Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Myslím, že jsme se chovali moudře

8.11.1999

S irskou prezidentkou o cestě z chudoby, ženách a vzrušující době

Prezidentka Irské republiky paní MARY McALEESEOVÁ (48) se narodila v Belfastu v rodině, která byla přímo postižena důsledky severoirského konfliktu. Vystudovala práva, vyučovala na univerzitě v Dublinu, působila jako novinářka a akademická hodnostářka na univerzitě v Belfastu. Prezidentkou své země byla zvolena v roce 1997, kdy Irsko už zažívalo velký hospodářský rozmach. Ve Velké Británii je McAleeseová označována za skrytou sympatizantku politické strany Sinn Féin (legálního křídla IRA), ve své zemi se ale těší pověsti političky, která usiluje o pokrok v mírovém procesu a o definitivní ukončení násilí. Před nedávnem přijela do Prahy na oficiální státní návštěvu jako první nejvyšší představitel Irské republiky. Kromě Prahy navštívila Český Krumlov a setkala se s předními českými politiky. Mary McAleeseová je vdaná, má tři děti.

* Co je pravdy na tom, že ekonomický úspěch Irska souvisí s tím, že jste anglicky mluvící zemí?

Něco na tom je. Především pro mladou a střední generaci se angličtina stala obrovským aktivem. Tak například zahraniční investoři u nás najdou vysoce vzdělanou pracovní sílu, která mluví anglicky, a mohou si tu vytvořit dobrou pozici pro vstup na společný trh Evropské unie. Platí to především pro americké investory. Angličtina je naším hlavním jazykem.

* A irština?

Irština je prvním jazykem irského národa. Ale bohužel to není jazyk nejvíce používaný. Byla dlouho zanedbávána a za britské nadvlády také silně potlačována. V době mého dětství ji považovali za jazyk venkovanů. Jako dítě jsem si mohla všimnout, že mí prarodiče, kteří patřili k poslední generaci se silným, nepřerušeným a denním kontaktem s irštinou, se za irštinu skoro stydí. To dnes vůbec neplatí, nová generace sebevědomých a úspěšných Irů obrátila všechno na hlavu. Mají obrovský zájem o jazyk, přibývá škol, kde se vyučuje v irštině. Za mého mládí nebyla v celém Severním Irsku, kde jsem se narodila, jediná taková škola. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že takové školy budou existovat, myslela bych si, že se zbláznil.

* Jak jste na tom s irštinou vy?

Když jsem se stala prezidentkou, rozhodla jsem se, že budu tvrdě pracovat na zdokonalení své irštiny. Trochu jsem mluvit uměla, ale ne plynně. Já ale v tomto ohledu pouze zrcadlím úsilí mnoha lidí.

Dobrý mix

* Je angličtina opravdu tak důležitá? Spousta lidí ji dokonce považuje za hlavní důvod vašeho úspěchu: jste jedinou anglicky mluvící zemí eurozóny.

V eurozóně jsme velmi krátkou dobu a euro je relativně nový fenomén. Irský ekonomický úspěch trvá už celou dekádu a je za tím promyšlené plánování, příprava, vysoce vzdělaná a velmi flexibilní pracovní síla, která si rychle osvojila práci s nejnovějšími technologiemi. Máme také stabilní fiskální a měnové prostředí.

* Zdůrazňujete důležitost vzdělání. Jak je v Irsku financováno?

Vláda vzdělání silně dotuje: nedávno začala platit školné na univerzitách všem studentům bez ohledu na to, že státu univerzity nepatří. Ubytování, ošacení a učebnice dotuje jen nejchudším. Na univerzitách nebo jiných školách, které patří do třetího stupně vzdělávání, studuje polovina mladých lidí. Vzhledem k vysoké poptávce roste počet soukromých univerzit a vysokých škol. Existují i asociace s anglickými univerzitami. Také na druhém stupni máme soukromé školy a vzdělání je většinou zdarma. Jde o dobrý mix soukromého a státem vlastněného podniku, myslím, že je to dobrá cesta: smíšený model vzdělávání umožňuje kreativitu, kterou potřebujeme.

* Co bylo podle vás pro irský úspěch důležitější: evropská integrace, skutečnost, že jste se stali součástí evropské rodiny, že jste získali volný přístup k evropskému trhu, nebo to, že jste dlouho žili z masivních dotací Evropské unie pro chudší regiony?

