Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Kdo u nás vládne

13.9.1999

Potíže průmyslu nutí vládu k populistickým krokům

Kdo je jenom trochu normální a rozumný, má jistě zájem na tom, aby u nás vznikla civilizovaná občanská společnost západního typu, přeje si prosperitu a chtěl by svou zemi vidět jako součást evropských struktur. Vláda a opoziční smlouva jako by tu ale byly pro pravý opak. To, jak je jim cizí slušnost a civilizovanost, prokázali politici dostatečně během zemětřesení v Turecku a během krize v Kosovu. O prosperitu zřejmě také nejde a každé malé dítě ví, že na legislativní a praktické úkoly evropské integrace menšinová vláda nestačí.Občan, který sleduje každodenní práci českých politiků, jejich přešlapy, neschopnost a aroganci, a přitom nechce připustit, že většina z nás je stejně nenormálních a nerozumných, musí uznat, že současná elita vládne v zájmu nějaké zvláštní menšiny.

Pro ty, kteří platí

Politici někdy bývají idealisté, kteří pevně věří, že vědí, co je pro lidi dobré, chtějí to dobré zařídit a vládní praxi bez ohledu na okamžitý názor veřejnosti podřizují vznešeným ideálům. Takových politiků je u nás málo, skeptici by řekli, že žádní neexistují. Lidé v čele politických stran spíše doporučují tzv. "pragmatismus" - jinými slovy, dělají pouze to, o čem jsou přesvědčeni, že je to dobré pro ně samotné, pro jejich moc, peníze a budoucnost.Přesto naši politici nejsou diktátoři a musí sledovat veřejné zájmy nebo to, co se za ně vydává. Od vzniku opoziční smlouvy je jisté, že se jejich činy sliby veřejnosti neřídí. Zbývá možnost, že opozičněsmluvní lídři sledují zájem jedné nebo více vlivných skupin, tzv. lobby. Skutečnými vládci českých zemí tak jsou nejspíš lidé, kteří politické strany sponzorují. Mezi stranickými sponzory najdeme nejčastěji osoby, které se cestou za bohatstvím buď dopustily finančních kriminálních činů, nebo se vždy pohybovaly na křehké hranici legality (v privatizaci, při splácení úvěrů nebo na kapitálovém trhu). Tito lidé vyžadují ochranu a slabé právo. Pak zde máme ředitele a vlastníky neúspěšných českých podniků, kteří se bojí otevřenosti a konkurence (téhož se ovšem spolu s nimi obávají jejich zaměstnanci a odbory). V případě ODS a ČSSD jde také často o účastníky české cesty privatizace, tedy o zástupce polostátních firem, kteří udržují v provozu beznadějně zadlužené podniky typu Vítkovice, nebo dokonce vybudovali ohromné a nefunkční konglomeráty typu Chemapol a dnes chtějí oddálit svůj konec, změkčit pád, vyhnout se odpovědnosti. Proto se vlečou reformy institucí, průchodnost soudů, vymáhání pohledávek, fungování bankrotů.Když politici chtějí prosadit zájmy ředitelů a různých šejdířů, musí nějak uklidnit ostatní občany, kteří už dávno vědí, že v českém státě je "něco shnilého". Proto politici nadbíhají širokým vrstvám voličů, kupují si je a dramaticky přemlouvají, aby je v příštích volbách zase přišli volit. Státní zaměstnance si lze například koupit umělým udržováním zaměstnanosti, zemědělce vyšším stupněm ochrany, zaměstnance snahou udržet vysoké reálné mzdy. Pokud jde o rozhazování peněz, je ovšem manévrovací prostor vlády omezen.Hlavní dilema české budoucnosti zní: jak dlouho se může udržet vláda, která populisticky zachází s občany jako s nedospělými dětmi. Jinými slovy, jsme na cestě do nejistoty, vyjádřené "klausovskou otázkou": Co nastane vteřinu poté, až občané odmítnou současné populisty?

Svítání na Západě

Přesto není v tuzemských výhledech pouze nejistota. Především se stále stupňuje naše praktická integrace do západního, globálního světa, i když nám oprávněně připadá, že se v tzv. "čisté politice" děje pravý opak, i když se při mnoha každodenních zážitcích ve veřejné dopravě, při nákupech či zácpě na silnicích přesvědčujeme o stejné míře cynismu a demoralizace, jakou jsme zažili za komunismu.Už několik let jsme účastníky trendů, které se dříve nebo později musí blahodárně projevit. Tak například sedmdesát procent našeho vývozu směřuje do Evropské unie - to už je vysoký stupeň integrace. Zástupci českých firem se stále častěji setkávají s podnikateli ze západní Evropy a učí se obchodovat na civilizovanější úrovni. Poznáváme západní kulturu, zvyklosti a právní řád, i když to jde pomaleji, než bychom chtěli. Stále více lidí (a nejen těch mladších) se učí jazyky. Máme internet a další informační technologie, které přinášejí větší otevřenost světu a zákonitě vyšší stupeň imunity proti mocenské manipulaci a lžím politiků.V neposlední řadě tu jsou zahraniční investice: Zemanova vláda byla nucena zvýšit podporu přímým zahraničním investicím, dokonce se rozhodla urychlit privatizaci. Všechny velké české banky se brzy ocitnou v rukou zkušených zahraničních finančních domů, totéž se stane v případě Telecomu a regionálních distribučních sítí. Zahraniční kapitál nepochybně přijde do plynárenství, petrochemie, ocelářství, ČEZ apod.Vedlejším účinkem investic bude pozitivní lobbismus, stupňování tlaku na efektivitu vládnutí. Cizí investoři a podnikatelé budou tlačit na to, aby u nás existovala podobná legislativa, účetnictví, obchodní právo a právní kultura jako u nich doma, aby zákony byly stejně rychle vymahatelné. Budou si také přát, aby se tak stalo co nejrychleji - a k tomu je zpravidla třeba silná a většinová vláda.O co bude silnější tlak, aby u nás věci fungovaly normálně "jako všude jinde", o to se zmenší vliv dnes všemocných lobbistů: neúspěšných manažerů, kteří se vyhýbají bankrotům, dlužníků, kteří nechtějí splácet dluhy, protekcionistů a nejrůznějších hospodářských "xenofobů". Česká politika a kulturnost zatím zaostává, ale náš relativně vysoký stupeň spojení se západními ekonomikami je velkou nadějí, a možná dokonce i zárukou toho, že to u nás nemusí dopadnout tak špatně, jak se zdá při pohledu na politickou reprezentaci.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.