoupení pak navázali i další představitelé ODS: Jan Kalvoda varoval, že "bez reforem nás čeká bankovní socialismus", a stranickou linii podpořili i šéf FNM Roman Češka či ministr privatizace Jiří Skalický. ODS v této věci zatím tajuplně mlčí, nicméně jedno je už jisté: privatizace velkých kamenných bank se brzy stane jedním z nejžhavějších politických témat.Důvodů je hned několik. Čtyři naše největší banky se státní účastí (FNM zde většinou drží 33-49 %), tedy Česká spořitelna, ČSOB, Komerční banka a Investiční a Poštovní banka (IPB) jsou zdaleka nejmocnějšími hráči na naší ekonomické šachovnici. A nejde jenom o vklady a moc, kterou mají banky nad podniky skrze poskytované úvěry. Vliv tuzemských bank je tak velký díky tomu, že kontrolují správu největších investičních fondů, a tím de facto disponují i vlastnickou kontrolou nad většinou českého průmyslu. Jinými slovy: kdo ovládá největší tuzemské banky, ovládá současně i národní hospodářství, a to se v dohledné době nezmění.

Stát není dobrý vlastník
Proč se ale má stát vlastně svých podílů vůbec zbavovat? Odpověď je prostá: ani pro banky nemůže platit nic jiného než pro ostatní sektory ekonomiky, to jest, že stát je tím nejhorším vlastníkem. Navíc hrozí nebezpečí, že stát díky svým vlastnickým pravomocem zasáhne přímo do podnikání banky a začne ovlivňovat, kdo dostane, či nedostane úvěr, což není nic jiného než určitá forma centrálního plánování. Něco takového naštěstí není náš případ, přestože se o občasných intervencích FNM či MF ve prospěch některých klientů leccos povídá; nic z toho ovšem není zdokumentováno. Nás trápí něco jiného: stát, respektive FNM, je špatným vlastníkem, protože se o své podíly prostě neumí starat. Fondy spravované bankami jsou navíc příčinou stavu, kdy se největší bankovní domy vlastní navzájem. Výsledkem je, že naše největší banky nejsou ani tak ovládány státem, jako spíše klanem mocných manažerů a ředitelů, jejichž pozice je de facto neotřesitelná. Představa, že zástupce vlastníka si k sobě "na kobereček" zavolá ředitele jedné ze čtyř velkých bank a seřve ho tak, až se pan generální roztřese jako osika, u nás vypadá jako příběh z říše pohádek. Chybí zkrátka vlastník, který nenechá bez povšimnutí žádné špatné rozhodnutí, žádný větší špatný úvěr, vlastník, který bude vyžadovat hospodárnost, zodpovědnost a bude tvrdě vyvozovat personální důsledky z chybných rozhodnutí. Tohle vše FNM nezvládá a ani zvládat nechce a svoji aktivitu většinou omezuje na jednoroční schvalování dividend.Nejpozději těsně před naším vstupem do Evropské unie vstoupí na náš trh silná konkurence zahraničních bank. Naše největší banky, které jsou z hlediska vlastního kapitálu přibližně dvousté v Evropě a čtyřsté na světě, nemusí v takovéto konkurenci přežít (ostatně není náhodou, že i největší německé či francouzské banky si dnes hledají partnery v zahraničí). To je další důvod pro jejich privatizaci.S očekávaným růstem ekonomiky zákonitě poroste i úvěrová expanze bank, a ty budou muset získávat další kapitál, tedy zpravidla emitovat nové akcie. Navyšovat kapitál jsou banky povinny, protože jim to nařizují regulační předpisy ČNB. Kdyby si FNM chtěl do budoucna udržovat svůj strategický podíl, musel by si tyto akcie také kupovat. S tím souvisí další argument pro privatizaci: prodejem podílů v bankách stát peníze získá, zatímco na udržovaní současného stavu by musel doplácet.

