Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Konec hýčkaného giganta

1.2.1999

Soud posílá Chemapol do konkurzu

Francouzská banka Credit Lyonnais a ČSOB podaly návrh na konkurz konglomerátu Chemapol Group a soud návrh překvapivě rychle přijal. Přes poněkud směšné varování Investiční a Poštovní banky (IPB), že konkurz vyvolá sociální bouře, je to letos jedna z prvních dobrých zpráv pro českou ekonomiku. Je tu ještě hrozba, že jeden z hlavních akcionářů společnosti Radim Masný aspoň jednu z bank přesvědčí, aby svůj návrh stáhla. Pak by ze schváleného konkurzu odstoupil pravděpodobně i soud. Zdá se ale, že banky budou stát na svém. Konečně se tak vyřeší zcela absurdní situace, kdy Chemapol Group a jeho podniky už rok a půl nesplácejí bankám úvěry ve výši kolem osmnácti miliard korun.

Bankéři a nepokoje

V normální zemi by firemní propletenec typu Chemapol nikdy nevznikl. Ale i kdyby náhodou existoval, ocitl by se v konkurzu nejpozději před rokem. Znepokojivý je také fakt, že návrh na konkurz nepodala státní Konsolidační banka, která nedávno rozhodnutím vlády převzala od České spořitelny přes tři miliardy dluhů Chemapolu. To je námět stvořený pro Chandlera: daňoví poplatníci zachraňují Českou spořitelnu, protože jí Chemapol neplatí. Přitom Chemapol dále existuje, obchoduje, vytváří nové společnosti a v jeho vedení sedí lidé, kteří celou jeho situaci zavinili -- především prezident společnosti Václav Junek. Výrokem minulého týdne je nepochybně už zmiňované prohlášení mluvčí Investiční a Poštovní banky, jednoho z hlavních věřitelů a akcionářů Chemapolu, že konkurz může vyvolat "sociální nepokoje". Je to samozřejmě holý nesmysl. Například Credit Lyonnais ví, co činí. Většina podniků ze sdružení AliaChem (Synthesia, MCHZ, Fatra, Technoplast), v němž vlastní Chemapol jedenapadesát procent, má zcela reálnou šanci na přežití. Podstatnou část české chemie prostě přestane ovládat majetkově nečitelný Chemapol, ale získá ji renomovaná banka, která může navíc část akcií prodat výhodnému obchodnímu partnerovi. Výroba bude tak jako tak zachována. Vyrábět nadále mohou i další podniky z konsorcia, pokud je správce konkurzní podstaty rychle prodá. Na druhou stranu je zřejmé, že desítky firem, které konsorcium kontroluje, definitivně končí. Chemapol je typickým příkladem české megalomanské cesty privatizace: nepřehledný finanční konglomerát spoluvlastněný a financovaný největšími polostátními bankami vysává zisky z kvalitních podniků a buduje vazby na politiky, kteří mu pomáhají přežít. Banky pak ochotně financují Junkovy nápady, jejichž rozmach o řády předčí i jihokorejské čejboly. Šéfům Chemapolu nikdy nestačily chemické podniky, museli mít ještě fotbalový a hokejový klub, aerolinie, golfové hřiště, noviny, Havlovu Lucernu a luxusní letovisko na Mallorce.

Paradoxy kolem IPB

Investiční a Poštovní banka se k celému konkurznímu řízení staví ostře odmítavě a lobbuje pro záchranu impéria na všech frontách. Je to paradox. Skutečnost, že se české banky téměř nikdy nedokážou rozhodnout a navrhnout své dlužníky do konkurzů, přece ekonomové vysvětlovali tím, že nejsou privatizovány, a proto jednak nemají velkou motivaci chovat se ekonomicky, jednak podléhají politickým tlakům. IPB je nyní soukromou bankou, a přitom se chová stejně jako banky polostátní. Může to souviset se zvláštním způsobem privatizace IPB. Vláda své podíly v bance sice před rokem prodala japonské investiční bance Nomura, jenomže noví vlastníci se nikdy nechovali jako strategický partner. Chovat se ani nemohli, protože nemají praxi s komerčním bankovnictvím. Zájem Nomury o IPB od začátku souvisel především se zájmem o podíly ve strategických podnicích, které celá skupina IPB kontroluje. Nomura zkrátka nepostupovala jako například Volkswagen ve Škodovce. Do zprivatizované banky nikdy nepřišly desítky a stovky zahraničních expertů a školitelů. Nomura dokonce loni v říjnu převedla pětatřicetiprocentní podíl v IPB na holandskou firmu Saluka Investments B. V., údajně z důvodů "daňové optimalizace". Saluka prý není nic jiného než Nomura. Tohle sice lidé z IPB prohlašují, žádné doklady k tomu ale zatím nezveřejnili. I kdyby měli pravdu, zůstává takový fakt jasným důkazem toho, že Nomura nemá s bankou příliš vážné úmysly. Zasvěcené hlasy tvrdí, že rozhodující slovo v IPB si i nadále zachovávají bývalý ředitel Jiří Tesař a jeho náměstek...... Procházka, kteří jsou zároveň jejími spoluvlastníky. Tesař je rovněž spoluautorem revitalizačního plánu, kterým chce ministr průmyslu Miroslav Grégr zachránit tuzemský průmysl. IPB si jako jediná banka ponechala významné podíly v Chemapolu: možná v tom hrál svou roli předpoklad, že vláda pomocí Grégrova plánu Chemapol přece jen zachrání.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.