Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Každá země si má hlídat svoje zájmy

18.10.1999

S Georgem Sorosem o globálních trzích, morálce a filantropii

* V slavnostním projevu při příležitosti zahájení konference Forum 2000 jste mluvil o tom, jaké nebezpečí pro svět představuje tržní fundamentalismus. Můžete prozradit, ve které zemi vládne taková ideologie? Kde ji prosazují politici?

Jednoho z vůdčích idiotů tržního fundamentalismu máte tady u vás doma v České republice. Jmenuje se Václav Klaus.

* Václav Klaus byl ale "tržním fundamentalistou" pouze v rétorice, a i s tím už dávno přestal. V praxi jako předseda vlády naopak většinu protržních reforem od roku 1994 spíše brzdil. Platí to otatně většinou pro politiky na celé zeměkouli.

To může být pravda, ale ideologie ovlivňuje praxi. Takže například v okamžiku rozpadu Sovětského svazu měl přijít nový "Marshallův plán" na podporu reformního vývoje. Ale například Margaret Thatcherová odmítla vůbec uvažovat o myšlence nějaké vládní podpory právě proto, že je tržní fundamentalistka. A to byl jeden z důvodů, proč byla promarněna historická příležitost.

* Co je ale špatného například na protržním liberalismu, který zdůrazňuje funkční instituce, pravidla hry a vládu zákona?

Liberalismus všeobecně nevystihuje postoj tržního fundamentalismu, o kterém mluvím. Opravdový liberalismus skutečně zdůrazňuje instituce, které znamenají právní stát. Kritizuji libertariány. Jejich zásadní vliv můžete zaznamenat v tom, jak funguje mezinárodní finanční systém a kam směřuje. Síla, vliv a politika Mezinárodního měnového fondu je omezována, zatímco vliv neregulovaných finančních trhů stoupá. To je nerovnováha, která odráží vliv tržních fundamentalistů.

Sémě příštích krizí

* Před pár týdny skončila práci vlivná poradenská komise skupiny G-7, složená z 29 nezávislých odborníků, která měla pro svět navrhnout reformy "globální finanční architektury". Komise se měla pokusit omezit nebezpečí vzniku krizí, jako byla asijská. Jak jste se mohl stát členem takové komise, když jste sám jedním z nejdůležitějších hráčů, tedy spekulantů na měnových trzích, a máte svůj zájem na tom, jak bude případná nová architektura či regulace globálních finančních trhů vypadat?

To je špatná otázka. Já jsem byl přece pozván právě díky své zkušenosti.

* A jste spokojen s doporučeními a závěry komise?

Ne. Vyjádřil jsem veřejně zásadní nesouhlas se samým jádrem a podstatou toho, na čem se komise hlasováním usnesla. Zpráva komise příliš doporučuje spoléhat na disciplínu trhu a odstranit nebezpečí působení tzv. morálního hazardu - zahraniční investoři a věřitelé přicházejí na nové trhy a příliš riskují, protože vědí, že v případě krize budou vykoupeni mezinárodními institucemi. Jenomže já tvrdím, že určitá míra morálního hazardu je nutná a nevyhnutelná. Jedna ze základních rolí centrálního bankovnictví přece je být věřitelem poslední instance ve smyslu jisté pojistky. Návrhy komise skutečně zabrání opakování krizí, jako byla ta asijská, ale bude zaseto sémě pro jiné, příští krize. Budou spočívat v tom, že nabídka kapitálu z center směrem k periferiím bude neadekvátní.

* Podle vlastních slov prý nejste přesvědčen, že spekulace na měnových trzích ve velkém světu prospívají. Když vám to ale pravidla hry umožňují, rád útokem na měny potrestáte vlády, které dělají chyby v hospodářské politice. Nevidíte v tom morální dilema?

Myslím, že jste to řekl zmateně. Jako účastník trhu chci maximalizovat svůj zisk. Tato role není ani nemorální, ani morální, je zcela mimo morálku. To je povaha a podstata trhu. Moje aktivity mohou být pro stabilizaci trhů a ekonomik prospěšné, anebo mohou škodit. Ale trhy jsou svou povahou nestabilní, a pokud necháte všechno na účastnících trhů, nevyhnete se krizím. Bránit krizím je úlohou regulátorů, nikoliv účastníků trhu. Žádat účastníky trhu, aby se řídili možnými sociálními důsledky svého jednání, je zcela nerealistické a nemožné.

* Je z globální perspektivy správné, že lidé jako vy mohou svobodně obchodovat s měnami? Jak k vašim útokům na měny přijdou obyčejní Brazilci nebo Thajci?

Každá země si má hlídat svoje zájmy. Ale místo toho, aby jednotlivé státy začaly být nepřátelské vůči svobodnému toku kapitálu, je lepší, když bude existovat nějaká mezinárodní organizace, která se bude snažit zajistit stabilitu. Potom nebudou jednotlivé země restrikce potřebovat. Podle mne je lepší, když jednotlivé státy nejprve vytvoří silné instituce a dostanou bankovnictví na úroveň, kdy mohou přežít v konkurenci na světových trzích. Pokud se nějaká země otevře světu předčasně, může se dostat do vážných problémů. Když si ale na druhé straně svůj domácí trh před svobodným tokem kapitálu příliš uzavřete, omezíte vlastní rozvoj.

* Malajsie před dvěma lety vyhlásila restrikce zahraničnímu kapitálu a zrušila je teprve před dvěma měsíci. Nedopadla tak špatně, jak jí všichni věštili.

Malajsie je svého druhu diktatura a tamější společnost a ekonomiku čekají značné problémy. V Indonésii, která se přece jen řídila politikou MMF a světu se neuzavřela, padl diktátorský režim prezidenta Suharta.

Nemám rád materialismus

* Je americký akciový trh nebezpečnou bublinou, která s velkým rachotem praskne, jak se obává celá řada ekonomů?

To je přesně ta otázka, na kterou vám neodpovím.

* Jste americký občan a vaše nadace je na světě nejhlasitějším zastáncem idejí otevřené občanské společnosti. Co se vám na americké společnosti líbí a co naopak nemáte v lásce? Amerika je otevřenou společností a zároveň podle vás asi vyznává i hodnoty, které jste nazval tržním fundamentalismem.

Miluji svobodu a příležitosti, které Amerika poskytuje. Nemám rád její materialismus a přílišný zájem o peníze. Monetární hodnoty v Americe dominují.

* Podle biologicko-sociologické teorie recipročního altruismu rozdává člověk stejně jako ostatní živé bytosti vždy pouze proto, že očekává, že dostane něco zpátky. Nezištnost tedy neexistuje. Proč vlastně dáváte tak obrovské prostředky svým nadacím a filantropickým aktivitám?

Mám z toho pocit uspokojení. Jinak bych to nedělal. Stále se ale ptám, zda získávám přesně to uspokojení, které hledám. Práce spojená s mou nadací je někdy obrovské břemeno a pořád vlastně myslím na obrovský závazek vůči lidem, kteří jsou do všech těch aktivit zapojeni. Nemůžu z toho jednoduše utéct. Protože nejenom já, ale obrovské množství dalších lidí tomu všemu věnovalo neuvěřitelně času a úsilí. Ten pocit odpovědnosti a zavázanosti k ostatním poněkud tlumí možnost, abych si pocitu uspokojení mohl nějak jednoduše užívat.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.