Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Kdo je nejmocnější

6.4.1998

Centrální banka jako zbraň proti dopadům politického cyklu

V posledních týdnech se v českých médiích, kupříkladu v největším deníku MfD, objevují texty, které kritizují přílišnou moc České národní banky. Podle mnohých expertů, kteří si -- jak již v Česku bývá zvykem -- zpravidla nepřejí být jmenováni, si centrální banka uzurpuje přílišnou moc a je prakticky nekontrolovatelná. Jiní komentátoři tvrdí, že pokud se Zemanovi podaří sestavit vládu, bude Kysilkova (nebo Tošovského) instituce korigovat její politiku zprava a de facto jí znemožní realizovat volební program, například tolikrát zmiňovaný schodkový rozpočet, přestože ji k tomu nikdo demokraticky nezvolil. Je to s námi skutečně tak špatné a ohrožují bankéři z ČNB naši svobodu? Tyto obavy jsou přehnané. Podobné debaty se navíc v občasných vlnách objevovaly a objevují ve všech zemích, které mají nezávislou centrální banku.

Hráz populismu

Nezávislá centrální banka je americký vynález, který se osvědčil především v posledních desetiletích a v poslední dekádě se dostává doslova do módy v mnoha zemích světa, od postkomunistické Evropy po Asii. Nezávislost nedávno získala francouzská centrální banka a před rokem dostala jistou míru autonomie i emisní banka britská, tedy Bank of England.K čemu je tento vynález dobrý? Skutečnost, že strážci měny dostali nezávislost, pramení z poznání, že demokracie je dobrá věc, ale výkyvy v jednání a rozhodování politiků v rámci politického cyklu vyžadují korekci. Jde tedy o sebeobranu společnosti: především před volbami mají politici ve zvyku utrácet, zadlužovat stát a "kupovat" hlasy: přihodit učitelům nebo důchodcům, přilepšit regionům, kde byli zvoleni. I nejosvícenější politici mají sklon chovat se populisticky. Vyvolávají inflaci, zadlužují stát a všelijak znejisťují ekonomické a podnikatelské prostředí. A protože mají na starosti daně a rozpočet, také s těmito nástroji dokážou mnohdy (možná spíše většinou) natropit více škody než užitku. Mohou dokonce dlouhodobě ohrozit hospodářskou a společenskou stabilitu. Můžeme být jedině rádi, že nemají právo tisknout peníze.Nezávislost centrální banky se velmi osvědčila především v Německu, jehož příklad je obzvláště inspirativní. Němci zažili v tomto století dvakrát hyperinflaci, a proto dnes mají k marce téměř milostný vztah. Guvernér Bundesbanky proto bývá mnohem populárnější než němečtí politici, přestože se na veřejnosti téměř neukazuje, a když se ukáže, příliš nemluví. Pokud je ČNB označována za nejmocnější instituci v zemi, není to nic výjimečného. Alan Greenspan, předseda Federálního rezervního systému (tzv. Fedu, americké centrální banky), je zase považován za nejmocnějšího muže na zeměkouli a mužům z Bundesbanky bývají podobné přívlastky přisuzovány na evropské úrovni.Existují samozřejmě ekonomové, a není jich vůbec málo, kteří se domnívají, že centrální banky jsou mocenský a represivní nástroj, který vůbec nemusí existovat. Slavný Milton Friedman tvrdí, že místo centrální banky by stačil větší osobní počítač, jiní ekonomové volají po návratu zlatého standardu. Pokud prý občané nikde na světě měnové politice nerozumějí, protože je příliš složitá, není to důvod předat pravomoc mužům z centrálních bank, ale spíše výzva změnit systém. Jde nepochybně o velmi zajímavé, podnětné a ve filozofickém smyslu vůbec ne naivní či hloupé názory. V tuto chvíli se ale žádná země na světě zlatý standard ani počítač zavést nechystá, a proto ponechme pro účely tohoto textu podobné názory stranou.

