Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Kam zmizela miliarda z C. S. Fondů

24.3.1997

V případu figurují i vážení makléři z pražské burzy

Nedávný miliardový "tunel" na C. S. Fondy se už stihl zapsat do dějin jako jedna z největších krádeží na českém kapitálovém trhu. A na světlo rychle vyplouvají šokující informace. Mimo jiné například to, že do věci byli zapojeni i dva současní vlastníci kladenské Poldovky - bývalí "vymahači dluhů" Josef Vostárek a Pavel Satoranský. Ale nejen to: klíčovou roli v případu sehráli dva jednatelé firmy Crassus, váženého člena Burzy cenných papírů Praha - pánové Petr Müller A jaromír Florián.

Co se stalo

Mezi 4. a 7.březnem zmizel z C. S. Fondů prakticky celý majetek, který byl "shodou okolností" krátce předtím proměněn v hotovost (podrobně viz Respekt č. 12/96). Částka jedna miliarda tři sta milionů korun byla uložena na účtech u depozitáře fondů, tedy u Plzeňské banky, finančního domu ovládaného až do letošního ledna známou společností Motoinvest. Motoinvest rovněž ještě letos 11. února ovládal správcovskou společnost C. S. Fond (stoprocentně nejprve sám a později skrze svou firmu C. A. S. 2 holding vlastnil firmu CSF, která fondy spravuje). Proměna portfolia fondů z cenných papírů v hotovost přitom probíhala tak, že správce fondů rozprodával akcie, které nakupoval přímo Motoinvest.
11. února Motoinvest správcovskou společnost CSF prodal. Nebylo však o tom informováno ani dosavadní představenstvo společnosti, ani její management. Ti všichni se o změně vlastníka dověděli až 3. března, kdy pražský notář Robert Hochman osvědčil, že se novým majitelem CSF stala ruská firma Kosmos Ltd. Rusové ale správcovskou firmu nekoupili od Motoinvestu -- mezi 11. únorem a 3. březnem totiž CSF změnila majitele hned dvakrát. Jak je vidět na fotografii rubopisu listinné akcie CSF (kopii se Respektu podařilo získat), Motoinvest ji prodal firmě Austel Enterprises, ta firmě Crassus s. r. o. a od ní ji pak koupil Kosmos.
Při registraci u notáře Hochmana najmenoval Kosmos do představenstva CSF tři zcela neznámé lidi, mezi nimi jakéhosi dvacetiletého mladíka Václava Frantu. Ten také dostal od představenstva plnou moc nakládat s majetkem fondů. Hned 4. března pak tito představitelé nových majitelů požádali depozitáře -- tedy Plzeňskou banku -- o převod celého majetku fondů na konto firmy UMANA. Odtud peníze krátce poté zmizely na konto neznámé zahraniční firmy u rakouské banky GiroCredit a z tohoto konta do ciziny.

Drůbežárna za miliardu

Ministerstvo financí (resp. Úřad pro cenné papíry MF) podalo v celé věci už tři trestní oznámení: na zástupce depozitáře (Plzeňské banky), který podle nich neměl obchod vůbec uskutečnit, na zprostředkovatele obchodu, tedy na zástupce firmy UMANA, a na nové představenstvo CSF. Další tři trestní oznámení podali podílníci fondů. Mimo jiné i na náměstka ministra financí Rudlovčáka. Analytický odbor ministerstva financí (útvar, který se zabývá praním špinavých peněz a podezřelými finančními transakcemi) byl přitom bankou GiroCredit včas na transakci upozorněn a dotázán, zda ministerstvo odeslání peněz schvaluje. K ničemu to však nebylo: MF po třech dnech transakci povolilo a peníze byly odeslány do ciziny.
Představitelé Plzeňské banky trvají na tom, že jejich svědomí je čisté: peníze prý z účtu uvolnili proto, že to měla být záloha na nákup dvaceti druhů cenných papírů. Podle banky se zprostředkovatel obchodu -- firma UMANA -- zavázal nakoupit pro fondy akcie ČEZ, dluhopisy Investiční a poštovní banky apod. Lidé žádající převod měli notářské ověření, že jednají v zastoupení platných vlastníků, takže banka je přesvědčena, že jednala podle zákona.
Kontrolní orgán, tedy Úřad pro cenné papíry, tvrdí slovy své představitelky ing. Ježkové něco jiného: za peníze z C. S. Fondů neměla UMANA koupit akcie dvaceti podniků, nýbrž pouze jediného -- firmy Drůbež Příšovice. Ministerstvo financí má k dispozici takto znějící kupní smlouvu, na jejímž základě prý banka peníze převedla. Z této smlouvy vyplývá, že 70 % akcií drůbežářského podniku bylo fondům prodáno za čtyřnásobek nominální hodnoty. Tyto akcie nejsou navíc veřejně obchodovatelné (tudíž pro podílníky fondů jsou de facto bezcenné) a existují pouze v listinné podobě. Nevidělo je dosud ministerstvo ani depozitář.

