Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Nové zprávy z C.S. Fondů

27.10.1997

Okruh podezřelých je téměř uzavřen

Od chvíle, kdy byla ze tří podílových fondů spravovaných společností C.S. Fond ukradena 1 miliarda a 300 milionů korun, uplynulo víc než půl roku. O "loupeži století", která těžce poškodila pověst českého kapitálového trhu i státní správy, psal Respekt podrobně začátkem roku (č. 12 a 13/97). Dnes je konečně důvod případ znovu připomenout. Objevila se totiž reálná šance, že se fondům podaří získat zpět alespoň část ukradených peněz, které jsou uloženy na různých účtech v Lichtenštejnsku, Švýcarsku, USA a Gibraltaru. Správci fondů dnes už také vědí, kdo peníze v cizině de facto denně z účtu na účet převádí. A v neposlední řadě se o něco jasněji začíná rýsovat pravda o tom, kdo superloupež organizoval a které státní úřady ji trestuhodným zanedbáním svých povinností umožnily.

Franta v Plzeňské bance

Loupež v C.S. Fondech se podle amerických soukromých detektivů, kteří se případem zabývají, připravovala více než rok. Dnem D se stal 3. březen, kdy se do pražské pobočky Plzeňské banky ve Velflíkově ulici dostavil 21letý mladík Václav Franta z Chrastavy u Liberce. Prokázal se úředníkům plnou mocí jako zástupce ruské firmy KosMos a měl u sebe i doklad o tom, že KosMos je novým majitelem investiční společnosti C.S. Fond, tedy správcem tří podílových fondů, na jejichž účtech se v té době nacházela 1 miliarda 300 milionů korun v hotovosti. Plzeňská banka jako depozitář fondů (spravuje jejich aktiva a ze zákona dohlíží na čistotu obchodů) s převodem váhala necelých čtyřiadvacet hodin a 4. března zapsala podle Frantova přání peníze na účet, který si u ní před časem otevřela makléřská firma UMANA. Z účtu UMANA pak prostřednictvím banky GiroCredit zmizela celá částka do ciziny.
Ani policejní vyšetřování dosud nevysvětlilo, jak s loupeží souvisí celá řada podezřelých faktů. Měla s "obchodem" například něco společného proslulá finanční skupina Motoinvest, která prostřednictvím své firmy C.A.S.2 Holding ovládala investiční společnost C.S. Fond ještě jedenáctého února - tedy necelé tři týdny před loupeží? Mezi 11. únorem a 3. březnem změnila společnost C.S. Fond majitele celkem třikrát, přesto její zaměstnanci vůbec netušili, že jsou "prodáni", a management společnosti nevěděl o krádeži ani v době, kdy už peníze zmizely do ciziny. Ředitelka maličké Plzeňské banky, ze které zmizela částka odpovídající třetině její bilanční sumy, byla v době loupeže právě na dovolené. Plzeňskou banku ovládala Agrobanka, která přitom byla počátkem roku pod správou centrální banky. Zástupci nuceného dozoru si ale ničeho nevšimli a ztrátě peněz nezabránila ani kontrola, kterou v té době v C.S. Fondu prováděl Úřad pro cenné papíry.
Lupiči v každém případě využili skvělou příležitost. Počátkem března tvořily majetek podílových fondů hotové peníze, protože v předcházejících dvou měsících se fondy "zlikvidňovaly": prodávaly se všechny cenné papíry. Počítalo se totiž s tím, že se fondy brzy "otevřou" a vyplatí všechny podílníky.


