Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Křupani a betonáři

27.9.1999

Druhý rozpočet Zemanovy vlády míří do parlamentu

Minulý týden ministři odhlasovali návrh státního rozpočtu na příští rok. Příjmy mají činit 594 miliardy korun a výdaje 634 miliardy. Návrh má velmi slabé politické krytí. Předkládá ho totiž menšinová jednobarevná vláda, která se může chlubit pouze 15% podporou obyvatel. Návrh - pokud bude vůbec schválen - jistě dozná v parlamentu velkých změn, především pak ve vnitřní struktuře. Nemusí to být tentokrát na škodu. Jde totiž o návrh sešitý narychlo, bez rozmyslu a v některých rysech je to předloha doslova křupanská a hrubiánská. Jaké jsou zcela přesně příjmy a výdaje rozpočtu, není úplně nejdůležitější. Koneckonců sám novopečený ministr financí se na tiskové konferenci nemohl dopočítat, jak k celkovým příjmům vůbec přišel. Důležitější je nemilý fakt, že rozpočet se nezbavil chronických nemocí, které se táhnou a zhoršují od počátku Klausových vlád, a k nimž se navíc přidaly nové nedostatky.

Dluhy porostou rychleji

Škrtat v rozpočtu a snižovat daně je dnes třeba, protože přerozdělování škrtí ekonomickou aktivitu. Jenomže šetřit se musí především prosazením systémových reforem. To vyplývá už z toho, že mandatorní výdaje (výdaje předepsané zákonem) činí téměř 60 % výdajů rozpočtových. Proto nelze oddalovat zásadní reformu penzí, která by zahájila přechod od jejich průběžného financování k tzv. fondovému modelu. Již dávno se nejedná pouze o model chilský, který se může zdát díky svému názvu poněkud exotický. Adoptovala ho již celá řada západoevropských zemí a od počátku letošního roku na něj přechází Polsko. Nic se pochopitelně nezmění přes noc mávnutím kouzelného proutku. Kdyby ale vládnoucí elity prokázaly chuť reformovat, byly by vyhlídky budoucích rozpočtů rozhodně přesnější a zřetelnější. Vznikl by prostor pro pokles celkového objemu přerozdělování.Vláda tvrdí, že schodek rozpočtu v příštím roce nepřekročí 40 miliard korun. Zveřejněním takového čísla předvádí, jak se celá diskuse, přesněji řečeno čarování kolem rozpočtu, ve stále větší míře stává manipulací s veřejností. Skutečný schodek je totiž daleko vyšší. Nejde o vynález Zemanovy vlády, sociální demokraté jen převzali vynález ministra financí Kočárníka: deficit se stále více přesouvá mimo státní pokladnu do neprůhledné soustavy veřejných rozpočtů a účtů "transformačních institucí", jako je třeba Fond národního majetku. Tím se obchází jedna ze základních funkcí zákona o státním rozpočtu. Hlasuje se o něm každý rok přece z toho důvodu, že státní příjmy, výdaje a zadlužení tak podléhají politické kontrole parlamentu.Dnes mimo státní rozpočet nenajdeme jen obecní rozpočty, ale také finanční systém zdravotnictví, nejrůznější vládní fondy (další mají příští rok vznikat), ale také Konsolidační banku. Její ztráta v letošním roce dosáhne 1 % HDP, tedy nejméně 13 miliard korun, v příštím roce může být ještě vyšší.V budoucí dluhy se změní i rozhodnutí započítat do rozpočtových příjmů výnosy z privatizace. Vytváří se tak nebezpečný návyk. Odkud bude státní otesánek brát, až bude zprivatizováno?

Stop kultuře

Vláda se přece jen odhodlala k jistému šetření: zmrazila mzdy státních zaměstnanců. Takový postup je ale pouze odkládáním problému do příštích let. Lepší řešení by bylo, kdyby byli zaměstnanci ministerstev po stovkách propouštěni; ti, kteří by zůstali, by pak mohli dostat mírně přidáno. Takto si můžeme být jisti, že požadavky na zvýšení mezd propuknou ve státní sféře dříve nebo později s plnou silou.Mertlíkovo ministerstvo svůj postup vykládá větou, že v rozpočtu bude šetřit na provozních výdajích a naopak přidá v oblasti investic (na stavbu dálnic a bytů). Názor, že státní investice mají větší smysl než provozní výdaje, není ale úplnou samozřejmostí. Všimněme si, že policie musí šetřit na telefonech (provozní výdaje) a výstavba železničních koridorů se každý rok prodražuje o desítky miliard ("produktivní investice").Vůbec nejděsivější je snad to, že se vláda rozhodla rezolutně škrtat tam, kde předpokládá slabou obranu, kde nehrozí stovky demonstrantů v montérkách před Úřadem vlády nebo silná lobbistická skupina.Hlavně v oblasti kultury najdeme příklady, ze kterých běhá mráz po zádech. Země, která je životně závislá na turistickém ruchu, bude dávat na opravu památek o tři čtvrtiny méně než vloni. Na projekt "Praha - evropské kulturní město roku 2000" ministři odmítli přispět částkou 266 milionů korun, i když se k tomu dříve zavázali zvláštním usnesením. Odsoudili se k další mezinárodní ostudě. Jde totiž o akci, kterou měly spolu s českou vládou a pražským magistrátem platit také evropské veřejné fondy. Účast v prestižním projektu "kulturní město roku" se zatím každému evropskému městu mnohonásobně vrátila. Z pohledu celé společnosti jde jistě o výhodnější investici, než je lití peněz do betonu.Vláda také zrušila veškeré dotace na knihy a literární časopisy, které by dohromady přežily se dvěma či třemi miliony. Co je to proti stovkám milionů korun dotací neúspěšným podnikům, které rozděluje Grégrovo ministerstvo průmyslu? ČSSD se před pár lety označila za stranu lidí, kteří jedí brambory. Taková je i tato křupanská vláda. Svůj omezený obzor prokázala dostatečně.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.