Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Kam míří EMU

4.3.1996

Evropské vize německého kancléře a společná měna

V nejbližších týdnech či měsících se rozhodne o osudu společné evropské měny. Upozorňuje na to alespoň většina západoevropských komentátorů. Výsledek, ať už bude jakýkoliv, se bezpochyby stane jedním ze základních faktorů, který ovlivní naše případné přijetí (nebo také nepřijetí) za plného člena Evropské unie.

Francouzské otazníky
Největší otazník pro budoucnost společné evropské měny se v současnosti jmenuje Francie. Dnes neplní dvě ze tří tzv. maastrichtských kritérií: nedokáže udržet rozpočtový deficit do výše 3 % HDP a celkový státní dluh pod hranicí 60 % HDP. A protože splnit kritéria lze jen za cenu velice razantních rozpočtových škrtů v sociální oblasti (Francie nedávno absolvovala silnou vlnu stávek, namířenou právě proti měnové unii a jejím podmínkám), byl by to zázrak, kdyby to Paříž do roku 1998 dokázala. Prezident Chirac i jeho vláda zatím za myšlenkou jednotné měny důsledně stojí, nicméně poslední předpovědi francouzského hospodářského růstu jsou ještě pesimističtější, než se původně očekávalo. Nelze tudíž vyloučit, že maastrichtská kritéria Paříž nedokáže splnit, ani kdyby se k razantním rozpočtovým škrtům odhodlala. A že v unii nenajdeme ekonomy ani politiky, kteří by si přáli měnovou unii bez Francie, snad není třeba ani zdůrazňovat. Celá myšlenka by bez ní ztratila smysl.Je totiž známo, že na základě tzv. principu subsidiarity (zjednodušeně česky řečeno možnosti volby) si již Británie - tedy jedna ze čtyř evropských "velmocí" - a Dánsko vyhradily právo do měnové unie nevstoupit. Myšlenka EMU má řadu kritiků i v Německu, zatímco vůbec nejpopulárnější je v Itálii a Španělsku - obě tyto země jsou na tom ovšem ještě hůře než Francie.

Ekonomická pro a proti
Myšlenka Evropské měnové unie má dvě nejdůležitější pozitiva. Tím prvním je nízká inflace. Země jako Itálie, Španělsko a Řecko, které mají dosud s inflací potíže, doufají, že evropská centrální banka bude v zásadě kopírovat tradičně přísnou protiinflační politiku německé Bundesbanky. Vlády a občané těchto zemí předpokládají, že inflace a komíhající ceny budou odevzdáním se do náručí EMU jednou provždy vynulovány jako ekonomický a politický problém. Druhým kladem je obrovský přínos pro rozvoj vzájemného obchodu, především pak snížení nákladů. Podnikům nejenže odpadnou platby bankám za převádění plateb z jedné měny do druhé (budou si moci vést účty pouze v jedné měně), ale nebudou se muset ani složitě pojišťovat proti ztrátám z případných kurzových výkyvů. Každá země bude moci lépe využívat svých komparativních výhod, bude se moci lépe specializovat na výrobu toho, v čem opravdu vyniká. Správný odhad vlastních sil a výhod je v současnosti pochopitelně do určité míry zkreslován právě kurzovými výkyvy nebo vývojem kurzu, který nekopíruje vývoj kupní síly jednotlivých měn.Největším negativem je vzdání se možnosti manévrovat s kurzem měny jako důležitým nástrojem hospodářské politiky. Dnes může v případě, že většina zboží, které se vyrábí v určité zemi, přestane být konkurenceschopná, tamní centrální banka či vláda sáhnout k devalvaci, která může za splnění určitých předpokladů konkurenceschopnost obnovit. O tento nástroj EMU státy připraví. Situace bude ještě tvrdší než třeba v USA. Pokud tam ztratí konkurenceschopnost některý stát (například stát Massachusetts, který se úzce specializoval na vojenskou technologii), nemůže samozřejmě devalvovat, ale může získat značné zdroje z federálního rozpočtu, jež mohou restrukturalizaci a sociální pomoc financovat. Podniky mohou také snížit mzdy, což je v USA běžné. S něčím podobným, tedy s masivním rozpočtovým přerozdělováním mezi jednotlivými státy, ovšem nikdo v EU nepočítá.