Miliardové drůbežárny

Respekt upozornil v březnových článcích na celou řadu dalších faktů. Představitelé Plzeňské banky tvrdí, že převedli 1,3 miliardy z fondů na účet firmy UMANA až tehdy, když jim zástupci ruské firmy KosMos ukázali smlouvu, podle níž se UMANA (konkrétně její majitelé Josef Matoulek a Vladimír Naď) zavazuje, že do portfolia fondů nakoupí zpět nejrůznější kvalitní akcie. Kontroloři z Úřadu pro cenné papíry ovšem zjistili něco jiného: depozitář propustil peníze na základě jiné smlouvy, podle níž se UMANA zavázala pouze k tomu, že do fondů dodá bezcenné a neobchodovatelné akcie firmy Drůbež Příšovice, a. s.
Za pozornost stojí i původní vlastníci firmy Drůbež Příšovice, a. s. O akcie se dělila téměř stejnojmenná společnost Drůbežárny Příšovice, a.s., s firmou Industrie und Beteiligungs Holding (IBH). Šéfem představenstev obou drůbežáren byl Petr Müller, který navíc předtím působil v představenstvu První slezské kapitálové společnosti, tedy majitele firmy Drůbežárny Příšovice. Kromě toho byl Müller i podílníkem a ředitelem makléřské firmy Crassus, která několik dní vlastnila společnost C.S. Fond, než jí 3. března prodala ruské firmě KosMos. Důležitým účastníkem transakcí byl i pražský notář Roman Hochman - osvědčoval valnou hromadu Drůbežáren Příšovice i zápis, podle něhož se majitelem C.S. Fondu stal KosMos.

Státní úřady vyšly podvodníkům vstříc

Dnes jsou k dispozici další informace. Ještě 4. března převedla firma UMANA utržených 1,3 miliardy ze svého účtu u Plzeňské banky na účet, který si několik dní předtím založila u pobočky rakouské banky GiroCredit na Václavském náměstí britská firma Swirlglen. V tomto okamžiku se dostáváme k jedné z klíčových otázek celého případu: jakou vinu nesli na převodu peněz do ciziny státní úředníci. Jak známo, peníze převedl GiroCredit s požehnáním ministerstva financí. Souhlas podepsal osobně Jiří Kudlík, vedoucí finančního analytického útvaru, který měl přitom za Kočárníkův úřad bránit praní špinavých peněz a podezřelým finančním transakcím.
Podle zákona z roku 1995 jsou všechny banky, investiční fondy, pojišťovny, směnárny i jiné instituce povinny zmíněnému odboru nahlásit všechny finanční operace, které jim z nejrůznějších důvodů připadají podezřelé. Z podrobných informací, které se Respektu podařilo získat, vyplývá, že GiroCredit své povinnosti splnil včas. Firma Swirlglen požádala 7. března GiroCredit o převod peněz do ciziny. Pracovnice interního auditu banky informovala ministerstvo financí téhož dne telefonem i faxem. Fax obsahoval i kopii kupní smlouvy, podle níž prodal Swirlglen akcie a. s. Drůbež Příšovice firmě UMANA za 1,3 miliardy. Jako podezřelé uvedla referentka GiroCreditu hned několik okolností: vysokou částku, platební titul, bankovní spojení příjemce, fakt, že klient požadoval okamžité provedení transakce, i skutečnost, že účet u GiroCreditu si Swirlglen otevřel teprve několik dní před svou žádostí o převod do ciziny. Další a ještě podrobnější fax poslala referentka ministerstvu o tři dny později.
Ing. Kudlík odpověděl GiroCreditu faxem z 11. března: "V návaznosti na náš fax ze dne 10. 3. 1997 ve věci odložení splnění platebního příkazu společnosti Swirglen Limited Vám sdělujeme, že v této věci nepodá finančně analytický útvar trestní oznámení." Formulace byla jednoznačná: banka musí nadále postupovat podle přání klienta, tj. odeslat peníze do zahraničí.
Ministerstvo tedy vědělo, že Swirlglen dostal peníze za akcie Drůbeže Příšovice, a. s. Nesmyslně vysoká částka za zemědělský podnik však ing. Kudlíka nezaujala, nezpozoroval ani to, že firmy svou transakcí překročily zákon. Drůbežářské akcie totiž nebyly "veřejně obchodovatelné" a C.S. podílové investiční fondy (pro které je UMANA od Swirlglenu nakupovala) je podle platného práva nesmějí vůbec vlastnit. Ing. Kudlík by něco takového měl jako vysoký státní úředník vědět, navíc si to mohl ověřit u kolegů z Úřadu pro cenné papíry, který je rovněž podřízen ministerstvu financí.

