Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Než přijde účet

1.9.1997

Ekonomové se obávají o další osud koruny

Katastrofální povodně, období dovolených, horký a ospalý srpen. To jsou asi tři hlavní příčiny toho, proč jsme poněkud pozapomněli na to, co se nám přihodilo koncem května a začátkem června: atak finančních spekulantů a následně i úprk investorů a občanů od koruny vedly k její devalvaci. Od té doby, co ČNB zrušila tzv. fluktuační pásmo a začala poměřovat vývoj kurzu koruny pouze s markou, panuje na finančním trhu s českou měnou relativní klid. Stále více ekonomů se ale domnívá, že se může jednat o klid před novou bouří.

Dravci jsou ve střehu

Důvodů k obavám je hned několik. Práce na úkolech, které si vláda vytyčila v obou tzv. balíčcích, pokračují jen velmi pomalu. To je z měnového hlediska velice nebezpečné. Vláda přiznala chyby a veřejně vyhlásila usilovnou práci na jejich nápravě pouze a jedině pod silným diktátem finančních trhů, tedy zahraničních investorů, spekulantů, ale koneckonců i našich občanů, kteří se začali korun zbavovat také. Kdyby Klausův kabinet nápravnou kúru nevyhlásil, propadla by se koruna jistě daleko hlouběji a dramatičtěji. Investoři tedy dali vládě určitý čas, aby mohli odhadnout, jakou má vůli prosadit slíbené kroky v praxi. Nejde ale jen o vůli, jakkoli ji někteří ministři mohou mít a jakkoli se mohou upřímně snažit. Finanční analytici také odhadují a poměřují, jaké má vláda mantinely a možnosti manévrování: jak je soudržná koalice, jak je silná opozice a nátlakové skupiny, jak se mění politická podpora vlády, jak kompetentní, schopní a spolehliví jsou odborníci, kteří pro vládu pracují. Investoři se také pochopitelně zajímají o vývoj hospodářských trendů, které vláda tak docela ovlivnit nemůže, respektive je nemůže ovlivnit či zvrátit okamžitě, ale pouze v dlouhodobém horizontu -- tedy například o vývoj zahraničního obchodu nebo exportní výkonnost podniků apod. Nelze vyloučit, že účet nám bude předložen během několika měsíců, či dokonce týdnů. A nemusíme z toho vyjít nejlépe. Velkou komplikací jsou přitom pochopitelně povodně, které přišly v nejméně vhodný okamžik: konzumují čas a energii vlády a stojí nemalé peníze. Nemůžeme si dělat žádné iluze o tom, že finanční dravci mají v tomto ohledu jakékoli skrupule či humanitární ohledy, že nám kvůli povodním dají oddechový čas.

Rok ve znamení turbulencí

Dalším varovným znamením je letošní vývoj na světových finančních a měnových trzích, především pak v jihovýchodní Asii (podrobně na straně 6). Investoři a spekulanti jsou velice nervózní a citliví a trestají i takové chyby v hospodářské politice, které byly v jiných letech přehlíženy a tolerovány. Většina jihoasijských zemí musela v uplynulých týdnech čelit velice razantním útokům na svoji měnu. Devalvace, která některé z nich postihla, byla tvrdší než v České republice (v lepším případě stála obrana měny miliardy dolarů), přitom však byl vývoj jejich hospodářských ukazatelů ve srovnání s námi mnohdy příznivější. K nervozitě přispívá i prudké zhodnocení dolaru vůči marce, stejně jako očekávání poklesu kurzu akcií na newyorské burze. Letošní rok lze srovnat pouze s rokem 1992, kdy byla devalvací postižena celá řada západoevropských měn, a vzdáleně ho můžeme přirovnat ještě k začátku roku 1995, kdy drastická měnová krize v Mexiku vyvolala krizi i v jiných zemích (např. v Ma_arsku a Argentině), které vykazovaly některé podobné ekonomické ukazatele. Ten, kdo se domnívá, že koruna již našla svůj rovnovážný kurz a poklesla "až dost", se může mýlit. V restauracích lze zaslechnout lamentování, že za jednu slovenskou korunu zaplatíme více než jednu korunu českou, a mnohým z nás to nepřipadá logické. Musíme si ovšem uvědomit, že kurz měny není všechno a nemusí být odrazem nějakého většího bohatství. Mzdy jsou na Slovensku například daleko nižší než u nás. Mezi finančními analytiky dnes převládá mírný pesimismus. Vladimír Kreidl z Patria Finance odhaduje ještě letos pokles kurzu koruny na 20 Kč za marku (dnes kurz činí 18,65). Lze zaslechnout i pesimističtější názory. Americká investiční banka Goldman Sachs očekává pokles koruny koncem roku až na 22 korun za marku a se stejným znehodnocením do konce roku počítá například i analytik holandské banky ABN-Amro Rob van de Wijngaert.