Naši lidé z Crassusu

Severočeská firma Drůbež Příšovice vznikla v roce 1996. Jejím předchůdcem byl Drůbežářský závod Příšovice, jehož majoritním vlastníkem se stala loni v červnu První slezská kapitálová společnost (dále jen Slezská kapitálová -- jde mimochodem o firmu, kterou založili lidé kolem zkrachovalé První Slezské banky). Nový vlastník bezprostředně po svém vstupu rozhodl, že DZ Příšovice vstoupí s celým svým majetkem (140 milionů korun) jako podílník do nového podniku Drůbež Příšovice. Druhým podílníkem se s vloženou částkou 215 milionů korun stala firma IBH (International Beteiligungs Holding), o které se zatím kromě jména nepodařilo zjistit nic bližšího. V představenstvu Slezské kapitálové tehdy zasedaly dvě klíčové postavy celé budoucí transakce s C. S Fondy, pánové Petr Müller a Jaromír Florián z brokerské firmy Crassus, s. r. o. Oba odešli poté, co se 28. listopadu 1996 stali předsedou a místopředsedou představenstva Slezské kapitálové pánové Satoranský a Vostárek. Prvním činem těchto nových šéfů ovšem bylo, že na prosincové valné hromadě DZ Příšovice navrhli dát firmu do likvidace. Osvědčovatelem této valné hromady byl přitom stejný notář, který letos 3. března osvědčoval platnost valné hromady C. S. Fondů s ruskou firmou Kosmos.
Skrze likvidovanou společnost vlastnila DZ Příšovice Slezská kapitálová s Vostárkem a Satoranským v představenstvu pouze menšinový (40%) balík akcií nové veřejně neobchodovatelné společnosti Drůbež Příšovice, tedy toho podniku, jehož akcie měly skončit v portfoliu C. S. Fondů. Nahlédnutím do rejstříku obchodního soudu ale s překvapením zjistíme, že předsedou představenstva nové společnosti Drůbež Příšovice se stal -- a je jím dosud -- bývalý člen představenstva Slezské kapitálové a jednatel firmy Crassus Petr Müller. Firma Crassus tedy nejenže prodala ruské firmě Kosmos akcie správcovské společnosti C. S. Fondy, ale její představitelé podle všeho zřejmě zprostředkovali i prodej akcií podniku Drůbež Příšovice zatím neznámé zahraniční firmě. Ta pak skrze firmu UMANA "dohodila" C. S. Fondům minimálně čtyřikrát předražené akcie drůbežárny. Úloha Vostárka a Satoranského v celé transakci není zatím jasná a oba nástupci Stehlíků jí odmítají komentovat. Potvrzují pouze, že jsou dosud majiteli Slezské kapitálové. S představiteli firmy Crassus Petrem Müllerem a Jaromírem Floriánem je to horší. Vše nasvědčuje tomu, že právě oni by mohli být jedněmi z organizátorů celého podvodu.

Tlumočník ověnčený tituly

Hlavním zprostředkovatelem celého obchodu byla firma UMANA, s. r. o. Z obchodního rejstříku lze vyčíst, že firma sídlící ve východočeském Broumově měla od začátku značné spektrum aktivit: nákup a prodej technologií, realit, zemědělských produktů, daňové poradenství. K tomu se od roku 1995 přidružilo "poradenství ve věcech týkajících se cenných papírů" a posléze i obchodování s cennými papíry. Jednateli a podílníky firmy jsou Vladimír Naď a Josef Matoulek.
Pražskou kancelář Josefa Matoulka najdeme v luxusní rekonstruované budově Charouz holding na Těšnově. Matoulek (na vizitce pečlivě uvádí všechny své tituly -- Doc., Ing., RNDr., DrSc.), je silnější padesátník, který do revoluce působil jako docent na Strojní fakultě ČVUT. Pak začal podnikat. Matoulek nijak nepopírá, že se dobře zná s Vostárkem a Satoranským, dělá jim prý "daňového a finančního poradce". Respektu dokonce potvrdil svoji účast při jednání u notáře dr. Hochmana 3. března (prý zde tlumočil z ruštiny), na němž byla osvědčována platnost nové valné hromady správce C. S. Fondů a kde byli přítomni zástupci ruské firmy Kosmos Ltd. Matoulek prý řadu z nich zná a některé dokonce při jejich podnikání v Česku právně zastupuje. Blízkost vztahu potvrzuje i fakt, že v trezoru jeho těšnovské kanceláře se dosud nacházejí listinné akcie investiční společnosti CSF, které by měl teoreticky držet Kosmos. S narážkou na policejní vyšetřování celé věci Josef Matoulek tvrdí, že prý čeká, "až se na ně někdo přijde podívat". Dosud se tak ale nestalo.
Zároveň (a to je již úplně absurdní) se Matoulek netají tím, že koupi investiční společnosti CSF od firmy Crassus dohodl pro Kosmos právě on. Jeho firma UMANA byla zároveň zprostředkovatelem obchodu s akciemi drůbežáren mezi fondy a neznámou zahraniční firmou, jejíž jméno nechce jinak výřečný Matoulek prozradit. Za tento obchod vyinkasovala UMANA provizi ve výši 0,25 %, tedy 3 miliony korun. Na čelné místo mezi podivnostmi případu se pak řadí fakt, že se Matoulek už 11. března kontaktoval s Úřadem pro cenné papíry ministerstva financí a upozornil ho na podezřelou transakci, kterou sám pomáhal uskutečnit. Proč tak učinil, odmítá vysvětlit.

