Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Písek v soukolí

10.6.1996

Volby zbrzdily hospodářské vyhlídky země

Z hlediska citlivého a nesmírně členitého organismu, kterému se říká hospodářství, dopadly parlamentní volby asi nejhůře, jak dopadnout mohly. A to i v případě, sundáme-li ideologické brýle, respektive opomineme-li fakt, zda fandíme levici, či pravici. Nejen pro zahraniční investory je totiž zdaleka nejdůležitějším faktorem pro rozhodování politická stabilita. Zcela legitimní a pochopitelný je pak názor některých ekonomů, podle nichž by už lepší než současný stav bylo jasné volební vítězství sociálních demokratů. Někdy je zkrátka důležitější než politické zabarvení vlády skutečnost, že vláda stojí "pevně v kramflecích", že je vypočitatelným a solidním partnerem. Kabinet musí být pro ekonomické subjekty hráčem, jehož tahy je třeba předem znát. Zdaleka nejhorší variantou je atmosféra bezvládí, série neúspěšných pokusů o vytvoření vlády či střídání nestabilních vlád v rychlém sledu. A žádnou z těchto možností zatím u nás zatím nelze vyloučit.

Hospodářský růst: aktuálně bez důsledků
Veličinou nejméně citlivou na politické otřesy jsou vyhlídky hospodářského růstu, a to především v krátkodobé a střednědobé perspektivě (nikoliv tedy v dlouhodobém horizontu). Po dvouletém období tzv. transformační stagnace začalo české hospodářství před dvěma lety růst a v letošním roce se předpokládá růst zhruba o pět procent. Zcela zásadním motorem růstu jsou menší a střední podniky, a především sektor služeb. Nadějně roste i průmyslová výroba, která se má letos pozvednout o osm procent. Na všech těchto předpovědích není třeba nic měnit. Hospodářský růst, který se jednou rozeběhne, má obrovskou sílu, setrvačnost a dynamiku. V příštích měsících pochopíme lépe než z jakékoliv ekonomické učebnice, že hospodářský růst nedělá vláda, ale my všichni ostatní. Vláda může pouze pokazit jeho dlouhodobé vyhlídky, nikoliv zastavit růst, který se dal jednou do pohybu.Nejcitlivější na politickou nestabilitu je pochopitelně měna, a to především (ale nikoliv pouze) její kurz. Můžeme se radovat z toho, že centrální banka je u nás institucí nezávislou a její nezávislost je jako v jediné zemi na světě dokonce potvrzena ústavou. Tato skutečnost se za současných okolností ukazuje jako nesmírně prozíravá. Role ČNB bude minimálně do příštích mimořádných či řádných voleb výrazně posílena, a právě k této instituci můžeme vzhlížet jako k nejdůležitější kotvě ekonomiky.