Tajemná návštěva

Účet u GiroCreditu otevřel pro firmu Swirlglen předseda jejího představenstva Gunnar Friedrich Kühn, Němec s trvalým pobytem v Londýně. Swirlglen převedl 1 miliardu 300 milionů korun z pražské pobočky GiroCreditu na účet gibraltarské firmy Treu Union do lucemburské banky Bank Generale De Luxembourg. Předsedou představenstva Treu Unionu je Klaus Peter Schimmelpfennig, který je rovněž členem představenstva Swirlglenu. Obě firmy, Treu Union i Swirlglen, existují už zhruba dva roky, nikdy ale nevykazovaly žádnou aktivitu a měly zcela zanedbatelné základní jmění. Existovaly evidentně pouze jako mrtvé schránky a čekaly na přísun peněz z vydařené akce. Cesta ukradených peněz byla i nadále komplikovaná (viz graf č. 1), podstatný je ale fakt, že peníze v zahraničí přesunuje z účtu na účet zpravidla Schimmelpfennig s Kühnem.
Jak je možné, že ministerstvo financí tak snadno umožnilo převod ukradených peněz do ciziny? Jedno vysvětlení se nabízí. Z policejního vyšetřování vyplývá, že 11.března, v týž den, kdy Kudlík souhlasil s odesláním peněz do ciziny, ho na ministerstvu financí navštívili osobně Schimmelpfennig s Kühnem. Krátce potom poslal Kudlík do GiroCreditu fax, kterým umožnil převod. Policie si tuto informaci ověřila v návštěvní knize. Údaj potvrdil i mluvčí ministerstva financí, zatím ale bez jakýchkoli podrobností.
Případ C.S. Fondu stál křeslo náměstka Rudlovčáka a urychlil rovněž pád ministra Kočárníka. Stojí za zmínku, že ing. Kudlík pracoval ve své funkci na ministerstvu ještě minulý týden.

Návrat do Lichtenštejnska

V březnu vyhlásil ministr financí nad investiční společností C.S. Fond nucenou správu. Nucenému správci nabídla své služby právnická firma Váňa, Pergl a partneři (VPP), která slavila jisté úspěchy při vyšetřování případu investičního fondu Trend. Ministerstvo financí povolilo, aby za 30 milionů korun, které zbyly ve vykradených fondech, VPP najala anglickou právnickou firmu Baker & McKenzie a americké soukromé detektivy. Akci podpořila dvanáctimilionovým úvěrem i Konsolidační banka. Detektivové odhalili, že peníze zmizely do čtyř zemí - Lichtenštejnska, Švýcarska, USA a Gibraltaru - na účty více než desítky firem (viz graf č. 1). Asi nejzajímavější je informace o tom, že téměř deset milionů marek z odcizené částky bylo v září na účtech lichtenštejnské firmy Imedia u americké investiční společnosti Refco. Jak přitom Respekt upozornil již v prosinci 1995, firma Imedia je přes osobu svého majitele Hanse Joachima Carla přímo napojena na proslulou pražskou investiční firmu Iceberg.
Ve Švýcarsku se společnosti VPP a zahraničním detektivům podařilo účty zmrazit. Akci na základě smluv o právní pomoci podpořil i pražský státní zástupce. Podobný závěr pátrání se v nejbližší době čeká i v Lichtenštejnsku. Jednání o zmrazení účtů a vrácení peněz však budou podstatně složitější v USA a na Gibraltaru - právní bludiště je v těchto zemích složitější než ve Švýcarsku a vyžaduje z české strany například složení vysoké kauce.
Kromě pomoci C.S. Fondu, snažícímu se získat z ciziny ukradenou miliardu, čeká tuzemské úřady, které v případě již jednou těžce selhaly, i práce doma. Ministerstvo financí musí důkladně prozkoumat případnou vinu svého úředníka a do budoucna se zamyslet nad tím, jakým způsobem bude motivovat loajalitu a pečlivost svých lidí. Policie zatím zatkla tři účastníky slavné loupeže - před půlrokem Václava Frantu, který byl sotva víc než nastrčenou figurkou, makléře firmy UMANA Tomáše Roitha minulý týden také Petra Sisáka, bývalého spoluvlastníka První slezské kapitálové společnosti i firmy IBH, jíž patřila část podniku Drůbež Příšovice. Měla by se ovšem zajímat i o další podezřelé. Přinejmenším o ty, kteří ještě po vzoru ředitele makléřské firmy Crassus Petra Müllera nezmizeli za Kühnem a Schimmelpfennigem za hranicemi.


