Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Nobel pro Mundella

25.10.1999

Excentrický Kanaďan nejlepším odborníkem na měnové kurzy a pohyb kapitálu

Letošní Nobelovy ceny za literaturu i ekonomii ocenily muže, jejichž stěžejní díla ovlivnila generace literátů, respektive ekonomů, byla však napsána před více než třiceti lety. Oba laureáti jsou také obtížně zařaditelní excentrici. Německý romanopisec Günther Grass vědomě provokuje, přitom ho nelze jednoduše zařadit mezi radikální levičáky. Stejně tak není možné určit, kam v ekonomii patří Robert Mundell (67). Jeho teorii o optimálních měnových zónách a kapitálových tocích z konce 60. let dnes bez výhrad uznává hlavní proud ekonomické vědy. Mundella ale chválí také evropští socialisté (mezi ekonomy je totiž jedním z nejhlasitějších proponentů společné evropské měny) i zastánci pravicové hospodářské politiky amerického prezidenta Reagana, vyznávají ho přívrženci zlatého standardu, které mezi sebe zastánci hlavního proudu ekonomie nepřijímají. Tím Mundellovy zvláštnosti nekončí. V sedmdesátých letech si tento slavný kanadský rodák, dnes profesor newyorské Kolumbijské univerzity, nechal narůst dlouhé vlasy a v italské Sieně zakoupil starý rozbořený palác. Načas se tam odstěhoval a choval koně, psy a slepice. Nebyl to ale návrat k přírodnímu způsobu života. Mundell sám tvrdil, že palác koupil, aby se zabezpečil proti inflaci.

Otevřené a uzavřené ekonomiky

Profesor Mundell je praotcem makroekonomie otevřených ekonomik. A s tím možná souvisí, že se mu ocenění dostává právě dnes, v předvečer nového kola jednání na půdě Světové obchodní organizace (WTO) o dalším snižování bariér mezinárodního obchodu, a v době, kdy mexická, asijská a brazilská měnová krize povzbudily diskuse, do jaké míry mají být ekonomiky otevřené kapitálovým tokům. Výrok Královské švédské akademie věd Mundella chválí: "Položil základy pro teorii, která dominuje praktickým úvahám o tom, jaká má být správná měnová a rozpočtová politika otevřených ekonomik. "Mundell vůbec poprvé přijal mezinárodní kapitálové toky mezi základní faktory, které ovlivňují vývoj nabídky a poptávky. Do druhé poloviny 60. let přitom pracovala většina ekonomů na modelech, kterým dominovaly domácí faktory. Důvodem bylo, že většina vlivné ekonomické obce jsou tradičně Američané, jejichž ekonomika - ač největší světový vývozce i dovozce - je sama o sobě natolik mohutná, že ji bylo možné zkoumat, aniž by se vzal v úvahu příliv a odliv kapitálu nebo investic. Podle týdeníku The Economist Mundella ovlivnilo, že je Kanaďan. Kanada je ve srovnání s USA menší otevřenou ekonomikou, kterou mezinárodní obchod a kapitálové toky proudící přes hranice ovlivňují zcela zásadně. Podle Mundella je v dnešním světě termín uzavřená ekonomika nesmyslný. "Jediná uzavřená ekonomika", kterou zná, je prý "světová ekonomika".

Optimální zóny a euro

Nový laureát proslul ještě teorií optimálních měnových zón. Snažil se vypátrat, podle jakých kritérií se zemím vyplatí mít společnou měnu nebo měny fixované pevným kurzem. Tvrdil, že oblasti, které mají dostatečně mobilní výrobní faktory, především pracovní sílu, by jednotnou měnu nebo fixní kurzy mít měly. Robert Mundell jako radikální zastánce společné evropské měny dnes říká, že byl špatně pochopen. Většina světové akademické obce totiž Evropskou unii jako optimální měnovou zónu neuznává: výrobní faktory nejsou v EU dost mobilní (především pracovní síla vinou jazykových bariér a dalších faktorů). Kdyby byl evropský trh pružnější a země si mohly více konkurovat daňovou politikou, bylo by to prý něco jiného. Podle Mundella ale bude euro samo od sebe tlačit na státy své zóny dost, aby dělaly vše pro pružnější fungování trhů. Když se dnes ve Francii i Německu mluví o snižování daní a o reformě trhu práce, je to podle deníku The Wall Street Journal doklad toho, že vývoj dává za pravdu Mundellovi. Mundell sám ovšem ve svém vývoji postoupil dál: euro vidí jako předstupeň světové měny založené na zlatém standardu. Dnes říká, že optimální měnová zóna je zeměkoule, to ale většina akademické obce také neuznává. Mundell kromě toho patřil k duchovním otcům ekonomických reforem, se kterými přišla první administrativa amerického prezidenta Reagana. Spolu s Arthurem Lafferem tvrdil, že snížení daní z příjmu nebude znamenat propad daňových příjmů. Oživení hospodářské příjmy vyrovná. Tuto teorii většina ekonomů nepovažuje za prokázanou, schodek rozpočtu vytvořený Reaganem je podle nich spíše důkazem toho, že teorie neplatí. Podle jiných ale k vyrovnání příjmů dojde, jen v poněkud delším časovém horizontu, než se původně čekalo.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.