Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Jízda dolů pokračuje

12.10.1998

Globální finanční krize pohrozila českým bankám

Další otřesy na světových finančních trzích rozšiřují řady komentátorů, kteří ohlašují počátek globální hospodářské krize. Co se přihodilo v minulých týdnech? Ve Washingtonu vymýšleli představitelé a delegáti členských zemí Mezinárodního měnového fondu proti krizi novou obrannou strategii, bohužel bez jednoznačných výsledků. Americká centrální banka organizovala záchranu amerického investičního fondu LTCM, který příliš riskoval na nových trzích. Nervozitu ještě zvýšil prudký pokles kurzu dolaru proti marce, dalším evropským měnám a japonskému jenu. A i když to svět příliš nezajímá, důsledky finanční krize pociťuje poměrně ostře i Česká republika, především akcie velkých tuzemských bank.

Nobelova cena nestačí

Američané se dlouho domnívali, že pokud jim skutečně hrozí nějaká nákaza z asijské chřipky, pak pouze jako výpadek tamních trhů, které ztratí zájem o americký export. Když vypukla s plnou silou ruská krize, bylo každému jasné, že nebezpečí číhá jinde. Před čtrnácti dny se americká centrální banka (známá pod zkratkou Fed) rozhodla přispěchat na pomoc soukromému investičnímu fondu Long Term Capital Managament. Jde o podnik, kterému se anglicky říká hedge fund - tak se označují neregulovaná investiční sdružení, ke kterým se mohou připojit pouze movití občané, ochotní vložit velké částky - zpravidla nejméně 200 000 dolarů. Proč ale Fed poskytl miliardy dolarů na záchranu soukromé firmy, která prostě špatně investovala v Rusku, Brazílii apod.? Jde o to, že fondu, jehož šéfové měli pověst geniálních ekonomů a matematiků a v jehož vedení seděli dokonce dva nositelé Nobelovy ceny, napůjčovaly obrovské peníze americké i evropské banky. Šéf Fedu Alan Greenspan má tudíž oprávněné obavy, že ztráty z riskantních úvěrů mohou způsobit nechuť bank podstupovat jakékoli riziko. Neochota bank investovat především do nově vznikajících firem přitom může být předzvěstí recese, a v USA se první známky nedůvěry objevily už dříve.

Zlevnit dolar - zkáza, nebo naděje

Jak se ostatně dalo čekat, nepřineslo washingtonské jednání světových ekonomických lídrů žádné řešení, žádný lék na hysterii, která zachvátila svět finančníků. Vlivní a prestižní ekonomové totiž zastávají celý vějíř názorů - také proto, že za nimi stojí nejrůznější zájmy. Mnozí například říkají, že volný pohyb kapitálu po zeměkouli je třeba začít přísně regulovat. Jedni ale doporučují, aby byl pohyb kapitálu regulován globálně, druzí navrhují jednotlivým zemím, aby určité bariéry proti rizikovému krátkodobému kapitálu vztyčily samy. A další ekonomové (a je jich zatím většina) jsou tvrdě proti každé regulaci. Experti se neshodnou ani v otázce, co má dělat americký Fed. Mnozí radí, aby snížil ještě více úrokové míry - lacinější dolar by podpořil investice v celém světě a zabránil tak recesi i poklesu cen. Jejich oponenti si ale přejí stabilní dolar a trvají na vysokých úrokových mírách. Někteří významní politici a ekonomové také brojí proti MMF, protože podle nich krizi zavinil, jiní prosazují doplnění jeho zdrojů dalšími mohutnými finančními injekcemi.S velkým napětím svět očekává i odpověď na otázku, zda Evropa, Amerika a MMF přijdou se záchranným plánem pro Brazílii. Pokud se tak nestane, nic podle mnohých komentátorů nebrání tomu, aby ve světě vypukla opravdu hluboká krize.Nejnovějším dějstvím globální finanční krize je prudký pád americké měny, který ohrozil západní Evropu: za pouhých posledních šest týdnů poklesl kurz dolaru vůči německé marce o 10 %, přitom nejrychleji to šlo z kopce minulý týden. Oslabení vyvolala americká centrální banka snížením amerických úrokových měr, dalším důvodem jsou obavy o vývoj amerického bankovnictví a kapitálového trhu, svou roli hraje i začátek procesu, který může skončit odvoláním amerického prezidenta. Na pád americké měny reagovaly rychlým pádem akcií evropské burzy. Evropští vývozci se totiž obávají, že pokud vinou laciného dolaru ztratí významné americké trhy, zpomalí se ekonomický růst také v západní Evropě.

