Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Nic není zadarmo

3.3.1997

Liberalizace cen není hra s nulovým součtem

Liberalizace nájemného a cen energií má ještě daleko k realitě, přesto se ale již tuzemští politici předhánějí v ujišťování, že náklady, které případným růstem cen občanům vzniknou, budou náležitě finančně kompenzovány nejrůznějšími sociálními dávkami. V tomto smyslu se vyjadřují prakticky stejně nejen představitelé všech stran vládní koalice, ale dokonce i mnohé nepolitické osobnosti. Tři příklady za všechny. Podle ministra Jindřicha Vodičky by zdražení nájemného bylo třeba kompenzovat nikoli pouze příspěvkem na bydlení, ale i speciálním vyrovnávacím příspěvkem. Podobně se pak ve čtvrteční anketě MF Dnes (27. 2.) vyjadřuje páter Tomáš Halík ("je však třeba přispět ekonomicky slabým občanům!"), a dokonce i česko-americký ekonom Jan Švejnar ("ekonomicky slabší vrstvy obyvatelstva by měly být kompenzovány"). Zkrátka málo v čem panuje u nás podobný konsenzus jako v této otázce. Vzniká tak nebezpečná iluze, že liberalizace cen bude vlastně jakousi hrou s nulovým součtem, na které nikdo nebude tratit. Jinými slovy: to, co občané "zaplatí dveřmi", jim stát nějak "vrátí (vykompenzuje) oknem."

Rozhýbat trh

To, že se podobným způsobem vyjadřují politici, nijak nepřekvapí. Je normální, že ekonomicky důležitá (ale pro mnohé bolestivá) opatření se politik snaží voličům prodat jako opatření bezbolestná. Zůstane ale bohužel velkou otázkou, zda takový přístup skutečně pomůže prosadit důležitou věc. Místo aby nám představitelé vlády říkali, proč je určité opatření nutné, správné, či dokonce etické, tváří se jakoby provinile, jako by nám snad chtěli něco nepříjemného provést, a rovnou slibují, že důsledky vlastně nebudou tak strašné a že je stát bude maximálně kompenzovat. Někdy je ale možná lepší říkat věci na rovinu a přímo, neboť podobná rétorika zastírá pravé důvody, pro které je třeba narovnání cen uskutečnit.
Mluví se o tom, že nájemné zdaleka nepokrývá náklady spojené s provozem činžovních domů. Jde ale také o to rozhýbat trh s byty a přesunout transakce, ke kterým dochází na černém trhu na trh legální. Jinými slovy - je třeba, aby lidé začali bydlet tam, kde jim to jejich příjmy umožní, nebo aby dělali všechno proto, aby mohli zůstat tam, kde jsou, tedy například najít si nové a lépe placené zaměstnání. Zatímco regulované nájemné blokuje obrovské procento bytového fondu (není přesně odhadnutelné, jak velké), narovnání cen má vést k tomu, aby se lidé, kteří obývají prostorné byty v centrech velkých měst, aniž by to odpovídalo jejich příjmu, začali stěhovat do bytů menších v jiných lokalitách a naopak. Bude-li však stát každému kompenzovat náklady, které mu vzniknou, prostor pro rozhýbání trhu s byty zákonitě vznikne mnohem obtížněji.

Zrádná spotřeba

Nic proti tomu, dorovnávat občanům sociálními dávkami jejich příjmy, dostanou-li se pod úroveň zákonem stanoveného životního minima. Na to máme koneckonců zákony. Vymýšlet ale nějaké nové dávky a speciální příspěvky je kontraproduktivní a jde to proti smyslu případné liberalizace cen. (Mimochodem, podobný krok by znamenal nemožnost dalšího snižování daní, případně by znamenal jejich zvýšení, což opravdu nechce nikdo.) A nejde jen o trh s byty. Mnozí lidé totiž na zvýšení nájmů logicky zareagují i změnou tzv. strukturu spotřeby. Znamená to, že pokud budou chtít zůstat ve svém stávajícím nájemním bytě, budou muset omezit nákup spotřebního zboží, dražších potravin apod. A to souvisí s jinou důležitou věcí: stále se prohlubující propad obchodní bilance si můžeme spojit právě s pokřivenou strukturou spotřeby, kterou způsobují regulované ceny. Příklad: dnes si mnozí z nás kupují daleko více spotřebního zboží z dovozu, než by si mohli dovolit, kdybychom platili vyšší (nebo tržní) nájemné. Po uvolnění nájmů se naopak vyšší příjmy z nájemného ocitnou v rukou majitelů domů a ti budou ve většině případů získané prostředky investovat do údržby objektů a stavebních prací. A to jsou, jak známo, investice relativně nezávislé na dovozu. Liberalizace nájemného tedy může mít i velmi pozitivní vliv na obchodní bilanci České republiky.
S cenami energií je to složitější především proto, že zde existují tzv. přirozené monopoly. Ale i v případě cen energií jde o změnu spotřebních zvyklostí. Vyšší ceny zamezí plýtvání (to bude mít například pozitivní dopad na životní prostředí) a budou mít stejně jako v případě nájemného i dopad na strukturu spotřeby.

Příliš řečí o nákladech

O úplné liberalizaci cen nájemného dnes u nás mluví málokdo. Řeč je prakticky výhradně o postupném zvyšování stropu nájemného - většinou s výhledem do roku 2000. Přitom se mnohdy zbytečně řeční o nákladech, které vznikají majitelům domů, a zapomíná se, že na normálním trhu se o nákladech nemluví. Existuje zde totiž konkurence, která všechny podnikatele nutí k permanentní snaze náklady snižovat, k věčnému úsilí a přemýšlení, kde lze ještě šetřit. Postupné zvyšování cenového stropu naopak znamená, že ceny stanovuje státní úředník, který musí sledovat, jaké jsou v průměru náklady majitelů domů. A to může vést ve svém důsledku k tomu, že nájemné může být nakonec vyšší, než by být mohlo. Důvod? Zatímco na skutečně liberalizovaném trhu musí mít podnikatel (majitel domu) takové náklady, aby na trhu obstál, na "pseudotrhu" s regulovanými cenami náklady naopak rostou, neboť se od nich odvozuje výše nájemného. Proto lze nakonec chápat jako rozumné, že ve čtvrtek večer vláda odmítla koncepci tzv.nákladového nájemného, se kterým přišlo Schneiderovo ministerstvo pro místní rozvoj.
Trh s byty si nelze představovat tak, že všichni majitelé domů přijdou s takovým nájemným, které jim okamžitě zabezpečí tučné zisky a prosperitu. Jako na každém jiném trhu budou prosperovat jenom někteří, jiní budou na nule a další budou v minusu a budou nuceni domy prodat. Postupné zvyšování stropu nájemného však nemá s trhem nic společného. Škoda, že to u nás žádný z politiků nemá odvahu říci naplno.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.