Byli jsme velmi chudobná země, měli jsme ubohou infrastrukturu, zmeškali jsme průmyslovou revoluci. Dotace a finanční transfery z EU byly pochopitelně důležité, ale když vám někdo dá peníze, můžete je použít dobře nebo špatně. My jsme je dokázali použít dobře, inteligentně a s rozmyslem. Myslím, že jsme v posledních deseti letech moudře využili možnosti získat dobrou výchozí pozici a zapojit se do druhé průmyslové revoluce, revoluce v nových technologiích. Byli jsme si také vědomi toho, že musíme sami na sobě pracovat. Tak například všechny sektory od zemědělství po nevládní a dobrovolné organizace pracovaly mnoho let na tom, aby vzniklo sociální partnerství mezi vládou, odbory, zaměstnavateli, zaměstnanci, podnikateli apod. Bez toho by se u nás nevytvořilo už zmíněné velmi stabilní ekonomické klima.

* S dynamickým růstem irského hospodářství přichází chvíle, kdy se Irsko ocitne mezi zeměmi, které platí transfery pro chudé regiony. Je na to psychologicky připraveno?

Jistě se najdou lidé, kteří si budou stěžovat. Ale většina našich občanů ví, že taková byla domluva. Evropská unie je rodina: když prožívá jeden člen rodiny těžké časy, ostatní pomáhají. Navíc si uvědomujeme, že ten, komu se daří, musí pomáhat ostatním. Většina z nás pochází z velmi početných rodin (já sama jsem z devíti dětí). Miliony našich předků emigrovaly do Ameriky, Kanady, Anglie. A první, co udělali, bylo, že poslali domů nějaké peníze; i když si vydělávali málo, tak alespoň trochu, aby pomohli. Takže tento koncept a kontrakt dobře známe a jsme si ho vědomi. Fakt, že se změníme v rámci EU ze země "potřebné" v zemi "přispívající a pomáhající", bude znamením, že jsme zemí úspěšnou. Takže to pro nás bude vlastně velká pocta.

* Irsko má velice nízké daně z příjmu podniků a korporací. Bývá za to kritizováno, zároveň ale hraje v rámci Unie roli země, která ostatní tlačí k tomu, aby snižovala daně. Co si o kritice zemí s vysokými daněmi myslíte? A jak tuto svoji novou roli vnímáte?

Irsko je malý periferní ostrov. Žije nás na něm pět milionů, v té části, které jsem prezidentkou, necelé čtyři, a musíme soutěžit s velkým světem kolem. Když se podíváte na historii přímých zahraničních investic, které k nám přicházejí, není pochyb, že vytvoření systému pobídek pro investory bylo jedním z důvodů, proč se Irsko stalo atraktivním místem. Jenže pobídky a úlevy investorům poskytuje většina zemí na světě. Během let jsme získali zkušenost, že nejde o to, investory přilákat -- to umí každý --, ale získat si je, pomoci jim zapustit hlouběji kořeny, umožnit jim růst a rozrůstat se. To je skutečný test toho, zda má vaše ekonomická politika sílu a vizi. Musíte stále vylepšovat prostředí, mít vzdělanou, pilnou a flexibilní pracovní sílu. Musíte co nejrychleji odstraňovat komunikační šumy, vybudovat rychlé, přímé komunikační linky mezi administrativou, veřejnou správou a investory, vycházet jim vstříc, problémy a nedorozumění řešit rychle a promptně. Ti lidé musí být vždy perfektně informováni o tom, kam se obrátit. Nemůžete je nechat jen tak bloudit a čekat v nějakých čekárnách úřadů.

Můj bůh je větší

* Zdá se, že každý mírový proces v sobě skrývá těžko řešitelnou past. V Severním Irsku jedna strana říká: Nejprve odevzdejte všechny zbraně a pak může vzniknout autonomní exekutiva. Druhá strana říká: Nejdřív vznikne autonomní exekutiva a pak složíme zbraně. Jak může z takového dilematu vzniknout kompromis? Vypadá to, jako kdyby mohla ustoupit jen jedna strana.

Pocházím z Belfastu a mnoho jsem si sama prožila. Mám přímou zkušenost s tím, jak těžké je naučit se důvěře k lidem, kterým jste "historicky" nikdy nedůvěřoval. Díky bohu žiji již tak dlouho, že jsem svědkem toho, že důvěra narůstá. A navíc se nepochybně zvětšuje počet lidí, kteří bez ohledu na svůj původ a minulost chtějí mír. Vyjádřili to ve Velkopáteční dohodě a v následujícím referendu. V praxi narážíme na problémy, které podle mne nejsou neřešitelné, jsou to překážky, s kterými jsme počítali. Největší problém není v dilematu, o kterém jste mluvil, ale v tom, zda je "v zásobě" ještě dostatek důvěry, bez které nepřekonáme poslední překážky. Lidé se musí naučit spolu žít a vzdát se násilí. Angličané říkají, že "kde je vůle, je také cesta". Občané mají vůli a vyjádřili ji. A politici musí mít odvahu najít cestu. Dostali jsme se tak blízko k řešení, že si nedovedu představit, že bychom to teď vzdali a nevyužili příležitosti otevřít lepší budoucnost.

