Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Nějak společně žít

18.5.1998

S Ivanem Pilipem o Unii, nálepkování, předobrazu a 18 procentech

Ing. Ivan Pilip (34) absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Po volbách v červnu 1992 se stal prvním náměstkem ministra školství, od jara 1994 byl ve stejném úřadu ministrem. Při loňské rekonstrukci vlády převzal jedno z nejtěžších ministerstev, finance, které spravuje i ve vládě Josefa Tošovského. Koncem roku 1993 byl zvolen předsedou Křesťanskodemokratické strany, na podzim 1995 dohodl sloučení strany s Občanskou demokratickou stranou, v níž se stal místopředsedou. V roce 1996 byl ve východních Čechách zvolen do Poslanecké sněmovny. V prosinci 1997 vyzval V. Klause, aby odstoupil kvůli finančnímu skandálu ODS. V lednu 1998 se stal jedním ze zakladatelů Unie svobody, která přednedávnem zveřejnila svůj program.

Čtenáře programu Unie svobody zaujme několik věcí. Tak především chcete snižovat přebujelé státní výdaje, ale vůbec neříkáte, které konkrétní výdaje hodláte škrtat.

Každý stranický program je výsledkem kompromisu, na němž se musí shodnout víc lidí. Taky náš hospodářský program není dílem jednoho člověka, každý musel trochu ustoupit, aby text odrážel širší názory Unie.

Chcete naznačit, že v Unii převládla politická dohoda o tom, že raději nebudete říkat, kde šetřit?

Já se k tomu dostanu. Problémem většiny politických stran jsou neurčitá tvrzení o potřebě snižovat vládní výdaje. Přitom se maximálně tu a tam prohodí, že je strašně moc úředníků. Tak to ale není (například ve školství činí výdaje na úředníky jen jedno procento nákladů resortu) - nejvíce ekonomiku utlumují sociální výdaje. Loni činily asi 40 % rozpočtu, letos je to 43 %. Pokud chceme mít příští rok vyrovnaný rozpočet, bylo by to už 46 %. Proto říkáme, že je nutné přestavět sociální systém. Musíme zpřísnit kritéria některých dávek, přídavků na děti a podobně. Máme také příliš měkká pravidla pro předčasný odchod do důchodu. Formálně se sice nastartovala křivka pozdějšího odchodu, ale zároveň se změkčila pravidla pro dřívější odchod, takže celý efekt mizí. Musíme taky zpřísnit kritéria pro všechny dávky. Vláda sice snížila příspěvky v nezaměstnanosti, ale příliš často dochází k tomu, že to, co člověk ztratí v jedné dávce, se mu jinou dávkou dorovná. Navrhujeme také přísnější kontrolu lidí, kteří dávky dostávají, chceme se podívat i na majetkové otázky a podobně.

Jsem rád, že to neděláme

Podle programu budete dělat vše pro to, abyste přilákali zahraniční investice, neříkáte ovšem vůbec jak: třeba jaké daňové prázdniny navrhujete.

Současná vláda již přijala politiku investičních pobídek. Z čistě teoretického pohledu je to samozřejmě problém, protože investiční pobídka deformuje trh, ale pravda je, že nežijeme ve světě ryzí teorie. Všechny státy postupují stejně.

Takže Unie v podstatě navrhuje pokračovat v těch pobídkách, které přijala současná vláda?

Ano.

Unie chce zrušit Fond národního majetku a jeho úkoly převést do pravomoci ministerstva financí. Přitom musíte vědět, že řídíte mamutí ministerstvo, které je nebezpečné dále rozšiřovat.

Cílem je, aby byly co nejrychleji dotaženy velké privatizační případy. A aby agenda, která je čistě administrativní, přešla na nějaký majetko-právní odbor ministerstva. Nemusí to být hned, ale třeba do roka a půl. Ekologické závazky a škody může mít na starosti ministerstvo životního prostředí, smlouvy a jejich termínované dobíhání privatizační útvar ministerstva.

Ale tam je problém. Jedna věc je agenda FNM, druhá fakt, že fond je jiným typem instituce než ministerstvo, které je rozpočtovou organizací.

O to nejde. Jde spíše o logiku: kdo za co odpovídá. Fond odpovídá částečně parlamentu a částečně vládě. Když se rychle provedou privatizace a celková bilance fondu bude plusová, žádný problém nebude.