Strategický partner
Existuje několik způsobů, jak privatizovat velké české banky. Některé jsou rozumné, jiné méně, další jsou špatné, či dokonce nepřijatelné. Žádný z nich pak není bez problémů.První možností je, že stát bankám najde (nebo schválí) významného strategického investora v zahraničí. Partnerem v tomto směru rozumíme významnou zahraniční banku, která disponuje know-how a pozicí na světovém trhu. Takový partner nepřinese jenom vlastnickou kontrolu, ale také levnější zdroje a přístup na zahraniční trhy. Jenomže jak takového partnera, který si koupí řekněme 33 % akcií, najít? Představitelé centrální banky nebo vlády při svých zahraničních cestách takové nabídky činit nemohou. Jistou možností tedy je, že FNM vypíše veřejnou světovou soutěž, a zvítězí ten, kdo přijde s nejlepší nabídkou. Je tu ale politický problém. Už teď lze předpovědět, že "s ekonomicky nejvýhodnější" nabídkou přijdou velké německé banky, které budou mít na ovládnutí našeho trhu celkem pochopitelný zájem. Jistě, laciné demagogie o "výprodeji státu" lze odmítnout, ovšem obavy z přílišného německého vlivu v bankovnictví, respektive ohledy na geografickou vyváženost při privatizaci bank, nejsou tak docela od věci. Většina německých bank má státní podíly - a co je horší - většinou podíly místních vlád. Můžeme si tedy snadno představit, že do rozhodování těchto subjektů se mohou promítnout i jiné než čistě podnikatelské zájmy.Jak k nám přilákat banky anglické, holandské, americké či japonské, je velká otázka. Zatím neexistují ani žádné náznaky, že by u nás měly zájem i jen sondovat podnikatelské možnosti. Potíž je také v tom, že současné managementy velkých bank si privatizaci formou strategického partnerství vůbec nepřejí. Otevřený nezájem nebo nechuť současného vedení bank k tomuto způsobu privatizace přitom může odradit právě ty nejserióznější zájemce. V bankovnictví - více než kdekoliv jinde - nelze úspěšně pracovat, pokud vám "vaši lidé" háží klacky pod nohy, zatajují důležité informace apod.

Pozor na domácí žraloky
Zdálo by se tedy jednodušší přimět banky, aby si samy hledaly partnery, aby předložily cosi jako privatizační projekt či záměr. Pořád ale narážíme na totéž: šéfy našich velkých bank nikdo nepřinutí, aby si v tomto směru počínali aktivně. Většina z nich by to totiž chápala jako práci na uspíšení konce vlastní kariéry.Dalším z možných řešení je postupné vyhlašování veřejných soutěží na pěti či desetiprocentní podíly a prodej akcií zahraničním penzijním a investičním fondům či jiným tzv. institucionálním investorům. Takový postup sice může státu přinést slušné peníze, ale bankám nedá to, co potřebují: silného vlastníka a strategického partnera. Takoví "drobní" investoři by se totiž nechovali o mnoho líp než dnešní vlastníci: fondy a stát.Postupný prodej akcií na burze je podobný problém, navíc s tím rozdílem, že nelze "ohlídat", kdo si akcie koupí (viz německé banky). Zájem o "doprivatizaci" českých bank nedávno deklarovaly také české finanční skupiny, jako je Motoinvest či PPF. Co o nich a jejich kontaktech ale stát ví? Jaké know-how a zkušenosti mohou přinést?Srdci současných bankovních managementů je nejbližší vydávat specifický druh dluhopisů, tzv. GDR (jde o cosi na způsob akcií bez hlasovacího práva) a umísťovat je na zahraničních kapitálových trzích. Kromě přílivu zahraničního kapitálu však tato cesta neřeší to hlavní: jak nastolit vlastnickou kontrolu a jak zajistit, aby banky přežily v celoevropské konkurenci.Samotný úmysl privatizovat banky je k ničemu. Stát musí připravit koncepci, musí vědět jak a proč. Politické strany mají možnost nám své návrhy v nadcházejících volbách představit.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.