Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Krize evropské pravice pokračuje

10.5.1999

Britští konzervativci opouštějí dědictví Margaret Thatcherové

Britská politická scéna se v posledních týdnech stává svědkem převlékání kabátů. Několik představitelů konzervativní strany se začíná ve svých projevech distancovat od důležitých principů, na kterých její ideologie po dlouhá léta stála. Jde sice o událost, která ve srovnání s kosovskou krizí a útoky NATO zapadla, komentátoři většiny evropských deníků a týdeníků si jí ale dobře všimli. Většina z nich interpretuje poslední události jako projev stranické krize. Po prohraných volbách nemají konzervativci ani charismatické lídry, ani ideje, mají oprávněný pocit, že spoustu myšlenek jim ukradl Tony Blair, a jejich podpora zůstává na pouhých třiceti procentech. Proto zoufale přemýšlejí, čím vším by se mohli voličům zalíbit.

Vstříc profesním skupinám

Jako první překvapil přednedávnem šéf toryů William Hague. Omluvil se voličům za hříchy konzervativců z minulosti, mimo jiné za "rasismus a homofobii", a pokusil se představit konzervatismus s "lidštější tváří". Tyto omluvy pochopitelně nikoho příliš nenadchly a nezaujaly. Naopak si Hague popudil většinu obyčejných straníků a příznivců, kteří neměli pocit, že by "homofobní a rasistické" postoje někdy zastávali.Hlavní událost přišla před třemi týdny. Místopředseda Konzervativní strany Peter Liley, až donedávna známý proponent tržní ekonomiky a omezené role vlády, na shromáždění v Londýně prohlásil, že "jeden z největších problémů, který s námi voliči mají, je náš údajně nepřátelský postoj k sociálnímu státu. Konzervativci," pokračoval Liley, "plně akceptují, že svobodný trh má pouze omezenou roli ve zlepšování veřejných služeb, jako je zdravotnictví, vzdělávání a sociální služby".Z reakcí na Lileyho výroky zaznamenejme dvě. Britský týdeník The Economist tvrdí, že z určitého pohledu lze mít pro poslední výroky konzervativců pochopení. Mnoho voličů skutečně uvěřilo "strašení labouristů", kteří tvrdili, že konzervativci chtějí zprivatizovat všechny nemocnice a zrušit státní penzijní systém. Liley prý jenom vysvětlil, že je slučitelné, když daňoví poplatníci budou platit za určité služby a univerzální přístup k nim a když se zároveň tržní přístup prosadí na straně nabídky těchto služeb, např. v penzijním systému (možnost volby mezi státním a soukromým pojištěním).Economistu se nelíbí něco jiného. Peter Liley prý šel ještě o kus dál a pokusil se spojit dva názory, které slučitelné nejsou. První říká, že všechny státní výdaje musí být pečlivě zkoumány skeptickým okem, podle druhého by se politik neměl odcizit profesionálním elitám, respektive lobby poskytovatelů služeb. Liley řekl doslova: "Učitelé, lékaři a zdravotní sestry toho vědí o školství a zdravotnictví nejvíce. Proto se od nich musíme učit a musíme je posílit." Právě zde se konzervativci zdaleka nejvíce odcizují thatcherismu. (Voličům v České republice nezbývá než připomenout Klausův výrok, že reformu železnice nelze dělat proti vůli železničářů.) Železná lady si dobře uvědomovala, že profesionální elity mohou být velkými odpůrci jakýchkoli změn, a její odvaha spočívala právě v tom, že byla schopna napadat zažité elitářské názory a zájmové skupiny. Další fatální chybu vidí Economist v Lileyho výroku, že konzervativci jsou pro zvyšování státních výdajů na školství a zdravotnictví, "pokud to stav veřejných financí a hospodářský růst umožní". Tady prý konzervativci tvrdí úplně totéž co Blairova Strana práce. Thatcherovský princip "trh, kde je to možné, a stát, kde je to nutné" je tím prý zapomenut. Podle Economistu dnes není v Británii nikdo, kdo by hájil svobodu a bojoval za nízké daně, omezený vliv státu a omezené veřejné finance.

Falešná a opravdová pravice

Podle deníku The Wall Street Journal vyhrála Labour Party volby mimo jiné proto, že se její vůdce Tony Blair přihlásil k mnohému z odkazu Margaret Thatcherové, a také proto, že konzervativci byli ostře napadáni pro svůj nejednoznačný postoj k Evropě. Konzervativci prý měli od začátku zvolit jinou strategii: kritizovat vládu zprava a vytlačovat ji doleva. V příštích volbách by se pak voliči rozhodli, že si raději zvolí opravdové torye než ty, kteří si na ně hrají. Podle Wall Street Journalu nemají konzervativci s papouškováním labouristů a přístupem "vždyť my si to myslíme také" šanci na zvolení.Pro nás v České republice je z toho zřejmé, že zmatení pojmů (tedy "kdo je kdo" na ideologickém spektru a na pravici především) není české specifikum. Nejedná se ale o žádnou smrt ideologií, jako je liberalismus či konzervatismus. Jde pouze o nedostatek vzdělaných a odvážných osobností v politice, které dokážou nabídnout jasnou vizi. Když se jich nedostává (a momentálně se jich nedostává téměř celé evropské pravici), vede to vždy k tomu, že se strany tlačí do politického středu, všechny se podbízejí jakémusi průměrnému voliči a řídí se pouze průzkumy veřejného mínění. Jednou to ale přejde.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.