Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Nejde o pravici a levici

8.6.1998

Politika je také o srozumitelnosti

Úkolů, které potřebuje česká politika řešit v hospodářské a sociální oblasti, není mnoho, jsou dávno známé a v zásadě jednoduché a jasné. Platí to pochopitelně pouze za předpokladu, že alespoň někteří politici mají na srdci ještě něco jiného než touhu po moci, tedy například blaho občanů a snahu dostat zemi na dráhu zdravě zajištěné a podložené prosperity.

Jak prodat ideje voličům

Zůstane ironií osudu, že témata, která "je třeba" řešit, a cíle, kterých "je třeba" dosáhnout, jsou u nás spojovány pouze s pravicovými stranami či pravicovou ideologií. Těch úplně nejdůležitějších témat a cílů je přitom pouze několik a žádný politik ani strana dnes nemohou tvrdit, že jsou jejich nápadem. V každém sborníku, brožuře či zprávě, kterou vydávají organizace, jako je OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), Světová banka, EBRD (Evropská banka pro obnovu a rozvoj) a další instituce, jejichž jsme členy, se už několik let dočítáme totéž: Česká republika nutně potřebuje privatizovat banky, a to nejlépe do rukou strategických investorů, kteří přinesou potřebné know-how a kapitál. ČR potřebuje privatizovat a částečně demonopolizovat infrastrukturu (plyn, energetika, železnice, telekom apod.), ČR potřebuje čelit stárnutí populace a zvyšujícímu se podílu sociálních výdajů na státním rozpočtu důslednou penzijní reformou, ČR musí zlepšit právní rámec podnikání apod. Úplně stejné pravdy se dočtou čtenáři každého jen trochu seriózního západního deníku a týdeníku, který o nás píše, o investorském či obchodním tisku ani nemluvě. Totéž řeknou analytici každé zahraniční (a všimněme si, že dnes i české) investiční banky či poradenské firmy.Odmítání zmíněných cílů tedy nemá nic společného s politickým názorem, ale jen a pouze s hloupostí, nevzdělaností a populismem politiků. V moderních západních demokraciích se spor mezi pravicí a levicí vede dávno jinde: spíše než o celkovou daňovou zátěž (každý ví, že nesmí být příliš vysoká) jde například o to, jak má být progresivní, o to, do jaké míry má školství či zdravotnictví ovlivňovat soukromý kapitál, o míru a způsob regulace trhu práce apod. Nikde na Západě nedominují finančnictví či ekonomice státní nebo polostátní banky a o penzijní reformy, ke kterým je tlačena především vinou demografických trendů většina zemí křesťanské civilizace (ale také například Japonsko), se snaží mnohé vlády levicové či socialistické, stejně jako vlády pravicové, vlády středu nebo vlády liberální.

Svěžest, jednoduchost, nápady

V naší republice najdeme některá ze zmíněných témat pouze v programech některých stran, které se hlásí k pravici či pravému středu. Podle průzkumů oslovuje česká pravice (mimochodem nepříliš pravicová) zhruba jednu třetinu voličů. Zdá se tedy, že pravice selhává v tom, že nedokáže důležité povinnosti každé myslitelné vlády voličům prodat či sdělit a vysvětlit, proč jsou důležité. V naší zemi tedy nejde vůbec o nápady, co dělat, ale kromě důvěryhodnosti těch, kteří něco říkají, jde především o nápady, jak to voličům stručně, jednoduše, třeba i heslovitě vysvětlit, jak je přesvědčit. Právě v tomto ohledu má česká pravice o nápady naprostou nouzi a nepomůže jí žádná mezinárodní instituce nebo poradenská firma. S nápady, jak na to, musí přicházet politici a nikdo je v tom nenahradí.Všimněme si, jak těžce, únavně a rozvlekle představují naši politici klíčový úkol privatizace bank. Přitom by možná stačilo upozornit na to, k čemu povede "neprivatizace". Cizí banky dnes ujídají stále větší díl koláče a česká konkurence půjde bez potřebné zahraniční ke dnu. A bude to stát nikoliv desítky, ale možná stovky miliard korun z kapes daňových poplatníků. Bez privatizace přitom mohou být časem ohroženy i instituce, ve kterých spoří téměř každý, například Česká spořitelna.Podobně je to s privatizací a rušením monopolů v infrastruktuře, tedy s tématem, které levice i extremisté odmítají. Lze přece jednoduše a přesvědčivě doložit, že bez nových zahraničních investic budou tyto podniky jenom vydírat zákazníky a ještě požírat dotace z rozpočtu.S důchodovou reformou, tedy s plným nebo částečným přechodem na fondový systém, je to trochu složitější. Kdo si myslí, že se tak ožehavé a složité téma jen tak napíše do volebního programu, je na omylu. Například v USA se dnes také diskutuje o reformě penzijního systému. Vznikla zde ale pravolevá koalice posílená odborníky. Pronajímá si stadiony po celé federaci a celé hodiny diskutuje s občany o tom, proč je reforma nutná a co konkrétně bude znamenat pro jednotlivé sociální skupiny.Samostatnou kapitolu představuje otázka daní. Fakt, že jejich výška zůstává vedlejším tématem voleb, také souvisí s bezzubou politikou pravice a stran středu. Není přece nic jednoduššího než přesvědčivě občanům vysvětlovat, že přebujelý stát dusí všechny vyhlídky dynamického hospodářského růstu.Jednoduchá, srozumitelná a přesvědčivá hesla nemají nic společného s populismem. Většina voličů v žádné zemi nejsou intelektuálové či erudovaní ekonomové a jde o to, přesvědčit především je.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.