Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Kam s ODA

17.6.1996

Rozhodnutí je na členech klubu, jinak rozhodnou voliči

Jedním z největších povolebních otazníků je další budoucnost ODA. Mimořádné volby na jaře příštího roku jsou nanejvýš pravděpodobné a Kalvodově straně v nich podle mnohých komentátorů nezbude nic jiného než uzavřít úzkou koalici s ODS. Jinak jí hrozí propad, protože řada voličů se po nedávné zkušenosti může bát rizika, že podporou ODA jejich hlas propadne.Aliance si je hrozby vědoma a její tzv. fundamentalistické křídlo už od vyhlášení výsledků přemýšlí, jak stranu radikálně zviditelnit. A už je tady první nápad: ODA nevstoupí do menšinové vlády, čímž zatlačí ODS do velké koalice se sociálními demokraty a jako "jediná a ryzí" pravice pak bude profitovat ze znechucení části voličstva. Jde o myšlenku iluzorní a hloupou. Kdyby se tak ODA rozhodla, nebude ji patrně napříště volit vůbec nikdo.

Napravo je prázdno
"Perspektivně není na pravici místo pro dvě strany s takřka identickým programem," tvrdí na adresu ODA a ODS v Mladé frontě Dnes z 12. června Martin Daneš. Kdyby tomu tak opravdu bylo, není skutečně asi o čem polemizovat. Jenomže tomu tak zatím není, a to do určité míry proto, že kupříkladu v ekonomické oblasti ODS nepřišla s žádným předvolebním programem. Nabízela pouze neurčitě vyjádřená odhodlání pokračovat v započatém trendu a vesměs pouze pragmatickou zkušenost s vládnutím, "na které se můžeme spolehnout." V programu ODS nebylo ani slovo o kapitálovém trhu (natož o potřebě zásadních reforem), nic o nefungujícím soudnictví, ani zmínka o tom, jak privatizovat banky. Program ODA byl ve své ekonomické části bez nadsázky precizní a propracovaný v jasných konkrétních bodech. Mimochodem přišel i s velmi zajímavými návrhy na omezení moci byrokracie, na úplné zrušení daně z příjmu a s řadou dalších věcí. Faktem zůstává, že ODS se stále více stává stranou bez ideologie a klade důraz spíš na klid, zkušenosti a stabilitu. Je prostě stále více typickou formací "rozumného středu". Jenomže proč by potom neměl existovat prostor pro další, menší stranu na pravé části politického spektra, pro stranu, která bude mávat vlajkou svobodného trhu?Na pravé části politického spektra by bez existence ODA bylo skutečně prázdno: najdeme zde totiž jen extremisty (Sládek) a mudrující moralisty (Hromádková). Není zde žádná strana, která profiluje svou pravicovost v oblasti svobodného podnikání, volného trhu a minimálního státu. Nalevo je oproti tomu nabídka kompletní: od levého středu lidovců přes čistou levici sociální demokracie až po komunistický extrém. V ODS navíc existuje nemalá skupinka lidí tvrdících, že kdyby jejich strana byla sociálně ohleduplnější, kdyby ještě více zbrzdila reformy, kdyby se nebála použít výraz sociálnětržní hospodářství, volby by pro ni dopadly lépe. Není tedy možné vyloučit, že ODS bude před dalšími volbami (volební kampaň již začala) prostor na pravici ještě více uvolňovat.

Německá paralela
Podívejme si nyní do Německa: nalevo či v levém středu máme sociální demokraty a zelené. V pravém středu a ve středu najdeme vládnoucí koalici CDU-CSU. Nejmenší vládnoucí strana Svobodní demokraté, tedy FDP, byla po celou svou existenci politicky těžko čitelnou a nevyhraněnou, víceméně liberální stranou. Za celou svou sedmadvacetiletou historii se v ekonomické oblasti FDP nijak nevyhraňovala a de facto se vezla stejně jako většina ostatních stran na vlně sociálního státu, který také minimálně ještě do začátku osmdesátých let dobře fungoval. Mnoho voličů mělo FDP spojenu spíše s tradičními rezorty: zahraničím (Gentscher) a spravedlností. V posledních letech měla FDP jediný oportunistický ideál: překonat pětiprocentní hranici a zůstat u moci. Brzy po nástupu Klause Kinkela do jejího čela se zdálo, že straně začíná zvonit umíráček. FDP totiž přišla o všechna křesla v zemských parlamentech. Pak se věci obrátily k lepšímu. Křídlo mladších politiků se upnulo právě k myšlence svobodného trhu, k radikální reformě německého hospodářského modelu. Stejně jako ODA i reformovaná FDP navrhuje radikální škrty v daních a demontáž zahnívajících institucí německého korporativistického modelu. Díky tomu se bezmála už odepsaná strana zvedla na nohy a nedávno zaznamenala tři významné úspěchy ve volbách. Neviditelným úspěchem je přitom i to, jaký "očistný vliv" má obrozená podoba FDP na partnerskou CDU. Špičky této strany jsou sice dál v otázce daní, rozpočtu a reforem velice obezřetné, vedle nich se už ale prosazuje křídlo mladých reformátorů ovlivněných mimo jiné přístupem FDP. Takže paralela je jasná.

Pro a proti
Odepisovat ODA jedním škrtem pera teď hned je předčasné. Voličstvo ODA se postupně proměňuje, jak říkají sociologové, profil elektorátu dozrává. ODA se skutečně stává do určité míry podnikatelskou, středostavovskou liberální stranou.Svůj díl pravdy mají však i komentátoři tvrdící, že normální volič nedokáže ODS a ODA tak docela odlišit a hlasuje pro alianci nikoliv kvůli programu, nýbrž proto, že má výhrady vůči osobě premiéra Klause. Největší potíží jsou ovšem vůdčí osobnosti ODA. Dokáží sice sehnat odborníky, kteří sepíší zajímavý program, jaká je to však záruka a co je jim to platné, když sami nakonec věnují pozornost něčemu jinému: konspirativním teoriím, zahořklým výpadům (či obranám) proti ODS či hádkám o křesla. Osobní ješitnost, neprůhledné vnitrostranické souboje a nepřehlédnutelný sklon k paranoii (Kalvodův výkřik, že tajná služba "špehuje politické strany") nepochybně stál a bude stát ODA mnoho hlasů. S tím vším nakonec souvisí i problém mizivé členské základny. ODA dosud zůstává jakýmsi klubem. A protože je klubem, musí se jeho členové o své budoucnosti rozhodnout sami. Je to především jejich věc.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.