V odhadech preferencí měla Unie svobody nejvíce 18 %, ale pak se začala propadat až na současných 9 %. Co zapříčinilo takový vzestup a propad? Bylo to příliš velké očekávání voličů, nebo jste v poslední době pasivní?

Já si myslím, že 18 % jsme nikdy neměli. Šlo o jeden průzkum STEM, který nebyl potvrzen žádnými jinými agenturami. Nicméně platí, že došlo k určitému poklesu. Podle mne je to takto: jsou tu velká očekávání něčeho nového. Pro některé voliče jsme to my, pro jinou krevní skupinu je mohou naplňovat třeba důchodci.
Pravda ale také je, že současná vláda je hodně spojována s Unií. A vláda měla velkou podporu, protože do ní mnozí středově orientovaní voliči vkládali očekávání, která se ovšem nemohla v tak krátké době naplnit. My bychom mohli před volbami udělat populistické kroky, třeba zvýšit důchody či zpomalit deregulace, a sbírat body. Jsem nesmírně rád, že to neděláme. Myslím si, že většina z toho, co vláda dělá, ne všechno, ale většina, je správné.

Myslíte, že se na poklesu preferencí projevil i dopad balíčků? Snížení růstu mezd pociťují voliči až teď.

To je přece jasné. Já si myslím, že národohospodářská politika současné vlády má již jasně viditelné výsledky. Jenže v rovině, kterou rozpozná politický a ekonomický analytik, nikoli v rovině dopadů na sociální situaci většiny lidí. Doma před volbami se to těžko prodává, ale řada zahraničních odborníků oceňuje, co se nám podařilo v nestabilní situaci posledních měsíců zvládnout: zarazit nárůst reálných mezd, odolat tlakům zásadně parciálních skupin a podobně.

Jakou má tedy Unie měsíc před volbami strategii? Jak chce dosáhnout vzestupu preferencí?

Já nevím o nějakých tajných zbraních, nejsem člen vedení strany. Musíme umět dát jasně najevo, že chápeme účast ve vládě jako odpovědnost, kterou jsme nepřijali proto, abychom na tom za tu relativně krátkou dobu co nejvíce vydělali, ale mimo jiné proto, že to je předobraz našeho počínání v budoucnosti. Pro mne je smysluplnější soustředit se na rezort a na důležité věci, které je třeba dotáhnout, než dělat nějaké masivní kampaně. To ale neznamená, že Unie jako taková intenzivní kampaň nepovede.

Nalevo, napravo

Podle mnoha pozorovatelů se Unie v Zieleniecově duchu "rozkročuje do středu". Toho využívá ODS, která teď říká: my jsme ta pravice. A tak sbírá body.

To je sebenálepkování.

Jenže i to je přece politika...

Já jsem včera slyšel říkat i Josefa Luxe, že je pravý střed. Takže nevím: když se někdo za něco prohlašuje, znamená to, že tím skutečně je? Nedělám si čárky, kolikrát kdo o sobě řekl, že představuje pravici nebo pravý střed. Vím ale, že Unie vznikla proto, aby se pokusila rehabilitovat postavení pravice na české politické scéně. Pokud to neopakujeme často, je v tom spíš snaha politiku trochu odideologizovat.

To je sympatický postoj intelektuála. Mnozí voliči ovšem mají rádi protiklad pravice a levice a chtějí, aby jim to také někdo opakoval.

Náš voličský potenciál jsou lidé, kteří se obávají levicových experimentů nebo nevěří levicovým slibům. Ale přesto mají pocit, že na dosavadní cestě se toho hodně nepovedlo a že by se řada věcí dala nebo dá dělat jinak. Já bych teď skoro řekl, abychom nechali stranou, nakolik jsou tito lidé s jejich názory ve skutečnosti pravicoví. Ale pravda je, že se tak deklarují.

Mnozí lidé mají pocit, že ve srovnání s ODS se Unie svobody snaží více kamarádit s lidovci nebo nalézt bezkonfliktnější kompromis s Luxem.

Určitě jsou naše vztahy méně konfrontační. Navíc se teď náhodou projednává méně témat, kvůli nimž by se vláda ostře střetávala. Co kdo říká v kampani, je jiná věc.

