Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Nafoukaní byrokraté proti zázraku

4.10.1999

Washingtonské setkání finančníků předpovídá budoucnost zeměkoule

Každý rok se do Washingtonu sjíždějí z celého světa politici, centrální bankéři, finančníci, poradci a akademici na summit Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Letos mají na programu celou řadu dramatických témat. Debatují o tom, jak odpustit dluhy nejchudším zemím světa, především těm v Africe. Dalším klíčovým tématem je korupce v Rusku a podezření z defraudace stabilizačních půjček MMF. Připomněla se i ruská hospodářská krize a případné cesty k záchraně. Větší optimismus přitom vzbudila debata o krizi, která byť pozvolna, přesto ale rychleji, než se čekalo, opouští Asii. Řada diskusních panelů se týká vývoje v Brazílii po prudké devalvaci začátkem letošního roku a také stagnace v Argentině, která s vývojem v Brazílii souvisí. Zásadním námětem je rovněž práce Evropské centrální banky a fungování měnové unie na starém kontinentě (ECB přitom získala velkou pochvalu). Ale největší pozornost médií vyvolal spor o "domácí", tedy americké téma: pro všechny je totiž nejdůležitější, co se v příštích měsících a letech stane s nejsilnější ekonomikou světa.

Vzor, nebo hrozba

Pokud šlo o americké hospodářství, ekonomové a investoři se začali houfovat do dvou nesmiřitelných táborů. Z čistě akademického pohledu jde zřejmě o největší vyhrocení stanovisek ekonomů za posledních deset let. Jeden tábor varuje před brzkým příchodem krize. Pád nadhodnocených akcií na newyorské burze prý může způsobit hlubokou recesi a ta otřese doslova celou zeměkoulí. A čím později "americká bublina" praskne, o to budou důsledky horší. Ekonomové už dokonce spekulují, co udělá očekávaná krize s Jižní Amerikou, která je na trhu USA životně závislá. Za určitou pojistku proti neblahým dopadům je naopak považován vývoj v západní Evropě, která, ač "soužena nezaměstnaností", směřuje k relativně robustnímu ekonomickému růstu. Západní Evropa tedy může Spojené státy nahradit v roli hlavního motoru světové ekonomiky, zvláště pokud dokáže přijímat stále větší porci dovozů z Asie a Jižní Ameriky.Ve druhém táboře je nepoměrně více byznysmenů a také Američanů, sebevědomých ideologů "amerického kapitalistického modelu". Ti rezolutně tvrdí, že zlaté časy tamní ekonomiky budou nejen pokračovat, ale že dokonce přijdou časy ještě lepší. Jediný problém podle nich může nastat, kdyby se americká centrální banka pokusila zázračný růst zbrzdit nevhodnými zásahy, hlavně zvýšením úrokových měr. Spolu s dalšími pesimisty pak může banka poškodit ekonomický zázrak ještě neustálým opakováním škarohlídských předpovědí, které hrozí rozšířit nezdravou skepsi mezi podnikateli i občany.

Slovo pro Greenspana

Na straně skeptiků nedávno vystoupil i Mezinárodní měnový fond, když americké centrální bance doporučil, aby mírně zvýšila úrokové míry, protože ekonomika vykazuje známky přehřátí. Fond si pochopitelně nemůže dovolit nazvat americký hospodářský růst bublinou a jeho doporučení bylo také velmi mírné a opatrně formulované. Ze strany zastánců "nové ekonomiky" a zdravého amerického sebevědomí ho přesto zasáhla zcela zdrcující kritika. Co si to MMF, ten spolek nafoukaných byrokratů, dovoluje, doporučovat něco Spojeným státům? Nestačilo mu snad, že v posledních letech zpackal, co mohl, od východní Asie po Rusko? V mediální sféře je nejhlasitějším zastáncem tohoto názoru americký deník The Wall Street Journal. Nechuť listu k "nadnárodním byrokratům" z Washingtonu došla v minulém týdnu tak daleko, že bojkotoval zpravodajství z konference.Britský, ale globálně nejvlivnější hospodářský týdeník The Economist naopak minulý týden (v posledních letech již počtvrté a tentokrát vůbec nejrazantněji) nazval vývoj amerických akcií bublinou, která musí prasknout. The Economist již ani nevyzývá americkou centrální banku ke zvýšení úrokových měr, protože se tak mělo stát už dávno a dnes je asi pozdě. Podle Economistu Američané příliš utrácejí, zadlužují se a růst cen na burze již nemá vůbec žádné reálné opodstatnění. Alan Greenspan, šéf americké centrální banky a nejdůležitější osoba sporu, stojí se svými názory někde uprostřed. Chválí pozitivní trendy v americké ekonomice (především revoluci informačních a jiných technologií, pružnost trhu práce apod.), připomíná, že tamní ekonomika je financována z mnoha zdrojů a není závislá pouze na burze. Zároveň už dlouho (přestože dnes mírněji než dříve) upozorňuje, že ceny mnohých akcií jsou nadhodnocené a očekávání přehnaná. Tvrdí však, že centrální banka neumí raketový růst burzovních akcií brzdit, aniž by nepáchala více škody než užitku.Ani znalci ve Washingtonu se tedy nedokážou shodnout na tom, co se v blízké době stane. Je to tak možná lepší, protože život je vždy zajímavější než prognózy a teorie. Prostě jsme zažili jeden klasický spor mezi akademiky a lidmi z praxe (a jak by řekl Wall Street Journal, mezi Angličany a Američany). Vědecká práce je vždy do jisté míry založena na skepsi, úspěšný podnikatel a investor musí být naopak sebevědomý a věřit si. Je pravda, že kdyby o trhu rozhodovali vědci, svět se nehne z místa. Jejich opatrnost je přesto užitečná, protože může upozornit na pasti hrozící nekritickým optimistům.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.