Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Neměl jsem žádné iluze

7.7.1997

S ministrem Karlem Kühnlem o jeho rezortu, právním rámci a vysávání podniků

Máte právnické i ekonomické vzdělání. Na co jste se v ekonomii specializoval?

Nikdy jsem nebyl velký matematický ekonom. Vždycky jsem se hodně zaměřoval na celkový národohospodářský pohled na ekonomii a myslím, že mi to pomohlo v práci komentátora, poradce české vlády, ale i později v diplomacii. Získal jsem ekonomický pohled na svět, uvědomil jsem si, že ekonomická část našeho života zabírá největší prostor v tom, co děláme, co si myslíme, čím se zabýváme.

K čemu je vám dobrá zkušenost velvyslance v Anglii?

V diplomacii se člověk naučí jednat s lidmi.

Čím pro vás byla zajímavá samotná Británie?

Především tím, že v britském právním systému i v celém myšlení má smlouva mnohem silnější postavení než v tzv. kontinentálnímu právnímu systému, kde představuje zpravidla jakousi malou konkretizací široce kodifikovaných právních předpisů. V Británii představuje smlouva "zákon sám pro sebe", je skutečně svatá a její porušení je tím nejhorším, co se může stát.

Nebýt úplně k ničemu

Říká se, že rezort ministerstva průmyslu a obchodu je časovaná bomba. Řada lidí post ministra odmítla. Nemáte pocit, že jste si zrovna vybral období a rezort, které vás může rychle připravit o politickou kariéru?

Já o politické kariéře nepřemýšlím. Nezabývám se ani otázkou, jestli jsem převzal rezort vděčný, nebo nevděčný. Už z toho důvodu, že žádný vděčný rezort neexistuje.

Takže jste po nástupu nezjistil, že je vše daleko složitější, než jste si myslel?

Já jsem si nikdy nemyslel, že to je jednoduché.

Jaké máte ambice? Chcete být politik, nebo úspěšný ministr jako administrátor?

Mou ambicí je být považován za ministra a člena vlády, který není úplně k ničemu.

Jaká je podle vás největší potíž české ekonomiky?

Jednoznačně nesoulad razantních kroků v ekonomice a méně razantních kroků v legislativě. Fakt, že máme v určitém smyslu stále měkčí ekonomické prostředí, než je potřeba, je právě důsledkem právního přístupu. Proto působí mnohá opatření dojmem toho, že jsou dělána ad hoc.

Například?

Například zákon o konkurzu a vyrovnání. Neumožňoval rychlejší, důslednější výstup z trhu. Jde o to, aby podniky, které dluží jiným podnikům, zmizely z trhu, a aby ty dluhy nestrašily věčně v bilancích jiných podniků. Zkrátka si myslím, že problém je především v právním prostředí fungování ekonomiky.

Mnoho lidí před třemi čtyřmi lety očekávalo, že k dojde k dynamickému růstu výroby. Patřil jste k nim?

To už si přesně nepamatuji. Ale očekávání je už z definice pouze očekáváním, a buď se splní, nebo ne. Myslím, že je škoda, že jsme nepostupovali rychleji ve formování právního rámce. O to víc je to úkol dneška.

Mezi ministerstvy financí a průmyslu dlouho vázla komunikace ohledně liberalizace cen energií. Obě strany dva roky opakovaly totéž a stěžovaly si jedna na druhou. Finance říkaly, že energetické a distribuční firmy prodražují odhady svých nákladů, průmysl tvrdil, že náklady jsou odhadnuty správně. Co hodláte udělat pro to, aby se komunikace rychle zlepšila?

Ta komunikace probíhá.

Nikdy se nikdo na ničem nedohodl.

Shodnout se a nekomunikovat - to jsou dvě odlišné věci. Pravda je, že přetrvávají určité rozdíly v pohledu na to, jaké chodí z ministerstva průmyslu podklady k výpočtu cen. Musíme pokračovat v intenzivní komunikaci, na níž se samozřejmě bude podílet mnohem více institucí a osob. Já bych chtěl ale říci, že ministerstvo průmyslu se v mé osobě nestaví do pozice někoho, kdo tlačí ceny na co nejvyšší úroveň, kdo si "vymýšlí náklady".

Struktura americké ekonomiky se od války změnila čtyřikrát nebo pětkrát: zmizely ocelárny, nastoupily biotechnologie, mikročipy, každých deset let dominuje něco jiného. U nás, když to přeženu, existují stále stejné firmy, které vyrábějí stále totéž. Neměl by někdo konečně říci, že máme průmyslu příliš?

