Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Krize, recese, pokles atd.

10.8.1998

Českou republiku nečeká hospodářský zázrak

Oficiální a konečná čísla o vývoji HDP za druhé čtvrtletí budou definitivně známa až 14. září. Již dnes se ale nerůznější komentátoři předhánějí v předpovědích a analýzách hospodářské recese. Jasno však zatím nemají ani analytici, ani investiční bankéři, ani statistický úřad. Protože někdo mluví dokonce o krizi, nebude na škodu trochu si osvětlit pojmy.

Krize se nekoná

Nejprve tedy k pojmu krize. Krize nemá žádnou jasnou definici. V hospodářské oblasti platí pouze jakýsi úzus, který tímto slovem označuje dramatický a vleklý hospodářský pokles, doprovázený krachem finančního sektoru, kolapsem kapitálového trhu a zpravidla také vysokou nezaměstnaností a dalšími nepříjemnými sociálně destruktivními jevy. V 30. letech postihla velká hospodářská krize USA a částečně i Evropu. V roce 1995 bylo hospodářskou krizí zasaženo Mexiko a v současné době je svět zaskočen hloubkou a rozsahem krize v jihovýchodní Asii. V tomto smyslu u nás ke krizi nedochází a ani do ní nesměřujeme. Oproti výrazu krize je termín recese zcela jasně definován v ekonomických učebnicích. Dojde-li totiž dvě čtvrtletí po sobě k poklesu (jakkoli mírnému) hrubého domácího produktu (HDP), pak hospodářství prošlo recesí, a to bez ohledu na to, jestli například ve třetím čtvrtletí ekonomika sebrala síly k raketovému růstu.

Musíme čekat na září

V prvním čtvrtletí letošního roku se HDP v České republice podle údajů statistického úřadu propadl o 0,9 %. Definitivní statistické údaje za druhé čtvrtletí budou uveřejněny až 14. září. Všechna čísla a hodnocení, která se do té doby objeví, tedy zůstávají pouhými odhady a prognózami.Co se vlastně děje s českým hospodářstvím? Příliš vysoký růst mezd, v uplynulých letech nepodložený produktivitou práce, vedl spolu s tzv. měkkým tržním prostředím k prohloubení vnější ekonomické nerovnováhy (schodek obchodní bilance a běžného účtu) a přivedl nás až k loňské měnové krizi. Vláda na ni reagovala přijetím dvou tzv. balíčků. Byla nucena omezit rozpočet a centrální banka přiostřila svoji restriktivní měnovou politiku. Nejde o nic tragického, k podobné hospodářské politice bylo donuceno před třemi lety Ma_arsko. Je to nutné zlo či očistná kúra, která se může stát odrazovým můstkem pro zdravější ekonomický růst v budoucnu. Omezení spotřeby státu, který investuje o miliardy méně na výstavbu silnic či železnic, samozřejmě vede k poměrně prudkému poklesu stavební výroby. Stejně tak se šetření projevilo ve státní správě: reálné mzdy od začátku roku poklesly o 8 %, nerostou ani mzdy v průmyslu. Začíná zkrátka působit konkurence na pracovním trhu. Vzrůstá nezaměstnanost a stále více lidí je odkázáno na státní podporu. Od června se razantně zvýšily ceny nájemného a energií. To vše vede k omezení domácí poptávky především po spotřebním zboží, dražších potravinách a službách.Nejdůležitější pozitivní zprávou posledních měsíců je fakt, že se poměrně slušně daří nejlepším českým exportérům. Vývoz reálně roste a poptávka po českém zboží v zahraničí je silnější. To souvisí s konjunkturou ve většině zemí Evropské unie a také s tím, že se zvětšuje procento podniků, ve kterých se přece jen stabilizují vlastnické vztahy. V důsledku to znamená, že průmyslová výroba roste relativně uspokojivě.

Zbývá spousta práce

Jisté je, že České republice nikdo nevěstí žádný hospodářský zázrak. Recese možná nepřijde, ale ještě dlouho bude trvat, než se pořádně rozvíří zatuchlý český rybníček.Znepokojivé je, že stále klesá objem přímých zahraničních investic. To může souviset i s nepříjemně vysokými daněmi ze zisku pro podnikovou sféru. Možná by v tomto ohledu pomohla rychlá doprivatizace SPT Telecom, ČEZ, rozvodných společností a síťových odvětví, o výši daní ze zisku by ale měly vláda a parlament rozhodnout rychle.Často bývají kritizovány vysoké úrokové sazby. Když se však podíváme na výši reálných úroků v ostatních transformujících se ekonomikách, zjistíme, že se zase tak strašlivě neodlišujeme. Potíž je v tom, že celková úvěrová zatíženost naší ekonomiky je příliš vysoká. A v tom je ten hlavní rozdíl. Dostáváme se totiž ke klíčovému problému, který se jmenuje kapitálový trh. Když polská vláda v roce 1992 a 1993 stanovovala pravidla pro kapitálový trh a varšavskou burzu, mnozí ekonomové tvrdili, že polský trh je regulován příliš přísně a že "přeregulace" a přísná pravidla pro transparentnost a informační otevřenost trh v samém zárodku zaškrtí. Opak se ukázal být pravdou. Polští občané investují na varšavské burze ročně miliardy dolarů svých úspor (u nás je to de facto nula), a to je jeden z důvodu polského úspěšného hospodářského růstu. Polským podnikům nemusí vysoké úrokové míry tolik vadit, protože nejsou na rozdíl od českých odkázány pouze na bankovní úvěry. Je otázka, zda vůbec existuje reálná šance, aby se v tomto ohledu mohlo v dohledné budoucnosti něco změnit. Důvěra v český kapitálový trh byla doslova zničena a podle některých pesimistů může trvat generaci, než se obnoví. Podle větších pesimistů zanikne kapitálový trh v naší republice úplně a pouze ty nejlepší podniky se budou snažit získávat prostředky na zahraničních kapitálových trzích.Další potíže jsou všeobecně známy: neprůchodnost soudnictví sype písek do soukolí hospodářství a dusí je. Bez deregulace nájemného se trh s bydlením nikdy nerozvine, ale hlavně se nikdy nerozvine stavební výroba. Je to prostě tak, ať již nám politici tvrdí cokoli. Posledním předpokladem úspěšnějších výsledků českého hospodářství je radikální penzijní reforma a snižování daňové zátěže.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.