Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Noční můra jednotných daní

13.10.1997

Daňová "harmonizace" se státy EU není na pořadu dne

Daně jsou opět v politické módě. Mluví se o daňové reformě, o nutnosti sjednotit sazbu DPH, a lidovci dokonce navrhují zavést daňovou sazbu na luxusní zboží. Diskutuje se o podílu daní přímých a nepřímých, ODA se vrací k myšlence dramatického snížení daně z příjmu. Z úst předsedy rozpočtového výboru Jozefa Wagnera pak v posledních týdnech dokonce několikrát zaznělo, že sjednocení sazby daně z přidané hodnoty by usnadnilo náš vstup do Evropské unie. Podobně se argumentuje, i pokud jde o zvýšení DPH u energií. Mnozí experti skutečně tvrdí, že Unie bude jednotnou sazbu DPH v budoucnu vyžadovat, neboť už dnes členským zemím daňovou harmonizaci doporučuje. Skutečnost je ale zatím taková, že jednotlivé státy EU své daňové systémy dosud vůbec "neharmonizovaly".

Máme času dost

Bylo by zajímavé udělat statistiku toho, kdy se někteří naši politici Evropské unie dovolávají nejčastěji. Že tak zpravidla činí vždy, když neumějí občanům zdůvodnit, proč se mají zvyšovat daně, je ale mimo pochybnost. Je pravda, že Evropská komise před několika týdny vypracovala materiál, ve kterém vybízí členské státy k daňové "harmonizaci". Nejhlasitějším zastáncem této myšlenky je komisař pro jednotný trh Mario Monti, za nímž stojí především zájmy větších zemí s vysokou mírou přerozdělování (např. Německo, Francie). Zatím tedy není názor Evropské komise ničím víc než doporučením, přičemž jisté je jedno: o případné sjednocení daní bude v Unii ještě sveden lítý politický boj. Tato myšlenka má totiž v EU možná stejně odpůrců jako zastánců. Česká republika má každopádně na koketování s podobnými myšlenkami času více než dost. Naše plné členství beztak není na pořadu dne a my budeme moci mít ještě dlouho daně, jaké chceme. A z mnoha důvodů by bylo rozumné, abychom je měli co nejnižší. Potřebujeme totiž dohánět vyspělý svět.
Idea daňové harmonizace zemí Evropské unie není vůbec bezproblémová a mnozí ekonomové se dokonce domnívají, že jde o projekt, který bude mít pro Evropu drastické důsledky. Principiální liberálové pak dokonce tvrdí, že podobná myšlenka je útokem na samu podstatu demokratických principů: jedním ze základních pilířů moderních demokracií je skutečně heslo žádné zdanění bez volené reprezentace (no taxation without representation).

Není to dobrý nápad

Není přitom těžké odhalit, čí zájmy za celou myšlenkou stojí. Pokud bude existovat jednotná evropská měna, odpadne členským zemím možnost pohybovat kurzem národních měn, respektive získávat ztracenou či narušenou konkurenceschopnost devalvací měny. Jednotlivé státy tak budou muset lákat investory a kapitál jiným způsobem: úrovní vzdělanosti obyvatel, vyspělostí infrastruktury, výškou mezd a - možná dokonce na prvním místě - rozumnou daňovou politikou. Není proto náhoda, že evropské státy s vysokou mírou přerozdělování v poslední době ostře kritizují například Irsko, které má velice nízké zdanění příjmů, dosahuje přímo "asijských" hodnot ekonomického růstu (6-7 %) a jemuž se daří přilákat zahraniční investory. Irsko proto bývá dokonce neoficiálně osočováno z "daňového dumpingu" (nejde sice zatím o oficiální termín, ale znepokojivé je již to, že se tento termín vůbec začal používat).
Pravda je, že o výši zdanění se má diskutovat pouze na základě toho, na co stát peníze z daní potřebuje. Je proto absurdní zavádět určitou daňovou sazbu jen proto, že ji má většina ostatních zemí, a teprve potom vymýšlet, na co peníze daňových poplatníků utrácet. Daňová harmonizace by také útočila na další princip demokratického trhu, a tím je možnost tzv. hlasování nohama. Firmy odcházejí tam, kde mají nejlepší podmínky, a nutí tak jednotlivé vlády, aby přistoupily k nutným reformám. Totéž platí i pro občany států EU: na jednotném trhu totiž existuje volný pohyb pracovní síly a i občané mohou odcházet tam, kde existují příznivé daňové podmínky.
Pokud Evropská komise přísně - a je to tak správné - stíhá monopoly, kartely a cenové dohody soukromých firem, je nesmyslné, že k typické kartelové dohodě ("kooperaci v daňové oblasti" a "harmonizaci daní") sama nabádá jednotlivé státy, které si mají konkurovat. Je proto pravděpodobné, že Evropská komise se svými představami narazí na silný politický odpor. Pokud se tak nestane a Evropa bude směřovat k tomu, že se stane pevností s vysokými daněmi (a s vysokou nezaměstnaností i nízkým hospodářským růstem), měly by státy střední Evropy po roce 2000 začít uvažovat, do jaké míry se jim členství v takovém klubu opravdu vyplatí.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.