Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Můžeme se těšit

17.6.1996

Co chce sociální demokracie prosadit v oblasti ekonomiky

Jedním z nejdůležitějších témat příštích týdnů a měsíců se nepochybně stanou některé požadavky sociální demokracie. Bude tomu tak bez ohledu na to, jakým způsobem přijdou na pořad jednání, tedy ať již jimi bude sociální demokracie podmiňovat svoji tichou podporu menšinové vlády, nebo i v případě, že je bude prosazovat přímo pomocí poslaneckých iniciativ. Většinu požadavků přitom stačil Lidový dům již během uplynulých několika dnů oproti heslům a frázím obsaženým ve svém volebním programu značně modifikovat. A s výjimkou ombudsmana všechny tak či onak souvisejí s ekonomikou a státním rozpočtem.

Školné: zrušit jako princip
Nejradikálněji se představitelé ČSSD tváří, pokud jde o otázku, respektive odmítání školného na státních univerzitách a vyšších středních školách. Zdá se, že tuto věc bude Lidový dům ochoten prosadit za každou cenu. Sociální demokraté totiž zastávají ideologický názor, který říká, že na státních univerzitách se nemá za vzdělání platit, a školné odmítají jako princip, a to i za předpokladu, že by například existovaly velice výhodné systémy půjček pro nemajetné studenty. Kromě ideologických výhrad ČSSD dále tvrdí - i když to neumí konkrétně doložit -, že peníze vybrané na školném hodlá Kočárníkovo ministerstvo univerzitám odebrat a rozpustit je v běžném rozpočtu.Ekonomická teorie a empirické poznatky přitom jednoznačně -a to mimo jakékoli ideologické šablony - prokazují, že investice do vzdělání je velice návratná. I v rovnostářštěji založených společnostech, než je ta naše, jednoznačně platí, že lidé s vyšším vzděláním dosahují během své kariéry nesrovnatelně vyšších příjmů než lidé se vzděláním nižším. Investovat do vzdělání se tedy jednoznačně vyplácí a neexistuje vlastně jediný rozumný důvod, proč by je měl ze svých daní podporovat i ten, kdo z toho sám nemá přímý prospěch.Lze si představit jediný logický argument proti: odmítat platby školného tam, kde vzniká z nejrůznějších důvodů menší poptávka po vzdělání, ale kde existuje veřejný či společenský zájem na tom, aby určitý počet lidí takové vzdělání získal. Takovým oborem je u nás třeba pedagogika, neboť příjmy učitelů v naší společnosti zůstanou ještě dlouho relativně nízké. Plné hrazení studia právníků či ekonomů je naproti tomu absurdní. Mimochodem: srovnáme-li v tomto ohledu českou sociální demokracii "evropského typu" s postkomunisty v Maďarsku, zjistíme, že maďarská vláda naopak školné jako princip prosazuje.

Důchody: proti proudu
Podobně je tomu s důchody: zatímco maďarská levice nedávno schválila daleko drastičtější zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu, naši sociální demokraté chtějí pravý opak: žádají zrušení nedávno schválené reformy, respektive návrat zpět. Nezajímají je negativní demografické trendy a fenomén neustálého stárnutí populace, jež jsou problémem celé křesťanské civilizace. Zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu stejně jako další radikální reformy důchodového systému připravují a promýšlejí vlády v desítkách zemí světa včetně vlád socialistických. Podobné reformy, jaké byly zavedeny u nás, doporučuje nejen Světová banka, ale dokonce i Mezinárodní organizace práce.ČSSD své předvolební požadavky v posledních dnech poněkud zmírnila a snížení hranice pro odchod do penze požaduje pouze u žen, které mají nebo měly děti. Jenomže to jsou skoro všechny ženy. Zeman chce zkrátka rychle posbírat nějaké politické body. Chce-li ale někdy v budoucnu sám vládnout, měl by být s rozhodnutím bývalého parlamentu spokojen: nenese za něj odpovědnost, mohla by však z toho těžit jeho případná vláda, která by jinak musela reformu prosazovat s daleko většími obtížemi. Nynější situace, kdy prakticky neexistuje nezaměstnanost a ani silná lobby, která se bojí konkurence na trhu práce, se totiž bude stěží opakovat.Třetím hitem Lidového domu je oddělení důchodového fondu od státního rozpočtu. Stejný krok prosazuje i pravicová ODA - ovšem s jiným cílem. Zatímco ODA chce tento fond tzv. kapitalizovat, vytvořit rezervu, časem ho privatizovat a opustit tak průběžný, mezigenerační systém financování důchodů, sociální demokracie má úplně jiné důvody. Peníze z odděleného fondu chce kapitalizovat jen částečně, a především chce z fondu přilepšovat současným důchodcům (a snažit se tak získat jejich hlasy). Otázku, v jakém poměru přilepšovat a v jakém kapitalizovat, pak považuje většina představitelů ČSSD za předčasnou. Oddělený fond má být podle jejich představ veřejnoprávní, podléhající kontrole parlamentu, a tedy jimi ovládaný. Motivy ČSSD se tedy jednoznačně neshodují s motivy ODA, nejsou ale patrně až tak příliš vzdáleny představám KDU-ČSL.