Struktura našeho průmyslu se od roku 1989 hodně změnila, ale je pravda, že máme stále ještě příliš široký sortiment výroby. Někdy mám pocit, že převládá názor: jestliže jsme fyzicky a technicky schopni něco vyrobit, tak to vyrobit musíme. A taky se mi zdá, že si lidé činní v ekonomice neosvojují všichni a dostatečně nadoraz tzv. "řízení korunou". Jinými slovy: úkolem vlády je pracovat na dotvoření právního prostředí, které i tento způsob myšlení zatlačí úplně do pozadí.

Neměl by někdo psychologicky lidi připravovat na to, že tržní ekonomika musí být obrovsky dynamická a proměnlivá a že díky fungujícímu zákonu o konkurzu, plné privatizaci a podobným nástrojům tu za dvacet let nemusí být podniky jako Vítkovice, Nová huť, Třinecké železárny, Poldovka, ale ani třeba Škoda Plzeň?

Já doufám, že tu všechny jmenované podniky budou, ale na základě toho, že se udrží a uplatní na trhu, že prodají své výrobky bez jakékoli přímé státní finanční pomoci. To je, oč běží. Tím jsem v žádném případě nechtěl naznačit, že bych chtěl, aby zmizely některé podniky - ať už v kterékoli oblasti, a už vůbec bych nejmenoval konkrétní podniky. Skutečností ale zůstává, že náš sortiment je značný, že nejsme dost daleko v procesu specializace a zčásti i koncentrace výroby, v procesu zapojení do mezinárodní dělby práce.

Vládě bývá vyčítáno (opakuje to často i prezident), že nemá dlouhodobější koncepci, že jeden týden řeší ad hoc jeden podnik, druhý týden druhý. Může vůbec nějaká koncepce existovat?

Koncepce je možná, ale hodně obecná a koncentrovaná na oblast právních rámců a právních procedur. Myslím, že nelze vytvořit menu, podle něhož se bude s jednotlivými podniky nakládat. Podniky jsou různě velké, mají odlišné potíže, někde má stát větší podíl, někde menší, někde žádný, někde stoprocentní. Ta kuchařka se nedá vytvořit tak, aby se dalo přesně předpovědět, jak se bude zacházet s určitým podnikem, dokonce ani tak, aby bylo zřejmé, že se nějakým podnikem bude vláda vůbec zabývat.

Takže to vždycky bude působit tak, že vláda postupuje bezkoncepčně?

Vláda je vystavena kritice vždycky a je to tak v pořádku. Od toho jsou média, od toho je opozice. Naopak vláda je tady od toho, aby se kritice postavila. Jestliže bude kritizována, že postupuje ad hoc, musí prokázat, že v daném případě je její postup na místě.

Nic není definitivní

Říká se, že byste chtěl těžiště vašeho rezortu přenést od průmyslu k obchodu a proexportní politice.

Já se musím se stejnou tíhou věnovat průmyslu i obchodu. V obchodě zdaleka nejde jen o proexportní opatření. Máme také vnitřní obchod, to je velmi důležitá věc - podpora malých a středních podnikatelů. Já bych z tohoto hlediska ani nerozděloval vnitřní a zahraniční obchod. Firmě, která prodává, je nakonec jedno, kde to prodává.

Jste spíše liberál, ale zároveň jste jako diplomat získal zkušenosti s proexportní politikou. Existují podle vás jiné liberální argumenty pro proexportní politiku než ten, že se musí dělat, protože ji dělají ostatní? Nevede to k určité krizi politiky, k možnosti korupce atd.?

Zmínce o korupci vůbec nerozumím.

Tak například politici domlouvají kontrakty pro soukromé podniky.

Nikde žádní politici nedomlouvají kontrakty pro soukromé podniky, ani diplomaté to nedělají, to mají zakázáno.

Francouzští nebo němečtí politici to například v Číně dělají běžně.

Já mluvím o našich politicích, nechci se zabývat cizími politiky.

Dobrá. K čemu je dobrá proexportní politika?

Stát existuje proto, aby něčemu sloužil. Státní instituce pak proto, aby obstaraly to, co si nemůže každý obstarat sám. To je i případ zahraniční politiky jako celku - obchodní politiky a zahraničněobchodní politiky. Je úplně jedno, v jakých institucích a jakými formami stát tuto funkci naplňuje, ale nemůže se jí zříct. Je otázka, jakou šíři a jakou hloubku má proexportní politika mít. Pokud jde o nástroje, jsem přesvědčen, že má mít formy slučitelné s principy svobodné ekonomiky, s principy stejné právní situace pro každého. To je jedna věc.
Pak ti, kteří na zakázku státu v této oblasti pracují (pracovníci ministerstva průmyslu a obchodu, ministerstva zahraničního obchodu, diplomaté), v žádném případě nesmějí vstupovat do konkrétních obchodů. Mohou pouze vyšlapávat cestu, spojovat ruce, otvírat dveře, působit, aby naše firmy nebyly znevýhodněny, aby byly alespoň ve stejné situaci jako firmy z jiných zemí, když jde např. o státní zakázku, kterou dává nějaká jiná země. To je úkol státu.

