Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Nový příspěvekStudená válka proti SME

18.11.1996

Hrubý útok na svobodu tisku

Sedmého listopadu, v den výročí VŘSR, oslavila slovenská vláda další vítězství. Nezávislý soudce v Banské Bystrici rozhodl, že deník SME zaplatí jednotlivým členům kabinetu odškodné v celkové výši sedm a půl milionu slovenských korun. Rozsudkem, který vydavatele viní z toho, že se "dotkl nejen cti občanů, ale i představitelů výkonné moci", se Slovensko opět zviditelnilo jako země, kde dochází k věcem, jež dnes v postkomunistickém světě najdeme už naštěstí leda v Bělorusku, které se již plně vrátilo k totalitním praktikám vládnutí.

Nezávislost není nedotknutelnost
V občanskoprávním řízení zažalovali představitelé slovenské vlády vydavatele týdeníku SME kvůli reportáži z května letošního roku, která popisovala smuteční setkání na památku Roberta Remiáše. (Ten zahynul letos v dubnu při záhadném výbuchu svého auta. Byl jedinou spojkou mezi svědkem únosu Kováče ml. a novináři.) V reportáži je mimo jiné citován redaktor SME, který během panychidy kromě jiného řekl: "Toto jsou oběti studené války, kterou vede vláda s občany Slovenské republiky." Podle zdůvodnění rozsudku banskobystrického soudu "z kontextu článku vyplývá, že právě vláda by měla být vrahem svým výrokem, že Remiáš je první obětí studené války". (Bez zajímavosti přitom není fakt, že soud nechal bez povšimnutí jiný výrok citovaný v reportáži, a sice slova kněze Balazse "krev tohoto nevinného člověka teče po rukou premiéra Mečiara a ředitele SIS Ivana Lexy".) Újmu členů vlády soud vyčíslil takto: premiér Mečiar 500 tisíc korun, tři místopředsedové vlády 450 tisíc korun a obyčejní ministři 400 tisíc.Redaktor MF Dnes Karol Wolf ve svém komentáři k případu napsal, že "rozsudek nelze napadat, protože princip nezávislého soudnictví platí absolutně". Není to však pravda. Nezávislost soudnictví neznamená jeho nekritizovatelnost, neboť hloupý soudce je hlupák jako každý jiný. Nespravedlivý rozsudek je naopak třeba napadat a solidaritu s deníkem SME by měli vyjádřit všichni demokraticky smýšlející novináři. Nejde totiž o nic míň než o bezprecedentní útok na svobodu tisku.

Pozor, metafora
V civilizovaném demokratickém světě je obtížně představitelné, aby člověk zastávající vysoký vládní úřad a pomýšlející na znovuzvolení žaloval nějaké noviny. A to i kdyby měl stokrát pravdu nebo byl stokrát pomluven. Výjimky, které se občas objevují, jsou jen potvrzením tohoto pravidla. Politik, který cítí potřebu zabývat se soudní pří s tiskem, je totiž všeobecně považován za slabocha, který nemá dostatečnou autoritu v tom smyslu, že nedokáže případné pomluvy věrohodně popřít. Politik má zkrátka mít svou hrdost a kritické či pomlouvačné útoky na svou osobu musí brát jako riziko povolání.Zcela nemyslitelné pak je, aby někdo žaloval noviny za to, že uvedly citát někoho třetího. I laikovi je přece jasné, že nejde o názor listu ani vydavatele, ale o výrok zaznamenaný v reportáži. A to i v případě, kdyby onou citovanou osobou byl redaktor nebo šéfredaktor zmíněného listu. Navíc kdykoli někdo někoho žaluje za verbální projev (a to platí i v případě, že žalujícím je obyčejný smrtelník), musí soudce logicky rozlišovat mezi metaforou a jasným tvrzením. Pokud o někom třeba řeknete, že je zloděj nebo sexuální deviant, je to pochopitelně něco jiného, než když jej označíte třeba za křupana. Lze totiž doložit, že jste, nebo nejste zloděj či sexuální deviant, protože existuje obecně přijímaná definice tohoto pojmu. Křupana přesně rozlišit nelze. Výraz "studená válka proti vlastním občanům" je každopádně typická metafora. Definice zkrátka neexistuje.

Politik je veřejná osoba
U nás se něco podobného, jako je rozsudek nad SME, zdá nemožné. Ano, máme - (alespoň) zatím - kultivovanější a vzdělanější politické představitele. O něco skeptičtější musíme být ve vztahu k soudům, i když se zdá, že alespoň někteří soudci chápou, co je to metafora. Jenomže je to skutečně to nejdůležitější? Jde totiž o to, že systémově není svoboda tisku v Česku chráněna o moc více než na Slovensku. Vezměme si jako příklad zemi, která je v tomto směru nejvíce vyspělá - Spojené státy.V USA jako v každé jiné zemi nesmíte nikoho úmyslně pomlouvat. Pokud tak učiníte, musíte zaplatit značné odškodné. Neplatí to ovšem pro tzv. veřejné osoby. O tom, zda jste, nebo nejste veřejná osoba, rozhodne v každém jednotlivém případě soud. Žádný seznam neexistuje, pouze precedenty. Jisté ale je, že politici veřejnými osobami jsou, stejně jako třeba milionář Trump, Michael Jackson nebo známý teleevangelista. Napíšete-li tedy například o nějakém senátorovi, že je pedofil, nikdo vás neodsoudí, protože senátor vždy může jako veřejná osoba říci třeba v televizi: "Není pravda, že jsem pedofil." a jaký je smysl toho všeho?

V duchu bolševické tradice
Jde především o to, že politici mají moc a mohli by této moci zneužívat, kdyby bylo jakkoliv zakázáno je kritizovat a pomlouvat. Pokušení záměny pomluvy s kritikou "výkonu politické funkce" by prostě bylo příliš velké. U nás je tomu přitom přesně naopak. Máme speciální paragrafy, které zakazují urážet prezidenta a parlament nejen v duchu bolševické, ale ještě i c. k. rakouské tradice. Svoboda projevu je tudíž omezena a my vlastně máme pouze štěstí, že současná politická garnitura toho nezneužívá. Bohužel to však platí jen pro politické špičky. Minulý týden podal olomoucký státní zástupce JUDr. Ladislav Prouza ožalobu na spolumajitele nakladatelství Votobia Tomáše Koudelu pro "útok na státní orgán". Koudela kritizoval rozhodnutí olomouckého soudu, který projednává údajně protizákonné vydání knihy Vaříme s konopím. Koudela prý letos v srpnu doslova řekl: "Spatřuji v tom prvky fašistického, omezujícího a totalitního chování. Opět nás tu hlídají komunističtí pohrobci."Na Slovensku se zatím odsuzuje k pokutám, Koudelovi však podle našeho práva hrozí vězení. Přitom výraz "komunistický pohrobek" je typická metafora. Doufejme, že bude mít Koudela na soudce větší štěstí než kolegové z deníku SME.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.