Černý týden českých bank

Není divu, že nervozitu lze vystopovat i v malých českých poměrech. Ostatně nejen vystopovat: minulý týden zažily největší české banky - Komerční banka a Česká spořitelna - vůbec nejhorší dny své historie a jejich akcie se propadly na historická minima. Předseda sněmovny Václav Klaus k tomu řekl: "Je to příprava na privatizaci bank. Podobný vývoj by se odehrával, i kdyby nebyly žádné mezinárodní souvislosti. Je to předprivatizační šum, chaos, záměrně vyvolávaný neklid." Klausův výrok nemá nic společného s realitou. Bezpochyby je absurdní představa, že se někde v temných uličkách či uzamčených salonech scházejí zahraniční bankéři, kouří doutníky a přemýšlejí, jak manipulovat s kurzy akcií České spořitelny.Osud akcií tuzemských bank souvisí především (řekněme z takových tří čtvrtin) s tím, co se děje s cenami bankovních akcií všude ve světě. Minulý týden velmi prudce klesaly cenné papíry většiny bankovních domů od USA po Švýcarsko včetně titánů, jako jsou ING Barings nebo Deutsche Bank. Kdyby někdo plánoval dostat ceny akcií českých bankovních domů na současnou úroveň (u spořitelny v jednom okamžiku 40 korun za akcii), musel by si zkrátka nejprve vymyslet asijskou, potom ruskou krizi a celý harmonogram i přesný rozsah nastávající krize globální. Finanční trhy po celé zeměkouli fungují v poslední době skutečně velmi splašeně, černá ruka je ale neřídí.

Nebezpečné promile

Příčinou zhroucení akcií českých bankovních domů je rovněž skutečnost, že se s nimi málo obchoduje. Například padesát procent akcií České spořitelny drží Fond národního majetku, deset procent evropská rozvojová banka - nemůže se s nimi tedy obchodovat. Když je hodně šťastný den, změní na burze majitele sotva půl procenta akcií, většinou jde ale pouze o pouhá promile. Hodnota akcií českých bank se tedy určuje v neuvěřitelně malém obratu. I kdyby tedy chtěl nějaký temný zahraniční investor prodejem svých pár promile akcií manipulovat s cenou, nic nebrání tuzemským institucím nakupovat. Je pravda, že české banky jsou zatíženy značným procentem špatných úvěrů, je pravda, že naše hospodářství se nachází v poměrně hluboké recesi - přesto stojí současná cena finančních ústavů naprosto nelogicky nízko a vůbec neodpovídá realitě. Stanovila ji především panika, ale panika mezi malou hrstkou investorů, kteří se o náš kapitálový trh ještě zajímají. O to více překvapuje, jak málo představitelů státu přispěchalo bankám na pomoc alespoň slovní intervencí. Miloš Zeman místo toho v nejcitlivějším okamžiku prohlásil, že stát už bankám nedá ani korunu.Přitom by za úvahu stála i skutečná intervence na trhu. Pokud jsou totiž obraty obchodování tak malé jako dnes, mohla by centrální banka či Fond národního majetku zvrátit vývoj kurzu za pár desítek milionů korun. Nebylo by to z tržního pohledu "košer" a možná bychom se dostali na samu hranici zákonů. Jenže důvody k takovému zásahu nelze přehlédnout. Je fakt, že české banky nejsou na kapitálovém trhu závislé tolik jako banky ve vyspělých zemích, jejich akcie se ale nemohou prodávat po pěti korunách za kus. Vkladatelé totiž také čtou noviny, a pokud i oni propadnou panice, nikdo už útok na přepážky nezastaví. A žádný stát nesmí dopustit, aby se zhroutil jeho bankovní sektor.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.