Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Ministři utahují opasky

9.6.1997 - Mojmír Hampl, Jan Macháček

Zápas o rozpočtové škrty vstupuje do druhého kola

Státní výdaje budou výrazně přiškrceny. Tento úkol si v tzv. stabilizačním programu stanovila před dvěma týdny vláda. Zpočátku se hovořilo o částce pětašedesáti miliard korun, tedy o více než desetině celého státního rozpočtu, nyní je řeč o čísle zhruba polovičním. Každopádně však půjde o tak obrovskou sumu, že je vláda donucena uvažovat i o snižování dosud posvátných sociálních dávek. Bývalý ministr financí Ivan Kočárník vloni při projednávání rozpočtu slíbil, že pokud by se výdaje krátily o více než pět procent (tedy zhruba o 30 miliard), bude takový krok projednán ve sněmovně. Jít s "balíčkovými" škrty před parlament ale kabinet zatím nehodlá. Ani ministři sami totiž dosud přesně nevědí, kde a o kolik si budou ve svých rezortech utahovat opasky. Jednoduchá otázka přitom zní: Je vůbec možné uprostřed roku tak drasticky škrtat?

Léčení přebytkem

Avizované úspory nebudou letos první. Už Klausův dubnový "soubor opatření" omezil letošní vládní výdaje o pětadvacet miliard. Doplatili na to především státní zaměstnanci, kterým byl zpomalen růst mezd a odměn. Každý rezort také dostal příkaz maximálně omezit administrativní náklady. Tyto dubnové škrty je potřeba od původně uváděné sumy pětašedesáti miliard odečíst, takže ve druhém kole by se měl rozpočet ztenčit ještě asi o čtyřicet miliard korun. Důvodem úspor není ovšem jen to, že by se rozpočtu nedostávaly peníze. Celkový deficit státní kasy dosáhl v květnu výše zhruba dvanácti miliard korun. Vše, co se vyškrtá nad tuto sumu, bude tedy záměrně vytvořený rozpočtový přebytek. Pokud by ale deficit dál rostl, bude se pochopitelně záměrně vytvořený přebytek snižovat.
Přebytek je totiž ekonomy doporučován jako makroekonomický lék v situaci, kdy rostou mzdy rychleji než produkce, která se v ekonomice vyrobí. Přesně taková situace nastala v naší zemi. Rostoucí mzdy začalo obyvatelstvo "rozpouštět" v nákupech zahraničního zboží, což byla jedna ze zásadních příčin hrozivého schodku obchodní bilance. Obvyklou terapií v takové situaci je právě snaha o rozpočtový přebytek: pokud hodně utrácí obyvatelstvo, musí výdaje omezovat vláda, aby byla ekonomika v rovnováze.
Právě proto se v odborných kruzích o nutnosti přebytkového rozpočtu mluví už nejméně dva roky a ve stejném duchu hovoří i v poslední době velmi populární zpráva Mezinárodního měnového fondu (viz rámeček).

Jen shora

Reálnost tak drastické kúry uprostřed roku ale zůstává otázkou. "Seškrtat rozpočet o pět a více procent bude nesmírně obtížné," prohlašuje hlavní ekonom Patria finance Zdeněk Tůma. Je totiž známým faktem, že převážnou část rozpočtu tvoří tzv. mandatorní výdaje, které je vláda povinna plnit ze zákona, ber kde ber. Jde zejména o všechny sociální dávky a důchody. Na to, aby vláda okamžitě snížila sociální výdaje, které tvoří téměř třetinu státního rozpočtu, by zřejmě musela vyhlásit stav legislativní nouze a urychleně protlačit parlamentem změny v celém komplexu sociálních zákonů. Další obtížně seškrtatelné výdaje jsou podle Tůmy ty, ve kterých vláda stojí na jedné straně kontraktů jako smluvní partner nejrůznějších státních zakázek. V takových případech je nejprve třeba vypočítat, jaké náklady by rozpočtu vznikly z důvodů nejrůznějších penalizací a pokut za neplnění dohodnutých podmínek.
Podle Miroslava Singera ze společnosti Expandia lze nicméně bez potíží vymazat řadu kapitálových výdajů. "Škrtat se musí jedině shora, a to bez velkých diskusí mezi jednotlivými rezorty," připomínají Singer i Tůma. Pokud by se vláda dostala do situace, že by škrty ve svých úřadech navrhovali sami ministři, nemohlo by to skončit jinak než jejich vzájemným rozkolem. V situaci, kdy se každý ministr bude snažit uhájit maximum pro svůj úřad, by pak mohlo podle Singera dojít k paradoxní situaci, že pro ministry bude daleko jednodušší dohodnout se na škrtech v sociálních dávkách, které se netýkají rezortů, ale přímo občanů.

