Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Miliardy bez diskuse

14.10.1996

Koalice vyhrála první rozpočtové klání

Vládní koalice získala po několika týdnech sevření v opozičních kleštích dílčí vítězství: při prvním čtení v parlamentu byl schválen návrh státního rozpočtu. I když se posuzovala prakticky jen výše příjmů a výdajů, znamená to pro ministra Kočárníka nečekaný úspěch. Horší už je, že v naprosté většině přestřelek a argumentů, které jsme mohli v Poslanecké sněmovně zaslechnout, se používaly pouze politické nebo demagogické argumenty. O ekonomických záměrech jednotlivých stran jsme se dověděli pramálo. Platí to zvláště pro nejhlasitější partaj - sociální demokracii.

Proti vládě a daňovým podvodům
Sociální demokraté chtěli omezit pravomoc vlády při rozhodování o případných přebytcích na pouhých 5 % rozpočtu. Protože v tomto směru neexistuje žádný univerzální model - každá země stanoví manévrovací prostor vlády po svém -, šlo pouze o čistě mocenské motivy. Podle většiny ekonomů ostatně nelze počítat s tím, že by vláda vybírala výrazně více peněz proti původním odhadům, takže by sociální demokraté prosazením svého návrhu stejně nic nezískali.Sociální demokraté rovněž po vládě chtěli, aby stíhala daňové úniky. Jenomže investice do vybavení finančních úřadů patří v rozpočtu již několik let k nejtučnějším položkám a sociální demokracie ani nepřišla s žádným ekonomickým nebo kriminalistickým rozborem, který by naznačoval, že daňové úniky jsou vyšší než odhaduje vláda. Sliby účinnějšího boje s daňovými úniky prostě patří k tradičnímu arzenálu levicových stran všude na světě. Zvyšování daní i schodky v rozpočtu vyšly z módy a levice tedy mnoho dalších argumentů, kterými by prosadila vyšší výdaje na důchody nebo dětské přídavky, prostě nemá.Sociální demokraté ještě doporučili vyšší podporu exportu, kterou by financovali zavedením dovozních přirážek. Tady ale nestačí, že čeští poslanci něco odhlasují; přirážku, která je svou povahou protireformním opatřením, by musely nejprve schválit Světová obchodní organizace i Mezinárodní měnový fond.Kromě sociální demokracie chce "zlobit" i ODA, přestože se pod hrozbou politické katastrofy zatím připojila ke dvěma vládním stranám. Představitelům aliance vadí, že se nesnižují daně, a jejich námitky jsou do značné míry opodstatněné. ODA ovšem nepřišla s mnoha nápady, jak šetřit na výdajích. Bohužel u nás nebyla ani zahájena diskuse (podobně jako například v USA) o tom, zda si případné snížení daní vydělá samo na sebe (vyšší hospodářský růst umožněný nižšími daňovými sazbami může přinést větší zisk státní pokladně), anebo jestli by mohlo způsobit rozpočtový deficit. Tažení ODA za snížení daní navíc oslabil ministr Dlouhý, který se obává - a není v tom mezi ekonomy sám - možného negativního vlivu na obchodní deficit.

Přebytek, nebo devalvace
Rozpočet je prozatím schválen jako vyrovnaný, ale z ekonomického pohledu je velká škoda, že nebyl konstruován jako přebytkový. Nejde o žádné dogma: vyžadují si to naléhavé okolnosti. Zdaleka největším problémem střednědobého výhledu české ekonomiky je deficit obchodní bilance, který letos dosáhne až 150 miliard dolarů. To ještě není nejhorší: schodek je zatím vyrovnáván přílivem zahraničních investic a vkladů. Většina ekonomů ale v příštím roce očekává další propad, který bude tentokrát provázen i snížením kapitálového přílivu. Nepředpokládá se totiž žádná obrovská zahraniční investice (jako třeba v Telecomu), navíc se dramatizuje politická situace a investoři nejsou v tuzemsku spokojeni s neprůhledným kapitálovým trhem. Jinými slovy: nelze vyloučit devalvaci koruny, i kdyby to mělo být nejprve pouze v rámci relativně širokého sedmapůlprocentního fluktuačního pásma.Propad obchodní bilance je možné zastavit nebo zpomalit právě akumulací rozpočtových přebytků. Tento nástroj se osvědčil v řadě asijských zemí, např. v Malajsii. Vytvoření přebytku omezuje poptávku v ekonomice včetně poptávky po dovozech. Na platební bilanci to má mnohem rychlejší dopad než nákladná státní podpora exportu, která - pokud vůbec - účinkuje pouze v dlouhodobém horizontu. Co je možné v asijských zemích, lze ale jen stěží prosadit v evropských demokraciích: jakmile poslanci ucítí pach peněz od daňových poplatníků, roste v nich touha utrácet a přerozdělovat. Před volbami to bohužel platí dvojnásob.Když rozpočet projde i druhým a třetím čtením, zabezpečí technické přežívání státu a vlády. Pokud ale Česká republika počítá se světlejší budoucností, musí pokračovat v razantních reformách: uplatnit v praxi regulaci kapitálového trhu, privatizovat banky, infrastrukturu i penzijní systém, snižovat státní výdaje, liberalizovat regulované ceny apod. V tomto směru se zatím nic příliš pozitivního nerýsuje.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.