V pobočce nefungovaly počítače

Jak už bylo řečeno, 4. března požádali noví představitelé správcovské firmy CSF Plzeňskou banku o převod hotovosti z účtu C. S. Fondů na účet UMANY (rovněž u Plzeňské banky) výměnou za akcie drůbežáren. Za UMANU podepisoval obchod makléř Roith, mimochodem ještě v lednu zaměstnanec firmy Crassus. Vzhledem k tomu, že akcie drůbežáren existovaly pouze v listinné podobě, odnesl si je údajně po stvrzeném obchodě onen dvacetiletý Václav Franta v tašce. Dnes se nacházejí neznámo kde a stejně tak se neznámo kde nachází i pan Franta.
7. března pak Plzeňská banka převedla "fondovou" miliardu 300 milionů z konta UMANY na účet u pražské pobočky rakouské banky GiroCredit. Toto konto patří dosud neznámé zahraniční společnosti, která prostřednictvím firmy UMANA prodávala drůbežárnu C. S. Fondům. Kdo ovšem předtím prodal drůbežárnu jí, nelze zatím vzhledem k mlčenlivosti hlavních aktérů bezpečně tvrdit. Vostárek se Satoranským měli jen 40 procent, takže to sami být nemohli. Druhý podílník -- firma International Beteiligungs Holding se šedesáti procenty -- se nevyskytuje v obchodním rejstříku. Jisté je pouze to, že jako předseda představenstva drůbežáren musel být v prodeji akcií zainteresován Petr Müller z firmy Crassus. Odmítá to ovšem komentovat, stejně jako nechce sdělit, kdo vlastně onomu neznámému prostředníkovi akcie drůbežáren prodal. Vzhledem k tomu, že jde o veřejně neobchodovatelný podnik s listinnými akciemi na doručitele, nemusí o vlastníkovi nikde existovat žádný záznam. V obchodním rejstříku najdeme pouze představenstvo a dozorčí radu firmy.
Okolnosti převodu v Plzeňské bance (PB) jsou také dosud nejasné. Jisté je, že PB s provedením převodu váhala. Představitelé UMANY banku uklidňovali tím, že za převáděné peníze nakoupí oněch v úvodu zmíněných "dvacet druhů lukrativních akcií". Jenomže peníze nakonec na konto UMANY odešly výměnou za akcie drůbežáren. Matoulek tvrdí, že z oné korektní smlouvy nakonec sešlo a že se smlouvou o nákupu akcií drůbežáren byla banka srozuměna. Zajímavé je, že ředitelka banky dr. Křížová byla v době provedení celé transakce na dovolené a rozhodl o ní ředitel pražské pobočky ing. Palička. Toho se nepodařilo zastihnout. Pozoruhodné rovněž je, že podle Matoulka mezi 4. a 7. březnem nefungovaly v pražské pobočce PB počítače.

Všichni jsou na svobodě

Na přesnou analýzu uvedených událostí je sice zatím brzy, jedno je však možno konstatovat už dnes: velmi podivná je pomalá práce zodpovědných státních orgánů. V tomto případě jak ministerstva financí, tak České národní banky, která Plzeňskou banku skrze nucenou správu v Agrobance de facto kontroluje. Všichni hlavní aktéři jsou dosud na svobodě a ještě minulý týden nebyla podle našich informací provedena žádná domovní prohlídka, zapečetěna žádná kancelář. Pouze v pátek 21. března vyhlásilo ministerstvo financí v již "prázdných" C. S. Fondech nucenou správu.
Z pražského konta u GiroCredit zmizely peníze do ciziny a je málo pravděpodobné, že se kdy vrátí zpět. Jak a kolik na podvodu jeho jednotliví aktéři vydělali, zatím není jasné. Nejpravděpodobnější ale je, že se o peníze prostě a jednoduše rozdělili.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.