Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Oprášení třetích cest

5.10.1998

Moderní levicoví ideologové v New Yorku

Levicové strany v západní Evropě jsou na koni. Jedinými zeměmi Evropské unie, kde vládnou jednobarevné pravicové vlády, jsou v tomto okamžiku pouze Španělsko a Irsko. I to je jeden z důvodů, proč se v New Yorku minulý týden konala hvězdně obsazená konference na téma "třetí cesta". Z politiků se zúčastnil Tony Blair (jeden z hlavních iniciátorů), italský premiér Romano Prodi a také nejmocnější a nejznámější představitel moderní levice - americký prezident Bill Clinton. Na konferenci přijel i hlavní intelektuální protagonista oprášené myšlenky "třetí cesty", rektor London School of Economics Anthony Giddens.

Nedůvěra zleva, zprava

Z čistě politických důvodů mohou být zastánci "třetí cesty" skutečně spokojeni, neboť se k ní kromě Evropy hlásí i výkonná moc ve Spojených státech. K této politice se výslovně přihlásil americký prezident Bill Clinton ve své letošní zprávě o stavu unie ("moji američtí spoluobčané, oznamuji vám, že jsme našli třetí cestu") a jejím nejhlasitějším protagonistou je britský premiér, který si za svůj cíl klade vytvoření "soudržnější, šťastnější a bohatší lidské komunity". Tony Blair dokonce vyhlašuje intelektuální a mocenské vítězství levice. Tvrdí, že levý střed (řadí do něj i evropské socialisty a sociální demokraty) má nyní navrch: "Je to politická agenda levého středu, která bude ovlivňovat a tvarovat život lidí.""Třetí cesta" zůstává především nálepkou či heslem, které je obtížné naplnit i definovat. Přestože jde především o heslo, má celou řadu zarytých odpůrců, a to na obou stranách politického spektra. Většina konzervativců je na tento termín vysloveně alergická. Baronka Thatcherová si vzala za svůj výrok Václava Klause o tom, že "třetí cesta vede do třetího světa". Ekonomičtí konzervativci jsou přesvědčeni, že třetí cesta je pouhé krycí jméno pro staré levičácké praktiky nejrůznějších nákladných programů, které se podle nich stejně ukázaly jako nefunkční: státem organizované rekvalifikace, státem organizované a dirigované školství, zdravotní péče, bytová politika a zásahy do dalších sfér života. Sociální konzervativci jsou pro změnu přesvědčeni, že politika "třetí cesty" ohrožuje rodinu jako základní stavební kámen společnosti tím, že podporuje i jiné alternativy "životního stylu".Zarytí socialisté staré školy (například v Británii jsou to stále především představitelé odborů) vidí zase "třetí cestu" jako zakuklený či pouze lehce zmírněný nebo zlidštěný "reaganismus-thatcherismus". Vadí jim, že "třetí cesta" v podstatě akceptuje principy svobodného trhu, vadí jim nezbytné reformy zaopatřovacího státu, k nimž nutí stále tužší globální konkurence. A po ruce mají i konkrétní příklady. Prezident Bill Clinton se s republikány de facto shodl na reformě sociálního systému, respektive na jeho zpřísnění, a na omezení redistribuční role federální vlády (podle některých republikánů si Clinton dokonce jejich reformní plán sociálního systému přivlastnil). Stejně tak se děsí výroků Tonyho Blaira, že "stát bude podporovat jenom ty, kdo jsou ochotni pracovat". Zkrátka jim připadá, že "třetí cesta" znamená pouze ústupek doktrínám pravice.Také projevy a články představitelů nové, neideologické "třetí cesty" (především Anthonyho Giddense) jsou plné těžko rozluštitelných frází, které připomínají spíše učení new age než nějakou konkrétnější politickou platformu. Giddens například ve své nové knize Třetí cesta říká, že "lidstvo se musí naučit žít mnohem otevřenějším a reflektivnějším způsobem". V knize najdeme spoustu hesel jako "kosmopolitní nacionalismus", "demokratizovaná rodina", "žádná práva bez odpovědnosti", "respekt k různosti životních stylů" apod. Zkusme se proto na celou oprášenou myšlenku třetí cesty podívat poněkud zemitěji na základě zcela konkrétních zkušeností.

Třetí cesta je všude

Má-li existovat "třetí cesta", musí existovat také cesta "první" a "druhá". Tou první je státní socialismus, který v komunistických zemích existoval ve zcela konkrétní podobě. Svět ho zná a ví, co takový systém obnáší a proč není úspěšný. Tou druhou je svobodný kapitalismus, v němž má stát na starosti pouze obranu, bezpečnost a dodržování práva (stát musí vybudovat funkční soudnictví a musí především chránit soukromé vlastnictví). Opravdový svobodný kapitalismus však nikdy na světě neexistoval, a to ani v zemích, které lze považovat za vcelku liberální - i tam si stát či vláda přivlastnily daleko více úloh. Všude ve vyspělém světě státy přerozdělují obrovské prostředky, organizují záchrannou sociální síť či důchodové zabezpečení. Takové přerozdělování a státem organizované sociální programy rostly a bytněly i za premiérky Thatcherové v Británii, stejně jako za prezidenta Reagana v USA, přestože jim oba politici vyhlásili válku. Lze pouze konstatovat, že Reagan a Thatcherová tempo růstu státních výdajů ve svých zemích zpomalili.Pokud tedy má být "třetí cesta" něčím mezi státním socialismem a svobodným kapitalismem, pak lze bez nadsázky tvrdit, že ji praktikují úplně všechny vyspělé či demokratické země na světě. Některé státy si to pouze nepřipouštějí. Takovou definici "třetí cesty" však politici, politologové a akademici nepřijímají. Pojetí třetí cesty se daleko častěji vymezuje proti kapitalismu anglosaského, či spíše amerického typu (přerozdělování státem je v USA přece jen o zhruba třetinu nižší než v Evropě).

