Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Kočárníkův tanec mezi vejci

9.9.1996

Někdy nelze být zcela nekompromisní

Ministr životního prostředí Jiří Skalický (ODA) odvolal minulý týden jednoho z ředitelů odborů za to, že uložil více než šest set milionů korun u zkrachovalé Kreditní banky Plzeň. Jde zatím o jediného z ministrů, který se rozhodl k tak přísnému postihu. Státní fond životního prostředí přitom ale nebyl jediným státním subjektem, který v KBP "prodělal kalhoty". Celníci, kteří spadají pod ministerstvo financí - jak známo - přišli zhruba o dvě miliardy. Ministr financí Ivan Kočárník už také v televizním duelu s Milošem Zemanem přislíbil, že celou věc vyšetří. Jenomže věc není tak jednoduchá. Zkusme si představit, co by se stalo, kdyby se ministr financí rozhodl postupovat stejně přísně jako jeho kolega Skalický.

Nejistá Agrobanka
Přestože se na první pohled zdá, že by Kočárníkovo rozhodné potrestání celníků bylo eticky správné, lze bohužel předpokládat, že by tak ministr vyvolal krizi nevídaných rozměrů. Jde totiž o to, že v několika dalších soukromých bankách, které tu ještě zbyly, mají státní fondy stále ještě uloženy nemalé peníze. Podle dostupných informací má především Fond tržní regulace a Všeobecná zdravotní pojišťovna (údajně i Fond životního prostředí) v Agrobance, ovládané společností Motoinvest, celkem přes deset miliard korun. U stejného peněžního ústavu pak má kolem pěti miliard i polostátní Česká spořitelna. Přitom podle důvěrných informací je Agrobanka už více než čtrnáct dní prakticky odříznuta od zdrojů na mezibankovním trhu. Jinými slovy: ostatní bankovní domy jí nechtějí půjčovat. A to může znamenat, že banka má jisté problémy s likviditou, což pro banku s bilanční sumou sedmdesát miliard a statisíci vkladateli není maličkost.Představme si nyní, že ministr Kočárník vyvodí "přísné důsledky" z přehmatů celníků, kteří o peníze přišli v KBP. Potom by si měly svých deset miliard z Agrobanky (ale i ze všech ostatních plně soukromých bank) stáhnout a bezpečně uložit jinde i zmíněné fondy - jinak by přece odpovědným pracovníkům hrozil obdobný postih. Pokud by ovšem z jakékoliv soukromé banky někdo naráz stáhl deset miliard, povede to téměř jistě k jejímu okamžitému krachu, přičemž hospodářské i politické důsledky mohou být nedozírné.

Jedno ze špatných řešení
Kočárníkovo dilema tedy není jednoduché. Dát pokyn k vyzvednutí miliard z banky může znamenat její jistou likvidaci, ponechat je tam však nese riziko, že splní-li se přece jen pesimistická varianta a banka padne, přijde stát o další miliardy.A aby to nebylo jednoduché, je třeba připomenout, že ministr financí nemá oficiálně (a to slovo je třeba zdůraznit) žádné privilegované informace o situaci jednotlivých bank. Může se sice zúčastnit zasedání Bankovní rady ČNB, ta ovšem většinou již pouze přijímá nějaká rozhodnutí (např. nucená správa) v případech jednotlivých bank. Kdyby tedy ministr využil svých vnitřních neoficiálních informací, které zcela nepochybně má, a nařídil nějakému státem spravovanému fondu stáhnout prostředky z ohrožené banky, dokud je čas, mohli by jej pak právem všichni ostatní vkladatelé zažalovat za zneužití důvěrných informací. Dalším podkladem k žalobě by mohl být fakt, že ministr svým nařízením ohrozil likviditu banky, nebo dokonce přivodil její pád. Ivan Kočárník to zkrátka v těchto dnech nemá lehké. Veřejnost i opozice dychtivě čekají, kdo bude označen zodpovědným za ztracené miliardy celníků; označení jasného viníka však současně může přivodit pád největší soukromé banky v zemi.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.