* Nedůvěra má ale silně náboženské kořeny, nepochybně silnější než třeba nedůvěra mezi Palestinci a Izraelci.

To samozřejmě celou věc komplikuje a zkresluje. Celá populace Severního Irska jsou přece křesťané, a přitom tu existuje tolik sektářské nenávisti. Je to neštěstí a globální skandál -- v okamžiku, kdy se blíží milénium, kdy se blížíme k jubilejním oslavám Kristova narození. Potíže Severního Irska ale nejsou primárně náboženské. Je tu také boj o vlastnictví této části ostrova. A ve Velkopáteční dohodě bylo řečeno, že sever ostrova je britským majetkem, ale do budoucna to tak nemusí zůstat, pokud se většina obyvatel rozhodne jinak. Je tedy ponecháno na lidech, kteří tam žijí, aby se dohodli. Jenže v Severním Irsku se dosud hraje na "můj bůh je větší než tvůj bůh". To je obrovská ostuda pro náš národ a také strašlivá hra: nemůžeme dopustit, aby nás bigotnost pořád stahovala zpátky. Musíme hledat lidi s vizí a dobrou vůlí. Protože jedině ti nás mohou posunout dopředu.

* Mezi Irskou republikou a Irskou republikánskou armádou ale přece bývalo spojení, v Irsku byly nalezeny sklady zbraní. Jak je to dnes?

Už nejméně třicet let je každá irská vláda jednotná v odporu k násilí. Opatření v legislativě, ale i praktická bezpečnostní politika zužují i každý možný zárodek prostoru pro operace teroristů. Naprostá většina z nás v tom vládu podporuje.

Ženy, církev

* Jaká je role žen v irské politice? Jste po Mary Robinsonové již druhou irskou ženou v prezidentském úřadu. Irsko je tradiční katolickou zemí, a přitom jako by připomínalo skandinávské země, kde jsou v tomto ohledu velice "politicky korektní".

Poučili jsme se z toho, co se stane, když dáte prostor nadání, imaginaci, prostě géniu ženy, aby plul tam, kam sám chce doplout. Vzdali jsme se starého nepřirozeného způsobu nazírání na ženy. V minulosti u nás byly talent a nadání žen uvězněny v pasti, ženy se nemohly nijak uplatnit v občanském životě. Jejich účast v politice byla malá, i když jsme v historii měli několik významných ženských osobností. Dnes je cesta k rovnováze otevřená. Jsem druhou prezidentkou, nedávno se stala irská občanka historicky první soudkyní Evropského soudního dvora, primátorka Dublinu je také žena. Příkladů přibývá i v podnikání a byznysu. Dvě poslední tisíciletí nebyla k ženám laskavá: byly v lepším případě oslavované otrokyně. Doufám, že příští tisíciletí bude jiné a že nejen Irsko, ale celý svět teprve pozná jejich nadání a talent, který konečně opravdově rozkvete. Historicky v tom vždy hrála silnou roli církev, ale i její přístup je dnes jiný.

* Jste rychle rostoucí moderní společnost. Mění se postoje ke katolicismu a naopak vliv církve? Jste ještě konzervativní zemí?

Na dnešním Irsku není konzervativní vůbec nic. Z toho je zřejmé, že katolicismus nebyl jediným zdrojem konzervatismu. Ostatně podívejte se do Severního Irska, kde je velmi konzervativní protestantská církev. V historii se církev vždy prosazovala tam, kde to stát neuměl: hrála důležitou roli ve školství, výchově, sociálním zabezpečení, zdravotní péči. Dnes musí o důvěru více bojovat a vyrovnat se s rostoucí nezávislostí myšlení. Její ambicí bylo lidi vzdělávat, ale když jsou lidé vzdělaní, naučí se ptát. A to se právě děje. Irsko je plné diskusí a disputací, což je velmi zdravá věc. Církev se těch diskusí účastní, mnoho protagonistů debat i mnoho liberálů pochází z původně silně katolického prostředí, liberály najdeme i uvnitř církve samotné. Je to zkrátka vzrušující doba.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.