Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Liberalismus pod ledovým krunýřem

15.2.1999

Kde hledat základy nových koalic

Po půl roce působení Zemanovy vlády se stále více mluví o potřebě změny. Opoziční smlouva začíná unavovat i smluvní partnery, hospodářství se propadá, cynismus, frustrace a zklamání se dále šíří. Nejen v souvislosti s tím, ale i s nadcházejícími sjezdy dvou menších stran nabývají na vážnosti debaty o vzniku nové vládní koalice.

Začít jde i bez ideologií

Většina zásadních věcí, které potřebujeme vyřešit, abychom vybředli ze současného marasmu, jsou svou povahou témata neideologická. Jádrem hospodářských potíží jsou především naprosto nefunkční instituce tržní ekonomiky. Vstup do tržního systému je zatížen horami byrokratických překážek. Úředníci rozhodují, jak dlouho chtějí, a nejrůznějších povolení je přitom vždy třeba sehnat nesmyslně mnoho. S podobnými průtahy pracují-nepracují i soudy, když jde o zapsání nové firmy, o navýšení základního jmění, vyhlášení konkurzu a o spoustu dalších základních úkonů a výkonů. V řadě soudních rozhodnutí získává výhodu dlužík na úkor věřitele. Elementární zákony, jako např. obchodní zákoník či zákon o konkurzu a vyrovnání, jsou plné chyb a zkratů.Jedná se o neideologická témata, protože soudy pracují spolehlivě jak v socialistickém Švédsku, tak v liberálních Spojených státech i u "tygrů" typu Hongkong či Singapur. Všechny zmíněné země mají také v zásadě podobnou základní legislativu a dokážou ji prosazovat. Když to přeženeme, pak v žádné z těchto zemí bez ohledu na to, zda je socialistická, či nikoli, se nesmí krást a musí se vracet půjčené peníze. Není to psáno pouze na papíře, stát se účinně stará, aby se tak dělo i v praxi. Dalšími neideologickými tématy by měla být práce na urychlení naší přípravy vstupu do EU, společné úsilí při formování občanské společnosti a decentralizace státní správy.

Mezi ODS a socialisty

Podívejme se z hlediska základních témat na možnosti vzniku nových koalic. Nutnost výše zmíněných kroků je bezpochyby jasná dvěma menším stranám, Unii svobody a KDU-ČSL, méně už Klausově ODS. Předseda s chladnou tváří tvrdí, že tržní ekonomické instituce fungují v České republice stejně dobře jako v Maďarsku či Polsku (to je hluboký omyl), a proto za všechny naše ekonomické potíže může Česká národní banka. ODS zkrátka nevidí zmíněné nedostatky institucí jako hlavní příčinu našich potíží, a kdyby vládla, nenapře tímto směrem své úsilí. Navíc se vždy stavěla velmi rezervovaně k privatizaci bank a její předseda nedávno dokonce vysvětloval, proč podle něj bylo lepší ji odkládat. Všechny projevy Václava Klause z poslední doby jsou stále ostřeji vyhraněné proti Evropské unii a samotnému pojmu občanská společnost se celá ODS vysmívá.ODS by mohla být považována za občanskou konzervativní stranu, kdyby ovšem nebyla ODS. Mezi novými poslanci nebo v regionech se snad brzy objeví řada slušných a schopných politiků, v jejím vedení se ale sdružují především lidé, kteří fanaticky opakují názory svého předsedy, a také ti, kteří si nejsou schopni připustit, že se ODS jako vládní strana a jejich předseda jako premiér dopustili vážných chyb.Od posledních voleb žijí reprezentanti ODS v zimním spánku a chovají se tak, jako by byli poblouzněni egoistickými vizemi svého předsedy a jeho sveřepým odporem k přiznání jakýchkoli chyb. Dokud se to nezmění, zdá se, že je tato strana pro budování budoucích koalic nepoužitelná.Vládnoucí jednobarevná vláda sociální demokracie se soustředila především na uchopení a betonování moci. Mnozí její ministři, jako Jan Fencl, Miroslav Grégr nebo Eduard Zeman, jsou obyčejní lobbisté. To, co platí pro současnou vládu, ale nemusí platit pro ČSSD jako celek. Nutnost vzniku nové koalice může znamenat i příchod mladších, schopnějších a světu otevřenějších jedinců. Je pouze otázka jakých, protože kromě všeobecně známých, jenže nečinných parlamentních hvězd Petry Buzkové, Stanislava Grosse a Lubomíra Zaorálka v dohledu nikdo není. ČSSD ale zatím na rozdíl od Klausovy ODS nezpochybňuje proevropskou orientaci (přestože současná vláda zatím argumentuje Evropskou unií pouze v případě, když chce zvýšit daně nebo nějaký poplatek). Na řešení zmíněných zásadních věcí by se tak možná lépe shodla koalice dvou menších stran a omlazené sociální demokracie zbavené celé řady nejhorších ministrů.