Všichni musí šetřit

S prvním návrhem úspor přišel minulý týden ministr práce a sociálních věcí Jindřich Vodička. Podle něj by se měly snížit koeficienty k výpočtu přídavků na děti či příspěvků na dopravu. Spolu se zatím nejasnými změnami v důchodovém pojištění tak Vodička hodlá ušetřit až šest miliard korun. Šetřit ale budou muset všichni. Ministr zemědělství Lux ohlásil, že zastavuje poskytování nových úvěrů pro zemědělce z Podpůrného garančního rolnického a lesnického fondu. Ani slovem se však dosud nezmínil o omezení přímých dotací zemědělcům, ve kterých má zatím největší rezervy. Ministerstvo zemědělství totiž vytrvale odmítá poskytovat informace o tom, komu dotace rozdává. Ani rozpočtová krize zatím na této Luxově praxi nic nezměnila.
Velmi odmítavě se k dalším škrtům stavějí "siloví ministři" vnitra a obrany. Jak Jan Ruml, tak Miloslav Výborný tvrdí, že mohou ještě omezit o pět procent výdaje na administrativu, ale to je podle nich vše. Další ministři zatím o tom, kde všude budou muset spořit, nemají ponětí.


xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Jak to bylo se zprávou MMF

Vnitrokoaliční krize uplynulého týdne se netýkala až tolik rozpočtových škrtů jako prohlášení předsedy KDU-ČSL Josefa Luxe, že premiér Klaus před vládou utajil důležitou zprávu Mezinárodního měnového fondu (MMF) o stavu české ekonomiky. Na jeho stranu se totiž přidal i ministr zahraničí Josef Zieleniec, který prohlásil, že kdyby měl informace z MMF dřív, rozhodoval by při přípravě balíčku opatření jinak. Nakonec se ukázalo, že o samotnou zprávu nejde: tu dostal v březnu podle regulí MMF ministr financí a guvernér centrální banky a vládě byla k dispozici (například Jan Ruml si ji v centrální bance sám vyžádal a dostal ji). Zpráva v podstatě neobsahuje nic, co by se v Čechách už dva roky nevědělo. Mzdy převyšující produktivitu práce, rostoucí deficit obchodní bilance, nižší konkurenceschopnost podniků nebo problémy s kapitálovým trhem jsou téměř ohranou písničkou. Zajímavé na zprávě je tedy především to, že mluví úplně v opačném duchu než premiér Klaus. Ten totiž obvinil z ekonomických problémů restriktivní politiku centrální banky, zatímco MMF naopak kárá vládu za to, že dostatečně nepodporovala svými kroky správnou politiku ČNB. Druhou zajímavostí je, že letošní zpráva obsahuje výtku vládě za to, že už dříve nezareagovala na nebezpečné tendence v ekonomice například vytvořením rozpočtového přebytku, přestože to MMF doporučoval už vloni. Důležitější než samotný dokument MMF byl ale oficiální dopis druhého muže fondu a významného světového ekonoma Stanley Fischera premiéru Klausovi, ve kterém po měsíci od vydání zprávy znovu důrazně připomíná všechny problémy české ekonomiky. Tyto dopisy Klaus skutečně ostatním členům vlády neukázal a sám na ně obratem ostře odpověděl v tom smyslu, že za všechny zdejší problémy stejně může centrální banka a že vládní politika je v pořádku. Podle našich informací se v Klausově odpovědi Fischerovi objevila dokonce formulace, že ČNB svou politikou "podrazila nohy nadějným českým exportérům". Proč Fischer Klausovi tak "zuřivě" psal? Je to pochopitelné. V roce 1995 byl MMF ostře kritizován za to, že vůbec nebyl ani náznakem schopen předpovědět mexickou krizi. Zdá se, že v našem případě chtělo mít vedení fondu alibi. Z MMF se pak kopie celé korespondence mezi Klausem a Fischerem dostala ke guvernéru Tošovskému.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.