Co je špatně a co může být dobře

Snad vůbec nejvíce vyčítali zahraniční investoři naší republice skutečnost, že růst mezd výrazně převyšoval růst produktivity. Tento vývoj však pokračuje pouze s mírnou tendencí ke zlepšení. Vláda ovšem může vytvářet i pozitivní očekávání a ministr financí Pilip se o to také snaží, když oznamuje, že příští rok mzdy reálně poklesnou. Je otázka, jak finanční trhy ocení jeho sílu prosadit něco takového v praxi. Mezinárodní měnový fond České republice naléhavě doporučoval, aby letos vytvořila přebytek v rozpočtu ve výši 2 % HDP. Místo toho rozpočet směřuje do schodku a vše nasvědčuje tomu, že pro příští rok bude koncipován jako vyrovnaný. Navrhované zvýšení daní přitom nepochybně přiškrtí vyhlídky hospodářského růstu. Inflaci se nedaří snižovat (letos bude zřejmě vyšší než loni) a devalvační polštář pro vývozce tak může být brzy vyčerpán. Celková zahraniční zadluženost státu už vzrostla na 70 % HDP, což je nepříjemné především z toho důvodu, že splácení dluhů v cizích měnách může po případném znehodnocení měny přivodit značné hospodářské potíže. Napjatě očekávaná reforma kapitálového trhu se vleče a v jejích nejdůležitějších aspektech (např. v otázce povinného otevírání investičních fondů) dosud není vůbec jasno. Ani banky nechce nikdo od podniků příliš přísně odřezávat. Byla sice zprivatizována IPB, ale s ostatními bankovními domy dosud není jasno. I zde se naštěstí může vláda pokusit prolomit očekávání jednoznačným deklarováním úmyslů i časového harmonogramu. Privatizaci však může překážet skutečnost, že české banky jsou zatíženy značným procentem špatných úvěrů.

Boj o přežití vlády

Abychom nebyli pouze černými pesimisty, jsou tu i faktory, které mohou hrát pro nás. Bylo zrušeno fluktuační pásmo, a to znamená psychologickou bariéru proti spekulacím. Investoři netuší, kdy a jak začne centrální banka ve prospěch koruny "intervenovat", a mohou si při svých operacích snáze spálit prsty. Devizové rezervy ve výši 11 miliard korun jsou relativně vysoké. Schodek v obchodní bilanci -- přestože se celkově nadále zvětšuje -- snad přece jen pomalu mění svou tendenci: vývoz roste v posledních měsících rychleji než dovoz. Vše tedy záleží na akceschopnosti vlády a odhodlání k dalším reformám, na privatizaci a rozpočtových škrtech. Je tu ještě další skrytá zbraň vlády, kterou se může pokusit ovlivnit boj o čas: přitáhnout investice. Proč například rychle neprodat zbytek Telecomu, ČEZ, energetických a plynárenských sítí? Takový krok by zvýšil devizové rezervy, ale hlavně -- nic tolik neovlivní psychologii "těkavých" krátkodobých investorů jako fakt, že země má důvěru významných strategických investorů. Klausův kabinet bojuje při obraně měny o vlastní přežití. Ať již jsou psychologické příčiny jakékoli, světový vývoj v posledních letech ukazuje, že voliči jsou obvykle svým vládám ochotni odpustit hospodářskou recesi (třeba v Argentině), ale jak svědčí známý příklad Británie i celé řady dalších zemí, v žádném případě neodpouštějí výrazné znehodnocení měny.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.