xxxxxxxxxxx

Kdo je kdo

Deník Právo přinesl ve své víkendové příloze před čtrnácti dny materiál, který naznačuje, že v pozadí vykradení fondů stojí firma Iceberg a její bývalý ředitel František Chobot. Podle Práva existuje jediné napojení podvodníků z C.S. Fondu na Iceberg. František Chobot se "údajně" s Schimmelpfennigem a Kühnem zná - Právo však neříká odkud. Bližší údaje o kontaktech Chobota s oběma Němci nejsou podle informací Respektu ani v policejních materiálech, ani ve zprávě firmy Váňa, Pergl a partneři. Jména Schimmelpfennig ani Kühn se přitom nevyskytují v žádném z obchodních rejstříků České republiky.
Některá fakta ovšem na spojení lidí kolem "loupeže století" s Chobotem, Icebergem, jeho přáteli a dalšími dobře známými figurami finančního polosvěta přece jen poukazují. K bližšímu výkladu je třeba představit celou galerii klíčových figur celého případu.

Josef Vostárek a Pavel Satoranský. Známá dvojice, jejichž firma ProWin koupila od podnikatele Stehlíka Poldi Kladno. Oba mají celou řadu firem. Byli majiteli První slezské kapitálové společnosti (PSKS), která spoluvlastnila Drůbežárny Příšovice. PSKS koupili Vostárek se Satoranským od Petra Sisáka (v dozorčí radě PSKS byla zapsána i jeho žena Věra Sisáková). Podle policejních svědků údajně přivezli oba jmenovaní autem Václava Frantu do Plzeňské banky. Vostárek se Satoranským to ale popírají.
Petr Sisák byl pracovníkem StB a po listopadu začal do republiky dovážet rybí moučku. Později se stal jednou z nejznámějších postav spojovaných s tunelováním českých bank. Od minulého týdne je ve vazbě v souvislosti s případy První Slezské banky, Ekoagrobanky a litoměřické České národní investiční společnosti, která spravovala jedny z prvních vytunelovaných fondů. Působil v mnoha dalších společnostech (např. ISAAC, Sima Consulting) jako člověk, který ovládal První Slezskou banku, měl pod kontrolou i První slezskou kapitálovou společnost. Celá řada dalších firem ze Sisákova okruhu (např. Region D, Renta Holding) má adresu Fetrovská 15 v Praze 6, kde sídlí i společnost IBH, jež byla podílníkem firmy Drůbež Příšovice.
František Chobot emigroval v osmdesátých letech do Německa. Ve vězení, kam se dostal za organizování obchodu s drogami, se seznámil s několikanásobně trestaným finančním podvodníkem Joachimem Gerlachem. Spolu s ním po listopadu založili v Litoměřicích firmu Crown a v Praze Crown banking corporation. Druhá firma se později přejmenovala na Dominick a Dominick (neoprávněně užívala název jedné z největších amerických makléřských firem) a ještě později na Iceberg. Firma byla pod všemi názvy majoritním vlastníkem vytunelované Ekoagrobanky a stejně postižené Podnikatelské banky. Představitelé Icebergu (např. Josef Škoda) figurovali i v orgánech První Slezské banky. Měli tedy vliv i na První slezskou kapitálovou společnost, jednoho z majitelů příšovických drůbežáren. Ve výroční zprávě Icebergu se dočteme, že třetinovým vlastníkem je firma Mancini Investment Ltd. z Dublinu. Jejím jednatelem je Hans Joachim Carl, který zastupuje i výše zmíněnou lichtenštejnskou firmu Imedia, na jejíž účty podle zjištění amerických detektivů prokazatelně odešla část peněz ukradených z C.S. fondů. Policie se domnívá, že Carl je jedno z falešných jmen Joachima Gerlacha.