Říká se také, že jeden z důvodů, proč se rozdělila ODS a vznikla Unie, je vítězství křídla, které si vždycky přálo, aby politika ODS vůči Luxovi nebo lidovcům byla přátelštější.

Já osobně jsem nikdy nic takového neprosazoval. S Josefem Luxem se často ve vládě střetneme, ale tyto střety se méně medializují. Třeba jednání o lázních Třeboň bylo velmi bouřlivé, jenže jsme z toho nedělali vzájemně se napadající prohlášení na tiskových konferencích. Což je docela dobře.
Druhá věc je, že ať chceme nebo ne, pravostředová vláda se zatím bez lidovců v Česku dělat nedá. Takže se musíme naučit nějak společně žít.

Kdybychom si současnou vládu vzali z čistě pracovního, neideologického pohledu, funguje lépe než vláda pod premiérem Klausem?

To se mi těžko hodnotí. Jsem služebně druhý nejstarší člen vlády, což objektivní srovnání komplikuje. Mám takový pocit, že někdy se některé věci berou příliš zeširoka. Ve vládě schází historická paměť, protože málokterý problém spadl z nebe. Na druhou stranu to může pomoci k úplně jinému pohledu, než má někdo, kdo ve vládě sedí pátý rok. Vláda ale rozhodně nepracuje v tak pevných stranických blocích jako vlády minulé, což není úplně na škodu.

A co premiér Tošovský? Jak řídí vládu?

To se mi těžko říká. Nelze srovnávat, jestli je lepší nebo horší než Klaus. Václav Klaus je člověk, který je "velkým razičem" svého názoru. Prosadí ho i za cenu konfliktu a vyvolání nepřátelství. Cítí-li, že má šanci uspět, tak se snaží tu věc válcovat. Josef Tošovský se snaží různé zájmy přikrýt pod jednu střechu. Oba tyto styly mají své výhody a nevýhody.

Jak byste porovnal Václava Klause jako stranického lídra s Janem Rumlem?

To jsou velmi osobní otázky. O předsedovi vlády, o předsedovi strany...

Jde o to, jestli má Ruml šanci, jestli dokáže strhnout, jestli vydrží...

Jan Ruml je samozřejmě jiný politik než Klaus. Stal se symbolem určité nálady, a dokáže ji s určitým charismatem reprezentovat. To vydrží do voleb. Potom bude potřebovat další impulzy. Myslím si, že je jich v zásadě schopen, ale teď kampaň stojí daleko více na pocitech z toho, co jsem zde pojmenoval jako pokus o rehabilitaci pravicové politiky. Samozřejmě, že politika potřebuje další vnitřní podněty, a jak strana dozrává, bude je vytvářet.

Taktika ODS prochází

Miloš Zeman a Libuše Benešová mluví o ďábelském plánu na odstranění Klause a Zemana. A Unie svobody jako by nebyla schopna jasně a stručně vysvětlit, jak to vlastně vloni v listopadu bylo. Někteří lidé z Unie vypadají, jako by měli výčitky svědomí, že to vlastně neměli dělat.

Podívejte se, diskutovat donekonečna o kontu ODS, a ještě s paní Benešovou... Já mám pocit, že to už nemá smysl.

Ale spousta lidí stále věří, že tu jakási konspirace byla. Jde přece o to, aby jste je přesvědčili.

Pokud jde o výčitky, nikoho z nás netěšilo, že se pravice rozpadla, zatímco levice, například díky důchodcům, vysaje zbytek. Druhá věc je, že taktika ODS, kterou vymyslel Miroslav Macek, stojí na skutečnosti, že se důkazy o kontu nemohou najít, a na tom, že se to dá vyhrát mediálně. Nám se o tom velice těžko hovoří.
Proč?
Protože zatím jiné důkazy než tvrzení čtyř lidí, že konto bylo, proti třem, kteří se tváří, že o kontě v životě neslyšeli, nejsou a věcné důkazy zřejmě policie není zatím schopná najít. Jsme v situaci, kdy nám někdo zapírá do očí něco, čeho jsme byli několikrát svědky. My důkaz nemáme, a z toho pak může plynout jisté znechucení. Já to takto cítím, protože vím, že většina lidí z vedení ODS, kteří věděli, o co jde, vsadila na to, že se důkazy nenajdou, a teď jim narůstá sebevědomí, protože vidí, že jejich taktika zatím vychází.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.