Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Odchází zářící hvězda světových trhů

31.5.1999

Růst, globální finanční krize a inflace po Rubinově demisi

Americká ekonomika, jejíž vývoj je pro zbytek světa - ať chceme nebo nechceme - klíčový, zažila v posledních dvou týdnech dvě důležité události. První byla rezignace amerického ministra financí (secretary of treasury) Roberta Rubina. O tom, že chce odejít z vlády a opět působit v soukromém sektoru, mluvil sám Rubin již delší dobu. Nejde tedy o nějaké zásadní rozpory s prezidentem či dalšími členy vlády. Událostí číslo dvě se staly nově uveřejněné údaje o vývoji americké inflace, které naznačují, že pomalu zapomínaný démon nemusí být tak úplně mrtev a že americká centrální banka možná bude muset brzy přitvrdit svoji měnovou politiku.

Druhý po Greenspanovi

Robert Rubin, bankéř s dlouholetou zkušeností na Wall Streetu (před nástupem do vládní funkce byl ředitelem jedné z nejvýznamnějších amerických investičních bank Goldman Sachs), působil na špici Clintonovy administrativy šest let. Po šéfovi americké centrální banky Alanu Greenspanovi, který bývá považován za nevlivnějšího muže světové ekonomiky, byl tedy po dlouhou dobu druhým nejvýznamnějším mužem americké vlády (v širším slova smyslu), jehož slovo a rozhodnutí měly na americkou a světovou ekonomiku mimořádný vliv. Zmíněných šest let ekonomické a rozpočtové politiky pod jeho vedením bylo pro USA zároveň obdobím nepřerušené ekonomické prosperity, závratného růstu cen akcií na burze a znovuobjeveného optimismu a sebevědomí. Proto se v okamžiku jeho odchodu objevily v novinových titulcích výrazy typu "vynikající práce", "výjimečný talent a úsudek", "odchází zářící hvězda administrativy" apod.O Rubinově inteligenci, charizmatu a schopnostech není třeba pochybovat. Jako bývalý, a zejména uznávaný praktik finančních trhů si dokázal získat respekt investorů, finančníků a podnikatelů. Důležitá témata dokázal přesvědčivě a vlídně podat a vysvětlit, a hlavně vždy zachovával klid a uměřenost, protože si byl z praxe dobře vědom toho, jak jsou finanční trhy citlivé především na jakékoli náznaky nervozity. Přesto je jistě rozumné zůstat v hodnocení jeho významu poněkud více při zemi. Paradoxně právě proto, že americký ministr financí má obrovský vliv na světovou ekonomiku, na globální finanční trhy a na instituce, jako jsou Světová banka a Mezinárodní měnový fond (jeho vliv je v tomto ohledu významnější něž působnost Alana Greenspana, protože tyto instituce nakládají s prostředky amerických daňových poplatníků). Úspěšnost americké ekonomiky poněkud kontrastuje s událostmi, které začaly drastickou mexickou krizí v roce 1995, pokračovaly v uplynulých dvou letech asijskou a ruskou krizí a v letošním roce prudkým pádem brazilského realu.

Co všechno neudělal

Jaký byl tedy Rubinův skutečný vliv na americkou hospodářskou politiku? Klasický liberál by nepochybně řekl, že Rubinovo umění nespočívalo v tom, co udělal, ale v tom, co neudělal. Podle této školy může americký politik hospodářství uškodit, když se do něj plete, a může mu pomoci, když ho nechává na pokoji. Americký zázrak v americkém ústavním a právním systému, v podnikavosti, novátorství a kreativitě samotných občanů. Z pohledu liberála je pochybně důležité, že to byl především Rubin, kdo nakonec přesvědčil prezidenta Clintona a většinu Demokratické strany o tom, že je lepší dát od ekonomiky "ruce pryč". Rubin vždy například rezolutně trval na tom, že se americká administrativa v čele s prezidentem nemá vměšovat do politiky nezávislé centrální banky. Její statut je sice dán zákonem, ale na druhou stranu (a sami to velmi dobře známe z praxe) její politiku ovlivňovat lze, nebo na ni lze alespoň vytvářet nátlak a používat silná slova. Ničeho takového se americká vláda ani prezident Clinton nikdy nedopouštěli - z historie přitom známe příklady, a to i republikánských, prezidentů, kteří se v praxi snažili prosadit své záměry i proti vůli centrální banky. Rubin veřejně nekomentoval (ani nikdy nepodpořil) komplikovanou a fiskálně nákladnou reformu zdravotnictví, kterou se před pěti lety neúspěšně pokoušela prosadit prezidentova žena Hillary a která by podle většiny ekonomů musela skončit katastrofou. Rubin byl ve vládě nejdůležitějším protagonistou svobodného obchodu a odpůrcem protekcionismu. Přesvědčil také prezidenta Clintona, aby navázal na Bushovo dědictví a stal se zastáncem Severoamerické zóny volného obchodu (NAFTA). V oblasti daní zůstal Rubin klasickým demokratem. Byl zastáncem zvýšení daní pro bohaté (přitom jeho osobní jmění činí více než sto milionů dolarů) a sám je přesvědčen o tom, že právě díky tomuto zvýšení se dostal americký rozpočet do přebytku, a mohly tedy poklesnout i úrokové míry. Jeho pravicoví oponenti tvrdí, že není důležité, zda je rozpočet v přebytku či schodku. Podstatné je podle nich to, jak velkým procentem svého výdělku mohou občané a podnikatelé volně disponovat. S nižšími daněmi by si podle nich americká ekonomika počínala ještě úspěšněji. Navíc podle nich nelze zapomínat, že prosperitě pomohly také škrty ve výdajích, které přitom prosadili především republikáni.

