Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Měnová unie v prvním ohni

14.6.1999

Euro klesá, Německu se nedaří

Nebýt konce války, nejdůležitější zprávou uplynulých dvou týdnů by byl relativně strmý pokles kurzu eura vůči americkému dolaru. Souvisejí s tím i nepříliš příznivé vyhlídky německého hospodářství a potíže italské vlády s rozpočtovou disciplínou. Pozornost, kterou většina evropských médií poklesu eura věnuje, svědčí o tom, že tentokrát nejde jen o zcela zanedbatelný tržní výkyv, ovlivněný panikou či špatnou náladou obchodníků s měnami.

Dvanáct procent dolů

Od svého zrození 1. ledna letošního roku pokleslo euro z kurzu 1,18 vůči dolaru až na 1,02, tedy o celých třináct procent. Nejprudší pokles se odehrál právě v posledních dvou týdnech a ekonomové navíc očekávají další oslabování.Pro přesnost: nejde o negativní zprávu. V životě platí, že všechno špatné je k něčemu dobré, a v ekonomii je tomu tak dvojnásob. Ekonom vcelku chladně kalkuluje náklady a výnosy, respektive pro a proti u každého rozhodnutí, a činí tak u každého důležitého finančního či ekonomického pohybu. Vývoj kurzu měny je v tomto ohledu téměř ukázkový.Pokles kurzu měny je nepochybně politický problém, protože voliči v západoevropských demokraciích ho vidí neradi a dokážou to dát politikům zřetelně najevo. Politici si za to ostatně mohou sami, protože s udržením kurzu měny často a také zbytečně spojují svou budoucnost. Občané "eurolandu" zkrátka pád eura těžce nesou, protože si připadají ve srovnání s Američany chudší.Pokles eura ale zlevňuje produkty vyrobené v "eurolandu" na světových trzích. Přetrvávající slabost nové měny může brzy začít zraňovat americké (či například britské) firmy, jejich zisky a konkurenceschopnost. Většina analytiků z investičních bank odhaduje, že euro je podhodnoceno již asi o dvacet procent vůči dolaru, jenu i švýcarskému franku (vezmeme-li v úvahu paritu kupní síly). Pokud zůstane podhodnocené ještě dlouho, znevýhodní to konkurenty evropských výrobců.Je tu ale jiná potíž. Takový vývoj může vést ke značným nerovnováhám v mezinárodním obchodě. Země "eurolandu" mají již dnes výrazný obchodní přebytek se zbytkem světa i s Amerikou, kde můžou v reakci na další růst dovozů narůstat protekcionistické nálady - což se koneckonců již děje. Většina znalců proto podezírá evropské politiky, že se poklesem kurzu příliš netrápí. Samotné zprávy o poklesu jim na jedné straně mohou snížit popularitu, na druhé straně ale mohou zlepšující se vyhlídky vývozců omezit nezaměstnanost, a to je pro popularitu vládních stran naopak dobrá zpráva.

Euro není neúspěch

Jaké jsou hlavní důvody poklesu eura? Na prvním místě uveďme razantní americký hospodářský růst spolu s mírně stoupající úrokovou mírou v USA ve srovnání s pomalým růstem a nízkými úrokovými měrami v eurozóně, a především v kontrastu ke špatným vyhlídkám Německa. Na dalším místě je rychle se prohlubující vládní deficit v Itálii, který hrozí narušit křehce dohodnutou rozpočtovou disciplínu mezi jednotlivými členskými státy "eurolandu". Na třetím místě stojí vyjádření evropských politiků i centrálních bankéřů, kteří se bojí za měnu jednoznačně postavit a jejichž veřejná vystoupení působí velice zmateně a protichůdně. A na místě čtvrtém je skutečnost, že většina asijských a latinskoamerických centrálních bank drží nadále své devizové rezervy především v amerických dolarech. Euru se tedy zatím nedaří svrhnout americký dolar z piedestalu nejlepší rezervní měny.Nicméně je nesmysl - a na tom se komentátoři většinou shodují - považovat společnou evropskou měnu za neúspěch. Například na trhu s dluhopisy je třeba považovat nástup eura za úspěšný. Dosud se na evropském trhu prodaly obligace v hodnotě 273 miliard euro. Dalším argumentem ve prospěch měnové unie je fakt, že jednotlivé evropské měny se ještě předtím, než byly v euru uzamčeny, dostaly ve svých kurzech nepřirozeně vysoko, především zásluhou úprku investorů z Asie, Brazílie a Ruska.

Berlín hlásí: s recesí počkejte

Před deseti dny německá vláda slavnostně oznámila, že v prvním čtvrtletí letošního roku vzrostlo tamější HDP o 0,4 %. Protože v posledním čtvrtletí loňského roku zaznamenalo německé hospodářství pokles, znamená tato zpráva úlevné vydechnutí, že Německo není v recesi. Ekonomové ji totiž definují jako pokles HDP ve dvou čtvrtletích za sebou. Berlínské ministerstvo financí výsledek ihned doplnilo optimistickým prohlášením: mírný růst v prvním čtvrtletí je prý důkazem toho, že německé hospodářské problémy mají pouze cyklický, nikoli tzv. strukturální charakter.Jenže účastníci finančních trhů si takové prohlášení vyložili jinak, než si německá vláda představovala. Když vláda nepovažuje hospodářské potíže za strukturální, znamená to, že se nehodlá pouštět do zásadních a bolestných reforem, které by mohly opět nastartovat rychlejší růst. Co je k tomu potřeba, opakují všichni ekonomové již dávno, jenom němečtí politici na to neslyší: deregulovat trh práce, který je nejméně pružný na světě, snižovat mzdové náklady, které jsou nejvyšší na světě, a snížit daňové zatížení.Německo, náš největší soused, je a bezpochyby zůstane naším největším obchodním partnerem. Hledat ve zprávách o takřka nulovém růstu a o berlínském váhání s reformami nějaké dobré sdělení bude pro českou ekonomiku obtížný úkol.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.