Privatizace: banky částečně, sítě ne
Pokud jde o privatizaci bank, ta v představách ČSSD úzce souvisí právě s ideou důchodového fondu. Lidový dům si představuje, že menší část akcií čtyř dosud polostátních největších bank má být převedena právě do tohoto fondu. Potíž je v tom, že pak nepůjde o žádnou privatizaci, ale pouze o transfer akcií z jednoho veřejnoprávního fondu,kterým je de facto Fond národního majetku, do fondu jiného. Navíc pokud chtějí sociální demokraté tyto akcie ve skutečnosti projídat formou přilepšování důchodcům, jde o nejhorší možný scénář. Místopředseda ČSSD Machovec zatím tvrdí, že privatizace se nebude uspěchávat, a zdůrazňuje, že jeho strana hodlá respektovat privatizační koncepci, kterou připravuje centrální banka. Privatizační myšlenky ČNB jsou ale dosud velmi nekonkrétní a centrální banka stejně jako ODS nechce "nic uspěchat".ČSSD zatím rezolutně odmítá privatizaci šestnácti plynárenských a energetických rozvodných závodů. Ekonomický expert Lidového domu Jan Mládek publikoval nedávno v MF Dnes článek poukazující na údajně negativní zkušenost Velké Británie s jejich privatizací: rostoucí ceny služeb, vysoké platy manažerů, nekonečné tahanice se státními regulátory. To je ale pouze jeden úhel pohledu. Lze totiž napsat stejně seriózní text, který bude zdůrazňovat pozitivní zkušenosti Británie: lepší a efektivní služby, výnosy z privatizace pro státní pokladnu, a především fakt, že stát tyto firmy již dále nedotuje, ale naopak inkasuje daně ze zisku. Navíc byly tyto firmy v USA soukromé vždy a fungují velmi dobře.Čtyřicet dosud státních strategických firem hodlá ČSSD většinou nejprve restrukturalizovat a privatizaci připouští pouze formou navyšování kapitálu. Koneckonců proč ne: ocelárny, chemičky a doly stejně nelze privatizovat plošně, ale pouze případ od případu. Z krátkodobého hlediska bude tedy asi nejdůležitější změnou fakt, že se opozice pokusí plně ovládnout dozorčí radu FNM. Podle místopředsedy Machovce to bude dokonce jedné z priorit. Lze tedy očekávat nekonečné rýpání a tahanice v každém rozjednaném privatizačním případu. A to je pochopitelně pro hospodářskou stabilitu i image státu v zahraničí vůbec to nejhorší.

Decentralizace a rozpočet
O něco klidnější můžeme být ve věci zavádění vyšších územněsamosprávných celků (VÚSC). Bude to sice značně nákladná záležitost, představitelé ČSSD však nyní tvrdí, že nebudou jejich zřízení v žádném případě protlačovat dříve než souběžně s komunálními volbami v roce 1998. Převratný tlak na výdaje z rozpočtu tedy v tomto ohledu naštěstí v letošním nestabilním roce nemusíme očekávat. Nejnověji prý sociální demokraté prý rovněž nebudou požadovat - oproti svému volebnímu programu - deficit ve výši tří procent rozpočtu, především proto, že nejsou připraveny žádné investiční a rozvojové projekty. Místopředseda Machovec dokonce tvrdí, že v otázce vyrovnaného rozpočtu je jeho strana zatím zajedno.Snad nejnesmyslnějším požadavkem Lidového domu je ale zrušení adresného vyplácení přídavků na děti. Logicky si tento postup lze vysvětlit snad jen tím, že ČSSD se chce stát stranou "přátelskou k bohatým". Podle sociálních demokratů je prý adresný systém sociálního zabezpečení zbytečně drahý. Jenomže to, co je na něm drahé především, již bylo nakoupeno: počítače, sítě, budovy. Propuštěním zaměstnanců, kteří mají na starosti přídavky na děti, se mnoho nezmění.Další požadavky sociálních demokratů, které nemají ultimativní charakter (více prostředků na proexportní politiku, státem dotovaná restrukturalizace podniků apod.) budou narážet na meze vyrovnaného rozpočtu - samozřejmě pokud ČSSD v této věci opět nezmění názor. Na tyto "bonbonky" tedy bude muset najít peníze jinde. A to půjde opravdu těžko: především proto, že hodlá od rozpočtu oddělit penzijní fond, který byl až dosud jedním z hlavních zdrojů přebytků.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.