Švédsko, Francie, Německo

Vůbec poprvé se výraz "třetí cesta" (nebo také "střední cesta") začal používat v případě Švédska. Již od konce padesátých let viděla řada levicových intelektuálů ve švédském expanzivním sociálním státu příklad kompromisu mezi dvěma extrémy: stalinismem a "surovým" americkým kapitalismem, který byl považován za stejně brutální a nepřijatelný. Švédsko, které dosud přerozděluje 60 % HDP (před deseti lety to bylo dokonce 70 % HDP), však již delší dobu není vnímáno jako inspirativní příklad: daně jsou příliš vysoké, nezaměstnanost roste, mladí lidé se ze Švédska stěhují apod.O "třetí cestu" se svým způsobem (především v 60. a 70. letech) pokoušela také Francie. Výše přerozdělování a daní tu ovšem nikdy nedosáhla švédské úrovně, Francouzi hledali kompromis mezi trhem a socialismem zejména v plánování a mohutném znárodňování průmyslu. Francouzské vlády se řídily Francouzským modernizačním a investičním plánem, praktikujíce tzv. indikativní plánování. Premiér předsedal Plánovacímu výboru, ve kterém zasedali manažeři, ředitelé, šéfové odborů a vládní byrokraté. Francouzské elity ovládané státem mohly rozhodovat o tom, co se bude vyrábět, v jakém množství, kam se bude investovat, jaké technologie budou státem podporovány apod. Za francouzskou "třetí cestu" lze považovat i velmi tuhou regulaci trhu práce. Ta ovšem vede k vysoké nezaměstnanosti (12 % - třikrát větší než v USA a dvakrát vyšší než v Británii), která je také největším stínem "francouzského modelu".Německá "třetí cesta" vznikla pod nálepkou sociálně tržního hospodářství. Zástupci dělníků a odborářů jsou přítomni ve správních radách podniků a spolurozhodují o takových věcech, jako je rozmístění výroby, pracovní řád, ale také investice. Šéfy korporací chrání před akcionáři především jejich blízké vztahy s bankami, jejichž zástupci jsou také přítomni v dozorčích a správních radách. To vše vede k tomu, že k převzetí podniku jiným investorem (tzv. hostile takeover) nebo k fúzím podniků, které jsou tak běžné v Americe, v Německu prakticky nedochází. Německo, se musí, chce-li být úspěšné, odhodlat k reformám. Vysoká nezaměstnanost není zdaleka jediný problém. Německo trpí například největší mírou pracovní absence na světě. Stárnoucí populace již není schopna utáhnout nákladný sociální a důchodový systém. Německé podniky - chtějí-li přežít - musí dnes ve stále větší míře vyvážet pracovní příležitosti.

Japonsko, Amerika, Anglie

Japonská alternativa amerického modelu (tedy také svým způsobem "třetí cesta") se v tomto okamžiku nachází v nejhlubší krizi: prognózy vývoje japonského hospodářství jsou týden od týdne hrozivější. Přitom ještě před deseti lety mnoho lidí věřilo, že Japonsko vystřídá Ameriku na ekonomickém trůně. Japonsko dnes doplácí prakticky na vše, čím se ještě před lety chlubilo. Státní průmyslová politika a plánování v oblasti nových technologií vedly ke špatným investicím, jako nepružné se projevilo křížové vlastnictví podniků (dodavatelé, odběratelé a banky). Stejně málo flexibilní se ukazuje státem organizované poštovní spoření, protože stát rozhoduje o tom, jak budou zdroje získané spořením použity. Korupce a neprůhledné vztahy mezi byrokraty, bankéři a politiky měly jistě vliv na vzrůst cen nemovitostí, které se nafoukly jako bublina. Jejich prudké splasknutí je pravděpodobně jednou z nejdůležitější příčin hluboké hospodářské krize ve východní Asii.Americký prezident, jak již bylo řečeno, se ke "třetí cestě" sám hlásí, ale to, co se mu podařilo v politice prosadit, s ní nemá nic společného, i když byl zvolen prezidentem jako známý kritik Reaganovy a Bushovy éry, kdy podle jeho vlastních slov "bohatí bohatli a chudí chudli". Clinton, který se pro odpor veřejnosti musel vzdát ohlašované reformy zdravotnictví, brzy zjistil, že americkou ekonomiku řídí "trh s dluhopisy", a nikoliv on sám. Mezi největší úspěchy Clintonova prezidentství v ekonomické oblasti patří prosazení Severoamerické zóny volného obchodu NAFTA a reforma sociálního systému. Svobodný trh je ale myšlenka klasicky liberální a reforma penzijního systému byla připravena v dílně konzervativců.Tony Blair se stal britským premiérem v okamžiku, kdy britská ekonomika běžela téměř vzorně, a to především díky zdravým základům, které pomohly vybudovat minulé konzervativní vlády. Nejde ani tak o daně (ty rostly i za konzervativců), ale především o velmi pružně fungující pracovní trh a omezení moci odborů. Vše nasvědčuje tomu, že příští rok se Británie ocitne v mírné recesi, ke které v kapitalismu prostě čas od času dochází. Recese bude teprve opravdovým testem funkčnosti Blairových receptů a rétoriky. Blair zatím seděl v rozjetém vlaku. Brzy se ukáže, do jaké míry se jeho myšlenkami o "třetí cestě" může svět skutečně inspirovat.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.