Iceberg je jedním ze zakladatelů Pražské burzy, před půl rokem mu ale bylo pozastaveno členství. Dnes sídlí v Hybernské ulici v Praze 1. Do stejné budovy se před několika týdny přestěhoval notář Roman Hochman, který potvrdil správnost valné hromady ruské firmy KosMos a rovněž platnost valné hromady Drůbežáren Příšovice. V počátcích Icebergu s Chobotem spolupracovali i Vostárek a Satoranský. Jejich firma ProWin koupila Poldovku v době, kdy byl Iceberg významným vlastníkem Energetického centra Kladno. Chobot měl dlouhodobé spory s majoritními vlastníky Energetického centra a ovládnutí Poldi jako nejvýznamnějšího zákazníka Energetického centra mohlo mít za cíl posílit jeho pozici.
V roce 1995 měl Iceberg obrat 70 miliard korun. Loni věnoval ODS sponzorský dar ve výši 3 miliony korun. František Chobot se proslavil výrokem, že "tunelování je v Česku legální", případ C.S. Fondů označil za "normální obchod". Před čtyřmi měsíci složil funkci ředitele Icebergu, do své firmy však nadále dochází. Chobot působil či nadále působí v celé řadě dalších firem (Kala, Interconex, Ostende, Nexum).
Radek Peleška je jedním ze zakladatelů Icebergu (Crown banking corporation) i Motoinvestu (zde získal přezdívku "autor třetí vlny privatizace"). S šéfem Motoinvestu Pavlem Tykačem se rozešel ve zlém více než před rokem, s Chobotem a Icebergem zůstává nadále v kontaktu. Sám založil firmu Marathon Securities. Respekt už před dvěma lety napsal, že Peleška v roce 1993 disponoval podpisovým právem k účtům firmy Imedia, které vedla banka First options Chicago.
Josef Matoulek, jenž sídlí v budově Charouz holdingu v Praze na Těšnově, je především právním a daňovým poradcem dovozce fordů a velkopodnikatele Charouze. Vedle toho je jedním ze dvou majitelů firmy UMANA, která hrála v případě C.S. Fondu klíčovou roli. Matoulek sám nic nepodpisoval, smlouvy o převodu 1,3 miliardy ale nesou podpis jeho společníka Vladimíra Nadě a makléře Umany Tomáše Roitha. Naď se skrývá před policií pravděpodobně v cizině, Roith je ve vyšetřovací vazbě. Matoulek se podle vlastního tvrzení dobře zná i s Vostárkem a Satoranským a čas od času prý působí jako jejich poradce. Říká, že s nimi byl dokonce vyjednávat v Komerční bance v době, kdy koupili Poldi Kladno. Matoulek zároveň netají, že v případě C.S. Fondu angažoval ruskou firmu KosMos. S Rusy se prý osobně znal a obchodoval s nimi například s náhradními díly pro bombardéry Suchoj. Matoulek se 3. března účastnil vyjednávání v Plzeňské bance.
Petr Müller je ředitelem firmy Crassus a současně ředitelem Drůbeže Příšovice, a.s., po určitou dobu byl rovněž členem představenstva První slezské kapitálové společnosti. Makléř firmy Crassus Roith se kvůli jedinému obchodu stal v únoru makléřem firmy UMANA. Petra Müllera nechala policie na svobodě ještě měsíc po zmizení peněz, nakonec zmizel sám, údajně v zahraničí. V době, kdy Müller působil v První slezské kapitálové, sídlila tato firma na adrese Praha 7, Osadní 12, stejně jako řada Sisákových firem.
Pavel Tykač dnes tvrdí, že jeho společnost Motoinvest neměla s loupeží v C.S. Fondech nic společného. Motoinvest však prodal 11. února investiční společnost C.S. Fond, aniž o tom uvědomil management nebo podílníky fondů. Neučinil ani podle zákona povinný zápis v akcionářské knize. Motoinvest zůstal oficiálním obchodníkem s cennými papíry pro společnost C.S. Fond i po jedenáctém únoru a prodával akcie za hotové peníze (tento výprodej vytvořil hotovost, kterou pak mohli lidé z firem UMANA a Swirlglen převést do ciziny) ještě den předtím, než se v Plzeňské bance objevil Václav Franta. Necelé tři měsíce před krádeží byl Motoinvest jediným majitelem depozitáře C.S. Fondů, tedy Plzeňské banky. Někdejší mluvčí Motoinvestu Radek Peleška byl před svým příchodem do společnosti pracovníkem Chobotova Icebergu.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.