Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Není kam ustoupit

30.12.1996

Lidovci podpořili návrh na revizi důchodové reformy

Bezprostředně po úspěchu koalice v senátních volbách a tváří v tvář konfliktům uvnitř sociální demokracie se zdálo, že do nového roku vstoupí Klausův kabinet víceméně stabilizován. Nejprve však přišlo náhlé odstoupení Jana Kalvody a po něm rána ještě větší: v Poslanecké sněmovně prošel do druhého čtení díky několika lidoveckým poslancům nejen tzv. zemědělský zákon, ale i návrh na opětovné snížení věkové hranice pro odchod do důchodu. Obě normy pocházejí z dílny sociální demokracie a musí ještě projít dvojím čtením a Senátem (musí je také podepsat prezident), nicméně ODS již razantně pohrozila odchodem z koalice. Do nového roku tedy vláda nevstupuje ani zdaleka sebejistě: její hlavní problém se už totiž nejmenuje úspěch sociální demokracie v parlamentních volbách, ale další směřování Luxovy KDU-ČSL.

Jde o princip
Mnohým se může zdát, že vyslovená pohrůžka ODS je poněkud přepjatá, hysterická a neadekvátní. O nervozitu v Klausových řadách, stejně jako o míru Luxovy vychytralosti, jde však až v druhé řadě. Kdyby totiž náhodou zákon o opětovném snížení důchodového věku sněmovnou skutečně prošel i ve třetím čtení, porušila by ODS setrváním ve vládě nejen své volební sliby, ale asistovala by i budoucímu ohrožení ekonomických vyhlídek státu.V případě důchodů jde především o dlouhodobé záležitosti, i když - v případě, že by zákon prošel - by bylo třeba již v příštím roce zvýšit sociální pojištění (tedy zdanění) o necelé jedno procento. Navíc se letos nedaří pojistné vybírat tak dobře jako vloni a jde bohužel o jednu z položek, která patrně bude na předním místě v řadě příčin rozpočtového deficitu. Za druhé je jasné a doložitelné, že demografický vývoj (a to všude v Evropě) směřuje k obrovskému deficitu průběžného financování důchodů. Jinými slovy: současným mladým lidem a lidem středního věku by bez důchodové reformy nešlo slíbit, že jim v penzi stát alespoň částečně vrátí to, co dnes do systému odvádějí. Konečně naše dnešní nízká nezaměstnanost nebude trvat věčně, přičemž opětovné zvyšování věkové hranice při budoucí vysoké nezaměstnanosti bude politicky a sociálně velmi obtížně prosaditelné.Zvýšení věkové hranice pro odchod do penze je ovšem pouze počátkem důchodové reformy, jejíž další podstatnou součástí musí být postupný přechod na tzv. fondový systém. (Tímto směrem se mimochodem právě vydává i Itálie, kde vládne levicová koalice včetně postkomunistů.) Ten může nejen ufinancovat rostoucí řady důchodců, ale navíc pomůže zvýšit míru úspor a investic a snížit celkovou míru přerozdělování. Jenom výrazné snížení daní přitom z dlouhodobého hlediska umožní nastartovat hospodářský růst, s nímž se můžeme vrátit do vyspělého světa dříve než za nějakých čtyřicet padesát let. Stručně řečeno: kdyby tedy ODS odzívla už první krok reformy, tedy postupné a velice humánní zvýšení věkové hranice, stala by se nynější vláda jen spolkem kariéristů bez jakýchkoliv politických zásad a principů. A zůstávat v takové vládě by nemělo cenu.

Zamést před vlastním prahem
Zdaleka ne vše, co se při hlasování o penzijní novele ve sněmovně stalo, lze ale svádět na lidovce nebo na nezodpovědnost opozice. Ta ostatně pouze plní svůj - byť jakkoliv populistický - volební program. Zamést je třeba i před vlastním prahem.Jak ODS, tak ODA dlouho tvrdily, že Zemanův návrh na opětovné snížení věkové hranice pro odchod do důchodu je věc, kterou principiálně odmítají, a jež by tedy de facto znamenala vypsání nových voleb. Pokud ale máme těmto slovům věřit, jak si vysvětlit postup některých poslanců těchto dvou stran? Například ministr vnitra Jan Ruml (ODS) omylem hlasoval pro opoziční návrh, protože "špatně použil hlasovací zařízení". Jak se ale mohl splést, když jde o jedno z nejdůležitějších hlasování za celý rok? V takové situaci se prostě splést nesmím a musím dávat zatracený pozor, jak hlasuji. Jde totiž v zásadě o podobnou chybu, jako když se policista "splete", omylem zmáčkne kohoutek a zastřelí zatčeného. Ruml ovšem nebyl sám: podobně se spletl místopředseda parlamentu Karel Ledvinka (ODA). V jeho případě jde už o totální ironii, protože důchodová reforma a financování důchodů je jedním z témat, kterému se pan místopředseda, podle jeho slov, přednostně věnuje. Zcela zůstává už rozum stát nad faktem, že vůbec do sněmovny nedorazil spolu s dalšími dvěma poslanci Rumlův stranický kolega Tyl, který prý uvízl se svým autem v dopravní zácpě. Při takto důležitém hlasování má ale přece každý rozumný poslanec být ve sněmovně alespoň dvě hodiny předem.Proč je důležité tohle všechno zdůraznit? Jak již bylo řečeno, reforma penzijního systému je opatření, jehož pozitivní efekt se neprojeví okamžitě, ale až za určitou dobu. Aktuálně se navíc dotkne těch, kteří mají těsně před důchodem. Jde tedy o reformu, jejíž klady a důležitost je třeba neustále důkladně vysvětlovat. A v takové situaci mají jít politici příkladem. Pokud sami svou zapomnětlivostí, roztržitostí a laxností naznačují, jak jim na věci záleží, stěží se jim podaří přesvědčit voliče.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.