Ani zprava, ani zleva

Hlasy o tom, že ČNB bude korigovat Zemanovu politiku zprava, jsou nesmyslné. Doufejme, že ji korigovat bude, ale pokud se tak bude dít (a je to více než pravděpodobné), tedy nikoli zprava nebo zleva, ale na základě svých ústavních a zákonných povinností. V zákoně stojí, že ČNB má za povinnost dbát o stabilitu měny, a to jak o stabilitu vnitřní (aby kupní síla nebyla znehodnocována inflací), tak o stabilitu vnější (kurz). Pokud se Zeman rozhodne vytvářet schodek v rozpočtu (což logicky bude hrozit jak inflací, tak devalvací), musí ČNB zareagovat a zvýšit úrokové míry či povinné minimální rezervy, případně použít další nástroje, které má k dispozici. Mimochodem -- pokud bude Zeman v naší ekonomické situaci skutečně utrácet víc, než mu dovolí příjmy státního rozpočtu, nebude na tom nic levicového, ale bude to pouze nebezpečné a hloupé.Bankovní radu ČNB jmenuje prezident a její členové jsou povinni podávat zprávy o své činnosti parlamentu. Podobně je tomu například v USA. Parlament je tedy prakticky jediná instituce, která může mít nad počínáním centrální banky jistou kontrolu. ČNB přitom parlament pouze informuje, ale nezodpovídá se mu. Kritici tvrdí, že poslanci měnové politice vůbec nerozumějí a nechávají se vodit za nos. To je ale ve světě opět běžný námět k diskusím. Americkým reportérům, kteří sledují měnovou politiku, většinou také vstávají hlasy hrůzou na hlavě, když sledují, jaké nesmyslné otázky kladou kongresmani a senátoři při pravidelném slyšení Alanu Greenspanovi, který je sytí nekonečnými souvětími, v nichž se reprezentanti nevyznají. S novináři to cuká, protože mají pocit, že oni by se uměli zeptat lépe, přesněji a ostřeji. Veřejná kontrola by podle nich byla lepší, kdyby mohli Greenspana "grilovat" otázkami právě oni. V USA ale představitelé Fedu se zástupci médií nediskutují, a pokud ano, pak většinou o počasí, a nikoli o tom, co právě chystají. Američtí novináři mohou mít při svých stížnostech pravdu, ale na druhou stranu si lze snadno představit, jak by taková tisková konference představitele Fedu dopadla. Otázka by byla jedna: Kdy zvýšíte úrokové míry? A to je nejdůležitější věc, kterou šéf centrální banky nesmí prozradit. (Podobně v poslední době vypadaly tiskovky amerického prezidenta. Ať chtěl mluvit o čemkoli, otázky se týkaly jedině orálního sexu, resp. Moniky Lewinské.)Musíme se zkrátka smířit s tím, že centrální banku bychom měli vnímat jako jeden z pilířů ústavního systému. Je mnohem více podobná ústavnímu soudu než nějakému mocnému ministerstvu. Pokud chápeme pojem demokracie jen jako lidovládu, pak to opravdu není úplně demokratické. Jenže skutečnost, že nežijeme pouze v lidovládě, si můžeme jedině pochvalovat. Volby a diktát parlamentu u nás nejsou bohudík všechno, ale kromě toho existuje ještě ústava a některé ústavní instituce, které mohou okamžité nápady parlamentní většiny usměrnit. Na rozdíl od USA však trpíme jedním zásadním nedostatkem. Všechna slyšení představitelů Fedu v Kongresu jsou zásadně veřejná, zatímco v ČR je při přednáškách představitelů ČNB v bankovním podvýboru parlamentu veřejnost vyloučena. Není to správné a tento přístup by se měl jednoduchou novelizací zákona změnit. Je sice jasné, že představitelé centrální banky nesmějí veřejně oznámit, co chystají v oblasti úrokových měr či kurzové politiky, to ale nesmějí říci ani poslancům. Je předem jasné, že ani poslanci by si tuto informaci nenechali jen pro sebe.

Horký brambor bankovního dohledu

Kdo tvrdí, že ČNB je skutečně nezvykle mocná, má přesto v jednom důležitém ohledu pravdu. Ve všech zemích na světě totiž není zvykem, že centrální banka má na starosti také dozor nad komerčními bankami. Třeba v Německu je nezávislá centrální banka od bankovního dohledu přísně oddělená. Selhání některé komerční banky by se totiž dalo vykládat i jako selhání bankovního dohledu, což by mohlo poškodit důvěryhodnost centrální banky i jako strážce měny. Existuje i další argument: pokud je centrální banka věřitelem poslední instance (právě na ni se postižené finanční instituce obracejí o pomoc, když je všichni ostatní hodili přes palubu), nesmí si vytvářet žádné vztahy a kontakty s komerčním bankovnictvím.Ve Velké Británii je to ale opačně. Angličané tvrdí: stabilita bankovního sektoru je stabilitou měny v širším slova smyslu. A stabilitu měny má Bank of England na starosti, tudíž se nemůže vzdávat ani dozoru v bankovnictví. V USA existuje složitý systém: bankovní dohled je rozložen mezi čtyři instituce a pouze jedna z nich je podřízena Fedu.V ČR by bylo nepochybně lepší, kdyby se bankovní dohled od centrální banky oddělil. Bankovní dohled ČNB se dopustil mnoha chyb a měl by být jistě mnohem transparentnější, rozhodně mu ale nelze vyčítat zákroky proti skupinám pochybných finančních spekulantů, jak tvrdí například časopis Týden. Potíž je v tom, že politici a žádná příští vláda nebudou při stavu našeho bankovního sektoru stát o to, aby dostali bankovní dohled na starost.Pro ČNB jako celek jistě platí, že by měla být v každém ohledu mnohem průhlednější institucí než dosud. Jak již bylo řečeno: účinnost zásahu proti inflaci a v oblasti kurzu závisí na momentu překvapení při jejich vyhlášení. Ostatní počínání této instituce ale musí být pod stejnou veřejnou kontrolou jako agenda každého jiného vládního úřadu.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.