Strany hledají tvář

Témata neideologické povahy ale nejsou zdaleka všechno. Možnému formování nových koalic brání také neuvěřitelná ideová rozplizlost a nečitelnost politické scény. Mnoho komentátorů mluví o přílišné ideologizaci naší politiky. Zdá se, že pravý opak je pravdou. Většina parlamentních stran je ideově zcela nevyhraněná, neplatí to však pro sociální demokracii. Především její vládní křídlo zůstává věrné socialistickým receptům staré levice, založeným na moci paternalistického státu. Ze zbylých stran bývá za nejideologičtější paradoxně označována ODS. Ta se ovšem neřídí ideologií, ale náměsíčnými vizemi svého předsedy. ODS není ani liberální, ani konzervativní, ani pravicová. Je prostě klausovská.Skutečnost, že se politické strany formují podle velkých idejí, nemusí nutně znamenat zabedněnost a naprostou nepřístupnost ke kompromisům. Něco takového může být naopak považováno za čitelnost, která formování koalic pomáhá. Voliči a občané, kteří zastávají určitou ideovou a politickou orientaci, vědí, co mohou od svého politika čekat, a také mohou tušit, jaký je únosný kompromis mezi jednotlivými stranami. Skutečnost, že je politická strana ideologicky vyhraněná, nemusí znamenat, že se jí všechny ideje podaří najednou prosadit. Její voliči ale vědí, že se strana těchto názorů nevzdává. Přistoupit na určitý kompromis uvnitř koalice přece neznamená rezignovat na principy a ideje.

Nebojte se svobody

Je škoda, že ladem u nás zůstává ležet liberalismus, opatrně kolem něho krouží pouze Unie svobody. Liberálové jsou vždy pro nízké daně a svobodný trh s minimem vnějších tarifů, státní regulace a státních zásahů, doporučují volnější imigrační politiku, bojují proti rasismu a zvyšování pravomocí policie, nelíbí se jim státem organizované války proti uživatelům drog apod. Zvednout prapor liberalismu unie jako celek váhá. Neválčí za snižování daní, nemá vyhraněný postoj k novele trestního zákona (držení drogy apod.). Část unie se dokonce nepřímo inspiruje u moderní levice, především u britských labouristů.Blairova strana je opravdu liberální, ale ne víc, než je liberální celá britská politická scéna; unionisté by si navíc měli uvědomit, že vývoj jejich západoevropských vzorů byl opačný. Labouristé obsadili politický střed zleva a s podobnou rétorikou uspěl ve volbách i nový německý kancléř. Část tuzemských unionistů naopak opouští liberální prostor na pravém středu a tlačí se ještě dál doleva, což jim umožňuje nezájem sociálních demokratů o jakýkoli druh středové politiky. Ve středu jsou pevně usazeni lidovci, ale i oni jsou čitelní velmi málo; kromě toho, jak moc chtějí zpátky do vlády, o nich příliš nevíme. Není jasné, zda je KDU-ČSL spíše křesťansky orientovanou sociální demokracií, nebo křesťanskou konzervativní stranou. Pro Unii svobody pak platí, že bude-li v jedné vládě s lidovci, nemusí opouštět liberální stanoviska (i když může být v některých případech přehlasována).Již o víkendu uvidíme, k čemu se na svém sjezdu rozhodne dosud nejednotná a nevyhraněná Unie svobody. Delegáti by se měli bát především nejasných formulací a kompromisů. Liberální principy, které zastává řada úspěšných západoevropských stran, jsou vždy jasné a čitelné.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.