Za příklad proexportní politiky, která měří všem stejně, je dáváno poskytování informací o zahraničních trzích. Jenomže tyto informace si každý může najít na Internetu.

Nejsem si jistý, jestli každý může na Internetu najít všechno nebo jestli na Internetu všechno je. Ale souhlasím, že Internet a další sítě jsou významné zdroje. Státní správa musí vždy zvažovat, jestli se v celkové rovnováze příjmů a výdajů nemají formy proexportní politiky měnit. Proexportní politika se musí neustále vyvíjet. Žádný systém není definitivní. To platí pro všechny lidské činnosti - tedy i pro státní správu.

Specifickým problémem české ekonomiky je "vysávání podniků". V mnoha případech vznikla vlastnická struktura, které se říká český sendvič: s.r.o., spřízněné s majoritním vlastníkem, dodává suroviny a polotovary a další podobné s.r.o realizuje zisky z prodeje. Co s tím?

Bylo by falešné tvrdit, že tady taková vlastnická struktura převládá. Je to jev, který existuje, ale ve většině případů se neuplatňuje. Tam, kde jde o úmysl podnik vysát, je třeba věc ošetřit cestou právních úprav, ale je třeba proti tomu působit také věcně, například zvolenými formami privatizace.
Bohužel podniky vysávají i někteří lidé, kteří získali v privatizaci podnik s dobrými úmysly. Přecenili se, museli si vzít úvěr, který jejich podnik z normálních zisků není schopen umořovat, a byli postaveni před volbu: buď to vzdát, nebo se začít chovat způsobem, který je krajně neetický a měl by být postižitelný. Aby splatili dluh, začnou fakticky podnik vysávat. Cena, kterou v privatizaci nabídli, je paradoxně nutí k tomu, aby s podnikem zacházeli jako s dojnou krávou.
Musíme se snažit neprivatizovat způsobem, který by vytvářel živnou půdu pro takové postupy i tam, kde se šlo do privatizace původně s dobrým úmyslem.

V důslednosti potenciál

Před nástupem do funkce jste ohlásil, že vstoupíte do ODA.

Už jsem tak učinil.

Chcete si ve straně vydobýt vlivnou pozici?

Ministr se automaticky účastní jednání grémií, a já do těch jednání chci vnést obsahy. V tuto chvíli mě nezajímá struktura, funkce a takové věci. Obsah je důležitý.

V jakém stavu jste ODA našel?

Já jsem byl s řadou lidí z ODA dlouhou dobu ve styku, odjakživa jsem k ní měl blízko. Jenom jsem nebyl členem. Znal jsem dobře i její vývoj: je stranou zčásti nepevných voličů, podle toho se musí chovat. Musí si udržet svoji určitou čitelnost, která nikdy nemůže být úplně detailní a přesná, ale musí se opírat o filozofii politiky ODA.

Proč má podle vás ODA tak málo preferencí?

Má jich dost na to, aby byla v parlamentu, to je důležité. ODA, která je řadou svých postojů velmi důsledná, u řady voličů naráží. Ale právě v důslednosti je potenciál k získání dalších voličů, zčásti možná právě těch, kteří se rozhodli v minulých volbách nejít volit. Potenciál ODA je daleko vyšší než těch 6-7 %.

Co kdyby ODA více rozehrávala kartu nízkých daní? Zatím ji - zdá se - reprezentuje pouze Ivan Mašek.

Tlak na snižování daní je jedním z pilířů existence ODA. Snižování daní je jedním z nástrojů k rozšiřování prostoru pro svobodné rozhodování občanů v soukromém i podnikovém rozpočtu.

Co vás po nástupu do vlády na české politice a politické kultuře překvapilo?

Nedozvěděl jsem se nic, co bych nevěděl. Neměl jsem o české politice žádné iluze, ani jsem ji v duchu nezatracoval - to bych do ní nevstupoval. Měl jsem o ní evidentně velmi realistickou představu.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Dr. Karel Kühnl (nar. v Praze roku 1954) studoval práva na Karlově univerzitě. V r. 1980 opustil Československo a usadil se v Rakousku, kde studoval ekonomii a pracoval jako novinář na volné noze. Od r. 1987 byl ekonomickým redaktorem a analytikem mnichovské redakce Radia Svobodná Evropa. V letech 1991-92 pracoval jako ekonomický poradce a šéf týmu poradců předsedy vlády ČR, poté jako externí poradce českého ministra hospodářství. V letech 1994-97 působil jako velvyslanec ve Velké Británii. V červnu 1997 byl jmenován ministrem průmyslu a obchodu ČR.
K. Kühnl je ženatý, má dvě děti.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.