Měna: všichni budou chtít utrácet
ČNB ovšem není institucí všemocnou. Vnější (kurz) i vnitřní (koupěschopná síla) stabilita měny závisí také na důvěře investorů, na vývoji platební bilance (kapitálového účtu, běžného účtu a obchodní bilance) a pochopitelně na státním rozpočtu. V současnosti nikdo s jistotou neví, zda vývoj v oblasti zahraničního obchodu směřuje k nevyhnutelné devalvaci koruny, a to eventuelně i mimo 7,5% devalvační pásmo. Řada ekonomů je přesvědčena, že k určité míře devalvace směřujeme a že k ní dojde koncem roku nebo začátkem roku příštího. Jiní ekonomové tvrdí opak. Skutečností je, že schodek obchodní bilance a schodek běžného účtu je zatím bohatě kompenzován přílivem kapitálu, že bohaté devizové rezervy státu jsou určitou jistotou. Jenomže právě zahraniční investoři, kteří k nám kapitál přesouvají, jsou nejvíce citliví na politickou nejistotu a nestabilitu. Jedná se o všechny čtyři druhy zahraničního kapitálu, který se u nás ocitá: jde o přímé investice, a to jak o investice na "zelené louce", tak například i o investice do odvětví, jejichž privatizace se připravuje, ale kterou sociální demokracie odmítá (energetika, plynárenství, bankovnictví). V neposlední řadě jsou ve hře i portfoliové investice, tedy investice institucionálních investorů ze Západu do našich cenných papírů. Důležitou roli hraje i krátkodobý kapitál spekulativní, který počítá s revalvací koruny, a nakonec jsou ve hře i půjčky našim podnikům od zahraničních bank. Panika mezi všemi druhy investorů může - pokud k ní dojde - devalvaci koruny urychlit.Koruna je směnitelná - i když omezeně - a devalvační očekávání může urychlit i chování našich občanů, podniků a podnikatelů: těm nikdo nemůže zakázat proměnu korun na svých účtech za devizy. Dojde-li tedy k devalvaci, musí být provedena včas (ani příliš brzo, ani příliš pozdě), s určitým momentem překvapení a v dostatečném rozsahu, aby k ní nemuselo dojít za týden či dva znovu. Noční můrou všech centrálních bankéřů je příklad Mexika, které s devalvací váhalo a pravý okamžik zaspalo. Prodražené dovozy a růst mzdových požadavků by se nevyhnutelně promítly do výše cen a inflace. Centrální banka by musela reagovat zvýšením úrokových sazeb: prodražily by se úvěry, a to by mohlo vést v dlouhodobější perspektivě ke zpomalení hospodářského růstu. Ještě jeden nepříjemný efekt je nasnadě: podniky, které se zadlužily v cizí měně, by byly nuceny splácet "více", než si půjčily. A to by mohlo přivodit krach mnohých z nich.

Privatizace: nic nebude
Každá menšinová vláda s částečnou podporou opozice nebo s opozicí ovládající parlament je stejně jako "velká koalice" zcela zákonitě méně fiskálně zodpovědná než většinová vláda. Zalíbit se voličům budou chtít všichni. Pokud tedy mají politici zdravý rozum, měla by stát na prvním místě prohlášení nové vlády odhodlanost k udržení vyrovnaného, případně přebytkového rozpočtu a k dalšímu snižování výdajů. Centrální banka to bude mít v boji s inflací už tak těžší než dosud, a pokud s ní nebudou vláda a parlament spolupracovat, nebo pokud si budou dokonce počínat nezodpovědně a rozhazovačně, nečeká nás mnoho dobrého.Stejně jako měna (a ze stejných důvodů) je na politickou stabilitu citlivý kapitálový trh. K dramatickému poklesu kurzu akcií sice zatím také nedochází, ale i tady se může leccos "přes noc" změnit. Zatím můžeme být rádi, že většina zahraničních komentátorů hodnotí situaci daleko klidněji a pozitivněji než komentátoři domácí.Pokud platí, že hospodářský růst v krátkodobé (několik měsíců) a střednědobé (řádově rok a půl) perspektivě současná situace neovlivní, pro možnosti dlouhodobého růstu platí pravý opak. Pokud chceme hospodářský růst urychlit, je třeba snižovat daně a výdaje, omezovat státní regulaci (odstranit např. zbylou regulaci cen) a dále pokračovat, či dokonce urychlit privatizaci. Mnozí ekonomové se možná po právu domnívají, že bez těchto kroků se nemůže dlouhodobě udržet ani současné tempo růstu. Nemusíme si nic namlouvat, ale všechny tyto věci nebudou minimálně do příštích mimořádných či řádných voleb na pořadu dne. Příští vláda bude nejspíše ráda, podaří-li se zachovat status quo a sestavit rozumný rozpočet. Privatizace bank není připravena a její urychlení nepřichází nyní v úvahu stejně jako privatizace energetických sítí, plynárenství, železnice, telekomunikací atd. S rychlejším zrušením stropu nájemného stejně jako se zrušením regulace cen energií rovněž nelze počítat. Individuální účty ve zdravotnictví zatím odpadají, naopak nelze vyloučit zavedení vyšších uzemněsprávních celků, což bude - alespoň v prvním okamžiku - nákladná záležitost. A tak bychom mohli pokračovat. Celá řada systémových změn, které jsou předkladem dlouhodobě udržitelného, a hlavně rychlejšího hospodářského růstu, se minimálně do příštích voleb odkládá.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.