Tři cesty
V současnosti se v Evropské unii mezi propagátory EMU objevují tři protichůdné názory. První, který je prozatím menšinový, je názor německého ministra financí Theo Waigela, jenž navrhuje maastrichtská kritéria ještě zpřísnit. Zřejmě se tak snaží vyjít vstříc obavám německých voličů z toho, že vzdání se německé marky může znamenat měnovou nestabilitu. Někteří komentátoři ovšem spekulují i o tom, že ministr Waigel je ve skutečnosti odpůrcem společné měny a jeho návrh na zpřísnění kritérií EMU má vlastně zavedení eura znemožnit. Tato spekulace má své opodstatnění: sedmdesát procent německých voličů si totiž společnou měnu nepřeje.Druhý, mezi stoupenci EMU rozšířený názor říká, že země, které se k tvrdému jádru v roce 1999 nepřipojí, se stanou asociovanými členy měnové unie, respektive deklarovanými čekateli. Kurz jejich měn bude v určitém, velice úzkém rozpětí přivázán k euru a evropská centrální banka se smluvně zaváže ve prospěch těchto měn intervenovat, kdykoliv se jejich kurz dostane pod tlak spekulantů. Kritici navrhovaného modelu ovšem tvrdí, že bude pro spekulanty vysloveným rájem. A Británie ho - již tradičně - rezolutně odmítá.Třetí cesty se zastává řada ekonomů, ale politici ji odmítají. Tento názor, prezentovaný například týdeníkem The Economist, tvrdí, že maastrichtská kritéria mají být jako podmínka členství v EMU zrušena: členem by se měl stát každý, kdo si to bude přát. Zastánci této myšlenky říkají, že maastrichtská kritéria nejsou modla sama o sobě a že smysl získávají teprve jako důkaz makroekonomické a rozpočtové zodpovědnosti jednotlivých států. Podle Economistu je proto důležité, aby státy začaly být zodpovědné (a to pod tvrdými sankcemi) až v okamžiku, kdy začne měnová unie platit. Co bylo předtím, je jejich věc.

Politická víra a obavy
Kancléř Kohl tvrdě prosazuje společnou evropskou měnu především z důvodů politických, nikoliv ekonomických. Vidí v ní, spolu se silnými centralistickými institucemi a mocným evropským parlamentem, základní kámen své vize federální Evropy. Je to vize, které je německý kancléř bytostně oddán. Bez federalizované Evropy a "opravdové" unie se podle Kohla a spol. mohou snadno vynořit staré rivality, stará nepřátelství, a někdy v budoucnu možná i války.Kohlovu vizi nesdílí vůbec všichni, a to dokonce ani v jeho vládě (viz názory ministra financí Theo Waigela). S Kohlovou představou federalizované Evropy se tak docela neztotožňuje ani Francie, tedy hlavní spojenec sjednoceného Německa. Přinejmenším stavbu evropských institucí si většina francouzských politiků představuje odlišně. Argumenty politické lze shrnout zhruba takto: podle kritiků nemůže měnová unie nijak vyřešit soužití ostatních států s mocným Německem. To zůstane mocné jak v měnové unii či úzké federaci, tak mimo ni. Žádné unie v historii, tedy ani unie měnové, ani politické, nezabránily vzniku válek. Americká občanská válka v šedesátých letech minulého století je toho dokladem. Kohlovi kritici se dokonce domnívají, že právě měnová unie může v případě, bude-li převládat pocit, že byla prosazena na nátlak Německa či bez zřetelného souhlasu všech evropských voličů, vyvolávat nejrůznější resentimenty a konflikty.

Měnová unie a my
Existuje tedy několik základních scénářů blízké budoucnosti. Zkusme je stručně naznačit a podívat se, co mohou přinést nám.1) EMU vznikne podle Waigelových či jiných přísných kritérií, ale přistoupí k ní pouze tzv. tvrdé jádro, řekněme čtyři státy (Německo, Francie, Holandsko, Lucembursko). Rivalita mezi dvěma skupinami států EU, mezi členy a nečleny EMU, se bude stupňovat, vnitřní konflikty uvnitř unie se stejně jako ekonomické rozdíly začnou vyhrocovat. Za takové situace nebude na naši integraci pochopitelně ani pomyšlení.2) Vznikne tvrdé jádro a ostatní členské státy budou usilovně pracovat na splnění předepsaných kritérií, a postupně budou k unii připouštěny. Kritéria (především pak inflaci, se kterou máme potíže) se podaří splnit i nám, a z tohoto hlediska bude cesta do unie otevřena.3) Měnová unie se neuskuteční, ale nebude to znamenat začátek zániku evropské integrace. Naopak možnost rozšíření unie - jako volné federace a zóny volného obchodu - se může stát náhradním politickým cílem EU.4) Měnová unie se neuskuteční. Sporů a politických hádek včetně ekonomické rivality bude přibývat. Státy unie se v budoucnu neshodnou již vůbec na ničem. Za takové situace bude možnost naší integrace brzy zapomenuta.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.