Samuelsonův synovec

Počínání Rubina a jeho kolegů v souvislosti s krizí nově vznikajících trhů hodnotí většina ekonomů o poznání skeptičtěji. Clintonova vláda spolu s MMF byla zastáncem uvolnění měnového kurzu thajské a indonéské měny a tato politika skončila katastrofální devalvací. Podle mnohých kritiků byly Rubinem propagované léčebné kúry (zvýšení daní, rozpočtové restrikce) značně nepromyšlené. Rubin se zase může bránit tím, že Mexiko se po finanční katastrofě z roku 1995 nad očekávání rychle vzpamatovává a na růstovou dráhu se znovu vrací Jižní Korea a podle všeho i Thajsko. Poslední statistické údaje také naznačují, že prudký pokles brazilského realu nebude zřejmě provázen ani vysokou inflací a propad hospodářského růstu bude mírný.Novým šéfem rezortu se po Rubinovi stává Lawrence Summers, který dlouhou dobu působil jako jeho zástupce. Nový ministr je z čistě akademické (nikoli bankéřské), dokonce přímo harvardské líhně a je považován za jednoho z nejvýznamnějších žijících amerických akademických ekonomů (mimochodem je synovcem slavných amerických ekonomů Paula Samuelsona a Kennetha Arrowa). Krátce působil jako šéf Světové banky. Všeobecně se nepředpokládá významná změna v nastoupeném kurzu. Komentátoři zdůrazňují, že profesor Summers zná méně bankéřský svět a praxi finančních trhů, ale zároveň uznávají, že ve funkci působil šest let a mnohému se naučil. Předpokládají také, že se s Robertem Rubinem může významně lišit snad pouze v názoru na pevnost kurzu dolaru. Podle Rubina je silný dolar pro americkou ekonomiku vždy dobrý, především jako základ důvěry investorů, Summers prý není v tomto ohledu podobný fundamentalista.

Inflace se možná probouzí

A nyní k druhé zprávě. Statistické údaje o inflaci v USA za duben letošního roku ukázaly, že inflace poskočila za jediný měsíc o 0,7 %. Za období jednoho měsíce jde o vůbec nejvýraznější inflační nárůst v posledních deseti letech. Na americkém akciovém trhu proto nastala mírná nervozita. Jde zatím o čísla za jediný měsíc, a přestože nelze ještě mluvit o nějakém trendu, ekonomové se předhánějí v interpretacích a odhadují důsledky. Srovnejme si názory dvou prestižních médií. Podle amerických deníku The Wall Street Journal není zatím důvod ke znepokojení, je pouze třeba zůstat ve střehu. Růst indexu spotřebitelských cen je dán téměř ze čtvrtiny růstem cen ropy. Ten ovšem není dán vyšší poptávkou, ale především tím, že země OPEC (Organizace zemí vyvážejících ropu) se dohodly na poměrně přísných kvótách těžby a omezení nabídky. Tato kartelová dohoda se ale vždy velmi rychle rozpadne, protože ji jednotlivé členské země začnou nejprve načerno a nakonec oficiálně porušovat. Skutečnost, že tentokrát se dohoda dodržuje již několik měsíců, podle amerického listu ještě neznamená, že vydrží věčně. Proto by prý bylo velmi neblahé, kdyby americká centrální banka na poslední vývoj rychle reagovala zvýšením úrokových měr a zbytečným zbrzděním růstu.Britský týdeník The Economist má však opačný názor. Podle něho je americká ekonomika přehřátá již delší dobu. Nelze popřít pozitivní vlivy nových technologií a fakt, že Amerika může plýtvat sebevědomím a že v mnohém předstihla zbytek světa. Nelze však ani donekonečna přehlížet, že Američané již delší dobu utrácejí více, než vydělají, že roste míra spotřebitelského dluhu a že se nafukují ceny nemovitostí. Žádné racionální oprávnění nemají podle Economistu především vysoké kurzy akcií, které vytvářejí iluzi bohatství. Alan Greenspan a jeho kolegové by tedy měli zvýšit úrokové sazby co nejdříve. Vliv zvýšení sazeb na reálnou ekonomiku totiž bývá zpravidla nejméně o rok opožděn. A pokud centrální banka nezasáhne nyní, bude tak prý stejně muset učinit později, a pozdní rozhodnutí bude logicky nesrovnatelně nákladnější a všechny bude víc bolet.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.