Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Na pomoc zrezivělým molochům

4.10.1999

Vláda štědře rozdává miliardy daňových poplatníků

Vítkovické železárny dostanou na základě rozhodnutí vlády z minulého týdne celkem tři miliardy korun. Tato částka zatím znamená pouze to, že podniky přežije určitě pár měsíců. Potom se neví. Jde o další průlom ve velikášských projektech Zemanovy vlády, která se postupně vzdaluje jakékoli logice a principům tržního hospodářství. Vláda prostě brutálním způsobem porušuje pravidla civilizované hry. Lajny, které ohraničují hřiště, ztrácejí kontury, každý hráč může nejen faulovat, ale hrát i úplně jinou hru než hráči ostatní. Vládní záchranná akce podle hesla "po nás potopa" dále prohlubuje hrozivě rostoucí zadlužení a v budoucnu za ně bude muset každý daňový poplatník zaplatit přes pět set korun. Přitom nejde jen o tři miliardy, ale o příští žádosti na mnohonásobně vyšší částky, které budou vládě nosit další a další hráči a také další a další politici reprezentující všechny možné regiony. Paradoxní je, že ostravský podnik dostane od státu téměř dvakrát více, než se sám odvážil žádat.

Podnik má vytvářet zisk

V tržní ekonomice vznikají a existují podniky proto, aby vytvářely zisk nebo se o to alespoň pokoušely. Když se jim to nedaří, musí systém opustit. Z toho, co zbude, jsou uspokojeni věřitelé, a když zbude ještě něco, pak také vlastníci, kteří do podniku vložili kapitál. Jiná funkce a jiný důvod existence podniku v kapitalismu není. Jen česká vláda jako by říkala, že podnik má v tržní ekonomice především funkci sociální. Nejde tedy o zisk, ale o to, aby se spotřeboval materiál, něco se prodalo a pak se poslala žádost vládě o zaslání dotací na výrobu. Morální hazard takových vládních intervencí spočívá v tom, že manažeři velkých podniků začnou tuto vládní politiku považovat za bernou minci a nákaza se rozšíří. Stačí "poskytovat pracovní příležitosti" - a o zbytek se postará stát. Vůbec nejlepší je cosi vyvážet, pak se ve zvráceném systému, který u nás zapouští kořeny, stanu někým vyšším a hodnotnějším. Fakt, že na vývozu prodělávám, už není podstatný.V demokratickém systému je pochopitelně možné, že vznikne nějaký pakt mezi voliči a vládou, při kterém kabinet slíbí po určitou dobu udržet některé podniky, aby zabránil nezaměstnanosti - i když nic podobného nemůže dlouho fungovat. Jenže u nás žádná politická strana před volbami ani vláda po nich nic takového neslibovaly a o rozhazování miliard rozhodují ministři strany, která má podle průzkumů podporu 12-15 % občanů.Stejně skandální je skutečnost, že vláda popírá svá dřívější rozhodnutí. Půl roku se diskutovalo o revitalizačním plánu pro průmysl, pozornost občanů byla soustředěna na souboj místopředsedy vlády Pavla Mertlíka s ministrem Miroslavem Grégrem. Nakonec byl plán schválen, vznikla revitalizační agentura a složitý systém kritérií, jak získat státní pomoc. To všechno bylo zbytečné, protože dnes vláda své vlastní usnesení a vyhlášky obchází a podporuje podniky, kde to právě hoří.

