Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Neschopnost pojmenovat chyby

16.11.1998

Proč Zeman a Klaus útočí na centrální banku

Jak se znovu prokázalo v televizní "Sedmičce" s Václavem Klausem a Milošem Zemanem, panuje mezi oběma pány výjimečná shoda. Přestože předvolební billboardy ODS se Zemanovým stínem přišly s heslem "Myslíme jinak", ukázalo se, že oba šéfové největších stran myslí spíše stejně.Hlavním viníkem ekonomického poklesu je podle nich Česká národní banka. Oba si také přejí, aby její přílišná nezávislost či autonomie byla nějakým způsobem omezena. Zatím to nevypadá, že by měli připraveny v šuplících nějaké konkrétní návrhy, záměr je ale jasný: svést pozornost veřejnosti k náhradnímu tématu, tím zastřít vlastní chyby a zastrašit vedení centrální banky. Souvisí to zřejmě i s přípravou na leden, kdy mají být do Bankovní rady ČNB prezidentem na návrh guvernéra jmenováni čtyři noví lidé. Klaus a Zeman chtějí mít na změny v tomto důležitém orgánu nějaký vliv, a proto se snaží už předem prezidenta i guvernéra nějak ovlivnit.

Když schází odvaha

Podobné diskuse nejsou typické pouze pro Českou republiku. I jinde ve světě, nevědí-li politici kudy kam (oni to zpravidla dobře vědí, ale bojí se potřebné kroky prosazovat, protože obvykle bývají mezi občany velmi nepopulární), začnou se pouštět do centrální banky. Shodou okolností přesně v době, kdy si notoval Zeman s Klausem, přišel nový německý ministr financí Oskar Lafontaine s tím, že by Evropská centrální banka (ECB) neměla hlídat jen inflaci, ale měla by svou politiku podřídit také hlediskům hospodářského růstu a co nejvyšší zaměstnanosti. Důvod Lafontainova projevu byl jasný: jedním z největších hospodářských problémů západní Evropy je právě vysoká nezaměstnanost, která Německo zasáhla obzvlášť bolestivě. S nezaměstnaností by šlo pochopitelně bojovat i jinak: reformovat sociální systém, snížit daně, a hlavně přestat tolik regulovat trh práce. Do toho se Lafontainovi jako zástupci tradiční levice pochopitelně nechce. Nutno ale podotknout, že se nový ministr financí se zlou potázal i ve vlastní straně. Němci si po dvou zážitcích hyperinflace v jednom století nezávislosti Bundesbanky velmi váží a totéž budou nepochybně očekávat i od Evropské centrální banky. Proto také musel vzít kancléř Schröder Lafontainovy výroky zpět a razantně je popřít.V praxi není příliš důležité, co je přesně v chartě centrální banky stanoveno (a kdo přesně jmenuje její vedení). Existují různé modely nezávislosti - šéfy americké centrální banky například jmenuje prezident a jejich zástupci podávají zprávy během pravidelných veřejných slyšení v Kongresu, představitelé Bundesbanky naopak na veřejnosti ani v Bundestagu nemluví; o ECB se předpokládá, že bude velmi nezávislá i přesto, že v její chartě stojí věta o podpoře "generelní ekonomické politiky unie". Ve skutečnosti záleží nejvíc na tom, jestli chtějí občané a politici nezávislost zachovat. Podobný význam má i pravidlo, že zákon o centrální bance (v našem případě i ústavní článek) nesmí být každou chvíli kvůli maličkostem přepisován. Také tím ztrácejí centrální banky prestiž, kterou nutně potřebují, aby udržely měnovou politiku v rovnováze.A ještě k Lafontainovi, Klausovi a našim sociálním demokratům: hospodářský růst a snaha o dosažení cenové stability nejsou vůbec v dlouhodobé perspektivě v rozporu. Cenová stabilita umožňuje růst a naopak.

Přečtěte si znovu balíčky

Česká republika je jedinou zemí v širokém evropském okolí, jež se nachází v hospodářské recesi; propad jejího HDP (letos zřejmě až o 2 %) je poměrně razantní. Máme sice kromě Slovinska nejvýkonnější ekonomiku ze všech postkomunistických zemí, tím se ale nelze utěšovat dlouho, protože to pochopitelně neznamená, že se můžeme v naší krizi spokojeně koupat.Z hospodářské krize je možné se dostat pouze v případě, když dokážeme pojmenovat chyby a když se z nich budeme umět poučit. Politika ČNB nemůže být a také není hlavní příčinou hospodářského poklesu a velmi odbornou debatu lze snad vést pouze o tom, zda ČNB v létě 1996 nenařídila bankám zvýšit povinné rezervy příliš razantně. Při této diskusi přitom nejde přehlédnout fakt, že již tehdy požadovala centrální banka spolupráci vlády, která ovšem nepřišla. Při měnové krizi v loňském roce pak mohla centrální banka stěží postupovat jinak než bránit kurz vysokými úrokovými mírami.Chyby a pravý stav věcí už ostatně pojmenovány byly: stačí si přečíst oba texty, kterými Klausova vláda doprovodila přijetí loňských úsporných balíčků. Kdo si ale dnes takovou "hloupost" jako nějaké balíčky pamatuje? Připomínaly, že u nás panuje měkké tržní prostředí, že nebyla dotažena privatizace ani soudní reforma, že je třeba odříznout banky od podniků, zlepšit poměry na kapitálovém trhu. Řadu důležitých věcí tehdy řekl i Václav Klaus. Svůj proslulý projev po devalvaci koruny vzal ale později zpátky s vysvětlením, že k němu byl přinucen. Přidat můžeme ještě nutnost podstatně snížit daně a připravit penzijní reformu a víme skoro všechno, co je třeba udělat, aby se česká ekonomika vzpamatovala. Nic z toho ale nestojí šéfům dvou největších politických stran před volbami za řeč ani za zmínku. To je skutečná tragédie. Naše perspektivy jsou velmi temné.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.