Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Na ústavu nesahat

15.12.1997

Požární předpisy se při požáru nemění

Zdá se, že je již pozdě. Jak sociální demokracie, tak lidovci a klausovské křídlo ODS si přejí předčasné volby. Samo o sobě by to nebylo nic špatného, horší ale je, že kvůli tomu chtějí měnit ústavní principy. Zeman a Klaus navrhují, aby parlament přijal ústavní zákon, kterým bude předčasně ukončeno funkční období sněmovny, a KDU-ČSL by zase ráda změnila ústavu tak, aby sněmovna napříště mohla prezidenta sama požádat o své rozpuštění. Co je však nejsmutnější, je to, jak málo hlasů v uplynulých týdnech a dnech proti změnám ústavy zaznělo. Jedním z mála, kdo se ozval, byl prezident, který nejprve myšlenku ČSSD odmítl, později však v podstatě podpořil lidovecký návrh, a nyní už k věci decentně mlčí. Nejostřeji tak zatím protestoval soudce Ústavního soudu Vojtěch Cepl v televizní "21." Musel však čelit dotazům, zda mu zasahování do ústavy náhodou nevadí jen kvůli tomu, že je jejím spoluautorem.

Tři pokusy

Ústava hovoří jasně: podá-li vláda v průběhu volebního období demisi, musí následovat tři pokusy o sestavení vlády nové (první dva adepty pověřené sestavením vlády jmenuje prezident, třetí pokus má předseda parlamentu). Teprve v případě, že žádná z těchto vlád nedostane důvěru sněmovny, přicházejí na řadu předčasné volby. Většina poslanců a politických lídrů má pro příští dny a týdny jinou představu. Na první pokus bude jmenována vláda s omezeným (šestiměsíčním) mandátem a Poslanecká sněmovna současně přijme zákon, který omezí její funkční období. V červnu se pak budou konat předčasné volby. Zase tedy jednou vítězí politický kalkul, respektive úvahy o tom, kdo s kým má jaké šance, a také netrpělivost. Proč se zbytečně zdržovat třemi otravnými pokusy, když lze všechno stihnout jedním vrzem a ještě si v klidu užít Vánoc, odjet na hory a oslavit silvestra? Respekt k ústavě jako základnímu pilíři svobodné společnosti je tak zadupáván do země dříve, než vůbec mohl zapustit kořeny.
Existuje celá škola ústavního práva, která tvrdí, že lze doložit a vystopovat, že konstituce se vyvinuly z dědického práva monarchického, které řešilo následnictví neboli sukcesi. I před mnoha stoletími existovala pravidla (psaná i nepsaná) toho, co se stane, když panovník zemře nebo zahyne v boji: kdo má a nemá právo být dědicem, kdo může být dalším dědicem, není-li dědic způsobilý (například mentálně), kdo se ujme moci, je-li dědic nezletilý apod. Všeobecná shoda ale panuje v jedné podstatné věci: jednou z nejdůležitějších úloh ústavy je řešit plynulé, mírumilovné, bezporuchové a klidné odevzdávání moci, tedy také přechod vlády z jednoho subjektu na druhý. Ústava proto také stanovuje jasná pravidla, podle kterých se má postupovat, dojde-li k demisi vlády.

Diktát parlamentu

Pokud někdo tvrdí, že hlavním smyslem ústavy je dělba, resp. vyváženost moci (výkonná, zákonodárná, soudní), musí také nutně dojít k závěru, že právě toho se plynulé předání moci bezprostředně týká: skutečnost, že má prezident právo někoho dvakrát pověřit sestavením vlády, je jednou z nejdůležitějších pravomocí, kterými disponuje. Zkrácením funkčního období sněmovny jsou tedy pravomoci prezidenta výrazně omezeny. Neobstojí ani námitka, že takový postup je zdlouhavý. Ústavy sice neobsahují časové limity a sankce, když ale budou zodpovědní činitelé pilní, mohou tři pokusy o sestavení vlády stihnout za měsíc.
Pokud v příštích týdnech zvítězí diktát parlamentu, respektive Zemana a Klause, který poruší základní ústavní principy, zvítězí u nás bohužel doktrína tzv. legalismu: parlament má svaté právo měnit zákony (tedy i ústavní), parlament je nad vším, protože představuje "suverenitu lidu". Idea konstitucionalismu však stojí o stupeň výš, když říká, že existují jisté vyšší principy, na které by neměl sahat ani parlament. Ústava reprezentuje jednoduché, srozumitelné, nejenom právní, ale i morální principy, které mají prostupovat a prosvětlovat celý právní řád. V praxi pak jde i o tak praktické obavy, jako je strach z diktátu parlamentní většiny. Lze si například snadno představit, že na základě vzorného demokratického hlasování (a třeba i tzv. kvalifikovanou většinou) je možné všem českým Romům nařídit, aby se odstěhovali do připravených ghett. Zní to možná jako zbytečná nadsázka (teď jde přece "pouze" o předčasné volby), příklad však ilustruje, k čemu je konstituce a vyvážení mocí vlastně dobré.
Civilizované a tradičně demokratické státy se liší od států rozvojových mimo jiné i tím, že nemění ústavní principy, jakmile se to místním politikům hodí do krámu. Svět nás nyní pečlivě sleduje, jak současnou vnitropolitickou krizi vyřešíme. Pokud to dokážeme jen s pomocí porušení ústavních principů, nebude to pro nás příliš dobrá vizitka.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.