Vláda rychlých střelců

Pomoc Vítkovicím přitom není jediným případem schizofrenie české vlády, která například tvrdí veřejnosti i představitelům Evropské unie, že chce harmonizovat legislativu s normami platnými v Unii. Ministr Peltrám přitom bezostyšně předkládá do vlády telekomunikační zákon, který je v hrubém rozporu s evropským právem. Regulační úřad na trhu telekomunikací, který je podle evropských norem zcela nezávislý, má být podle Peltráma podřízen ministrovi. Zdůvodnění žádné. Nejde tedy o nic jiného než o to, že lidé, kteří právě mají moc, chtějí udržet páky v rukou i nadále a používat je bez pravidel i veřejné kontroly.Poučný je i příklad podpory prodeje mléka. Protože ho zemědělci a mlékárny produkují více, než je ho na trhu třeba, převzal roli obchodního cestujícího ministr Jan Fencl. Zvýšil dotaci na vývoz přebytků (letos 1,6 miliardy korun) i na chov dojnic (700 milionů) a zároveň pětatřicetimilionovou dotací doprovodil svou radu, aby mléko pily děti ve školách. Experti státního ústavu IKEM sice tvrdí, že mléko dětem nijak neprospívá, protože ale vláda potřebuje podpořit mlékaře, stejně ho bude školákům nutit. Naopak slib dotovat evropský projekt Praha 2000 - evropské město kultury vláda nedodrží. Proč? Prostě nejsou peníze.

Tanec utopených miliard

Omluvit rozhodnutí vlády v případě Vítkovic nelze žádným způsobem. Je sice pravda, že část třímiliardové dotace spočívá v odpuštění nejrůznějších dluhů, že tedy nejde o nové zdroje, které podnik dostane. Daňový poplatník ale tratí stejně. Nelze se vymlouvat ani na to, že Klausova vláda odpustila brněnskému Zetoru dluhy za 3,5 miliardy korun, aniž si za to vysloužila kritiku. Neplatný je i argument, že Vítkovice jsou podnik s tradicí, kdysi proslavený v Evropě, Austrálii a Indii. Tradice je sentiment, který v éře globalizace a otevřené ekonomiky nikoho nezajímá. Dnes jsou Vítkovice, jaké jsou: dokážou možná dosud leccos kvalitního vyrobit, ale patrně nedokážou generovat zisk. Podnik je špinavý, odpudivý, zrezivělý, demoralizovaný a příliš řadových zamstnanců se více než práci věnuje vynášení šrotu, jak to koneckonců známe ze stavby Temelína či kladenské Poldovky.Pokud chce vláda dotacemi Vítkovicím řešit bezpochyby vážné sociální potíže Ostravska, měla by raději zvolit cestu, která není pouhým odkládáním problémů. Jak nás chtějí ministři přesvědčit o tom, že je podnikatelský plán Vítkovic najednou tak kvalitní, že hutě nebudou za půl roku žádat podobné částky od státu znovu? Miloš Zeman a jeho lidé by udělali lépe, kdyby dostavěli dálnici do Ostravy a umožnili tamním investorům a zaměstnancům rychlejší cestu za výdělkem. Vláda také může podporovat drobné podniky a připravit infrastrukturu pro zahraniční investice na zelené louce. Ministři se mohou ještě bránit tím, že hrozícím sociálním výbuchům jinak než mimořádnou dotací zamezit nešlo. Jenže odborníci věděli o vážných potížích ostravských hutí nejméně půl roku. Tehdy mohl být záchranný program lacinější.Tři miliardy činí v přepočtu na jednoho zaměstnance Vítkovic 230 000 korun a za takové peníze lze každému jednotlivci zaplatit rekvalifikaci a studium, o kterém se nesní ani nezaměstnaným ve Švýcarsku nebo Švédsku. Tři miliardy také znamenají dvacet tisíc ročně pro každého mizerně placeného učitele v této zemi, resp. částku, za kterou budou ve středu stávkovat lékaři.Po vítkovickém verdiktu musíme s vážnou obavou hledět na vlnu dalších žádostí, které se chystají vládu zaplavit. Podobně jako v případě ostravských hutí budou žádat vlastníci a manažeři dalších zastaralých podniků škodících svému okolí, protože blokují finance i pracovníky, kteří by se mohli s užitkem uplatnit jinde. Škoda Plzeň čeká od vlády 2-3 miliardy korun, Vagonka Studénka půl miliardy, Spolana Neratovice 1,6 miliardy, Tatra Kopřivnice 3,8 miliardy a ČKD Dopravní systémy dokonce 5-7 miliard. Představme si navíc, že vláda těmto podnikům přihodí ještě dvakrát více, než podniky samy žádají, jako v případě Vítkovic.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.