Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Nezapomeňte na předvolební sliby

29.6.1998

Pravice dostala jedinečnou šanci dokončit liberální reformu

Letošní volby mají dva nejdůležitější výsledky. Za prvé dali voliči poměrně jasně najevo nesouhlas se Zemanovým popisem Česka jako "spálené země". To neznamená, že většina pravicových voličů jsou lidé stoprocentně spokojení s dosavadním vývojem země. Nicméně nemohou přijmout za svůj výklad, že se posledních osm let dělalo všechno špatně a že za komunismu bylo líp. V tomto směru komentoval výstižně výsledky českých voleb bývalý polský prezident Lech Walesa: "Jde o výzvu české pravici, aby se poučila polským příkladem a sjednotila se." Druhým nejdůležitějším výsledkem nedávného hlasování je skutečnost, že z parlamentu vypadli Sládkovi republikáni a Kremličkovi důchodci.

Extremisté se mohou vrátit

Krach extremistů a populistů se ovšem příště nemusí opakovat. Právě z tohoto důvodu by měly demokratické strany dělat maximum pro vznik stabilní vlády schopné sloužit po celé volební období. Jedinečnou šanci by měla využít i opozice (ať již to bude kdokoli) a neměla by torpédovat z principu vše, co je rozumné a důležité, především pak témata ryze neideologická (boj s rasismem, s korupcí, zahraniční politika, přístup k informacím apod.). Existuje přinejmenším jeden důvod, proč je pravděpodobné, že se v příštích parlamentech může extremistický suterén objevit znovu. Voliči extremistů jsou všude na světě především lidé méně vzdělaní, závistiví a zklamaní, lidé plní nejrůznějších strachů, mezi nimiž je na čelném místě obava ze ztráty práce. Nezaměstnanost, sociální rozdíly a rozdíly mezi regiony budou přitom v České republice narůstat: i kdyby se náhodou podařilo v brzké době nastartovat dynamický hospodářský růst, pořád nebude důvod, proč bychom měli mít dvakrát či třikrát nižší nezaměstnanost než ostatní země Evropy. Právě naopak: podmínkou hospodářského růstu je změna průmyslové struktury v tom smyslu, aby nezdravé a neperspektivní podniky přestaly blokovat investiční a lidské zdroje. Podíváme-li se do Francie či nových spolkových zemí Německa, zjistíme, že nárůst podpory extremistů s nezaměstnaností souvisí.

Služba občanům

Vláda pravého středu se bohužel bude sestavovat hůře než v roce 1992, i když i letos má k dispozici ve sněmovně většinu. Vůdcové pravicových stran totiž jen těžko dokážou vymazat vzpomínky na krach posledního Klausova kabinetu. Jak zajistit, aby nová vláda nebyla stejně málo výkonná jako vlády minulých let? Současný stav vyjednávání o vládní koalici nejlépe popisuje fakt, že strany dosud nemluví o tom, co by chtěly ve společnosti změnit nebo reformovat. ODS si chce především pojistit loajalitu menších stran svou majoritou ve vládě, lidovci naopak nechtějí po zkušenostech minulých let za žádnou cenu vládnout pod nesnášenlivým premiérem Klausem a v unii se zase debatuje o tom, jestli dát ve sporu za pravdu Klausovi, nebo lidovcům. Předpokládejme ale, že lidé při volbách vybírali strany skutečně podle programů. Potom by si straničtí předáci měli uvědomit, že jsou především služebníky občanů, kteří mají po volbách dodat, co v předvolební kampani slíbili.Není tajemstvím, že Václavu Havlovi se stejně jako lidovcům víc zamlouvá koalice, kde by pozici po boku Luxovy a Rumlovy strany zaujali místo ODS sociální demokraté. Podívejme se ale na nejrůznější (v podstatě neideologická) hospodářská témata. Zjistíme, že spolupráce Unie svobody a lidovců s ODS nebude vůbec snadná, i když si odmyslíme vzpomínky na "Sarajevo". Rozhodně ale musí být z principu snazší než spolupráce se sociální demokracií, která by se v koalici musela vzdát většiny předvolebních slibů.

Oheň s vodou

V přehledu programových rozdílů začněme tolik diskutovanou privatizací bank. Všechny tři strany bývalé vládní koalice považují za nutné provést ji co nejdřív. Sociální demokraté naopak navrhují dát věc k ledu a s postupným převodem bank do soukromých rukou začít nejdříve za dva roky.Ve střednědobé perspektivě je nesmírně důležité, aby nevznikl schodek v rozpočtu, který může prohloubit vnější nerovnováhu a vést k devalvaci koruny. Sociální demokraté slibují vyšší státní výdaje nejméně za 100 miliard korun ročně a rozpočtový deficit do výše tří procent hrubého národního produktu. Nic takového v programech tří občanských stran nenajdeme. ODS dokonce tradičně a fundamentalisticky odmítá jakékoli schodkové hospodaření včetně perspektivy dlouhodobé.Vysoké přerozdělování škrtí ekonomický růst. Unie svobody i ODS navrhují snížit státní výdaje a daně. Lidovci o celkové míře zdanění nemluví, slíbili pouze snižovat podíl daní přímých a zvyšovat podíl daní nepřímých. Sociální demokraté ale snižovat daně nechtějí s vysvětlením, že již dnes jsou u nás nižší než v Evropské unii. (Pravdou ale je, že v EU má vyšší daně než Česká republika jen Švédsko a Dánsko.)Na rozdíl od ostatních tří stran nechtějí sociální demokraté vůbec uvažovat o privatizaci energetických společností a distribučních sítí.Podstatně složitějším tématem jsou cenové regulace. Unie a lidovci se -- alespoň na papíře volebních programů -- shodují: ceny je nutno přiblížit realitě. Sociální demokraté to ovšem podmiňují nákladnými sociálními programy. ODS ve svém předvolebním programu vítá deregulace s dodatkem, že jim musí předcházet demonopolizace. Horší je, že předseda ODS v předvolební kampani mnohokrát zdůraznil svůj nesouhlas s rychlým tempem deregulací.Podobně složitým tématem je regulace kapitálového trhu. Tu doporučují všechny čtyři strany, nejméně čitelný je však postoj ODS. Její program mluví sice jasně o "standardní regulaci", ale Václav Klaus v nedávném rozhovoru pro deník The Wall Street Journal tyto snahy opět ironizoval: je prý naivní se domnívat, že regulace učiní trh "hlubším, lepším a výkonnějším". (Horší signál zahraničním investorům mohl sotva poskytnout.) ODS také dluží veřejnosti důležité vysvětlení, proč v minulých letech byly jejími největšími sponzory firmy, které těžily z toho, že na českém kapitálovém trhu bylo tolerováno prakticky vše.Úplně jinak je to s penzijní reformou, kterou si diktuje neblahý demografický vývoj. Nečitelný je postoj lidovců a sociálních demokratů; téma má nejlépe propracováno Unie svobody, stručně je zmiňuje i program ODS.Pochopitelně existuje řada dalších důležitých otázek, ve kterých se strany rozcházejí. ODS se například ve svém programu vůbec nezabývá romskou otázkou ani čitelným a přívětivým vládnutím (zákon o svobodě informací) apod. Klíčová ekonomická témata ale naznačují, že možnost vypracovat společný, byť třeba minimální vládní program spolku unie, lidovců a sociální demokracie je totéž jako mísit oheň a vodu. Koalice prvních dvou jmenovaných stran s ODS je v tomto ohledu pochopitelnější a logická.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.