Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Lekce pro profesora

1.11.1999

Recept na české potíže podle Bokrose a Eichlera

Předseda sněmovny a ODS Václav Klaus po čase pronesl ekonomickou přednášku. Minulý týden na konferenci Nadace Bohemiae "Deset let ekonomické a politické transformace" měl úvodní slovo o makroekonomice: o boji s inflací, o rozpočtové a měnové stabilizaci v počátcích reformy, o správném nastavení devalvace a kurzu koruny v roce 1991. Zkrátka témata známá a bezkonfliktní, zakončená tradičním útokem na centrální banku, která podle Klause skrze vysoké úrokové míry zaškrtila ekonomický růst a způsobila tzv. credit crunch (neochotu bank poskytovat úvěry). Když mu všichni další řečníci namítali, že těžiště problémů střední Evropy (a České republiky především) leží spíše v zákonech a ve vymáhání práva, ve fungování institucí, v nedostatečné restrukturalizaci podniků a také v oslabení tradičních hodnot a etiky, předseda sněmovny se opravdu rozhořčil. Kdyby prý tušil, že se nebude mluvit o makroekonomice, připravil by se jinak: "Jsem zcela frustrován, sedět tady je opravdu ztráta času." To bylo zhruba to nejdůležitější, co jsme se mohli od Václava Klause dozvědět. Naštěstí tu byla ještě živá a podnětná vystoupení ostatních řečníků.

Nejdřív bankroty

Bývalý maďarský ministr financí Lajos Bokros (dnes šéf odboru Světové banky pro finanční poradenství v Evropě) Klausovi namítal, že hlavní příčina vysokých úrokových měr v České republice leží jinde: zdejší banky si připočítávají vysoké "prémie" za podstoupené riziko. Pokud dlužník neplatí, těžko se jim vymáhají zástavy a příliš dlouho čekají na vyhlášení a vypořádání bankrotu. Hlavní rozdíl v postupu reforem v České republice a Maďarsku nebyl podle Bokrose pouze ve vydatném přílivu zahraničních investic (Maďarsko prodalo nejlepší podniky do zahraničí), jak se často tvrdí. Rozsáhlá vlna bankrotů v Maďarsku na počátku 90. let smetla většinu neperspektivních podniků a zároveň uvolnila zdroje pro nadějnější podniky. Do makroekonomické stabilizace se budapešťská vláda pustila až v polovině 90. let (pod tlakem útoku na forint) a tehdy například razantně snižovala inflaci. Jestliže Česká republika kladla velký důraz na nízkou inflaci už na začátku, není na tom samozřejmě nic špatného, jenže zároveň tehdy pražské vlády podcenily ostatní problémy. Slavný maďarský reformátor považuje za největší dnešní potíž české ekonomiky fakt, že špatné úvěry v bankách dosahují 270 miliard korun a polovina českých podniků hlásí ekonomické potíže (tuto informaci se prý Bokros dozvěděl na našem ministerstvu financí). V Polsku i v Maďarsku je procento špatných úvěrů mnohonásobně nižší. I když Česká republika zlepší svůj zákon o bankrotech a dokončí privatizaci, podle Bokrose bude razantnější růst opět záviset na bankovních úvěrech. Jenže změna obezřetné politiky bank vůči podnikům bude trvat ještě dlouho.

Vlastnictví po česko-slovensku

Co ostatní řečníci vysvětlovali v teorii, to se podařilo výstižně ilustrovat slovenskému manažerovi Gabrielu Eichlerovi. Tento někdejší místopředseda představenstva ČEZ byl najat na záchranu košických Východoslovenských železáren a na šéfovském místě už pracuje více než tři čtvrtě roku. Podle Eichlera jednou z největších potíží českých a slovenských podniků byla (a často dosud je) naprosto nepřehledná vlastnická struktura. V právním bezvládí, které následovalo po kuponové privatizaci, rozbujel zvláště na Slovensku klientelismus a korupce. Ve VSŽ Košice pracuje 25 tisíc lidí, na slovenském HDP se ocelárny podílejí celými osmi procenty a tvoří dokonce čtvrtinu celkového slovenského vývozu. Není tedy překvapivé, že právě tento podnik si vládnoucí klika kolem tehdejšího premiéra Mečiara vybrala pro vybudování obtížně odstranitelných politických vazeb. Vlastnická struktura podniku je nesmírně složitá. Stát ovládá okolo 30 procent akcií, ovšem nikoli přímo, nýbrž skrze dvě slovenské banky. I tyto dvě banky se však nacházejí v záhadném polosoukromém vlastnictví a složení jejich majitelů je značně nečitelné. Nedávno se během jediného týdne konalo pět valných hromad VSŽ, svolaných různými vlastnickými skupinami. Před poslední valnou hromadou nebylo zřejmé, kdo jednu ze zmíněných polosoukromých bank ovládá, a proto jednu chvíli hrozilo, že bude Eichler odvolán a k moci se vrátí skupina kolem bývalého šéfa, politika Alexandra Rezeše. Přes všechny své problémy s dluhy mají VSŽ podle Eichlera vyspělou technologii, dobré výrobky a dokážou dodávat včas. V tom se podobají i mnohým českým podnikům. Na jednáních s možnými strategickými partnery ze zahraničí se však prý Eichler obvykle dozvídá tutéž větu jako leckterý český manažer: "Do takového zmatku nepůjdeme. Vyřešte si vlastnickou strukturu, třeba podnik znovu znárodněte, a pak ho koupíme. Do té doby nás nezajímá."
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.