Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Podivný obchod České pojišťovny

6.12.1999

Předseda představenstva Kočárník nechce vysvětlit, proč snížili zisk o miliardy

Pojištění úvěrů je produkt, který nabízejí pojišťovny bankám. Když banka poskytne úvěr, může si ho pojistit. Odvede pojišťovně pojistné, a pokud úvěr není splacen, získá jeho část od pojišťovny zpátky. Pokud banky pojišťují úvěr, odvádějí pojišťovně na pojistném pouze určité procento úvěru, zpravidla okolo pěti procent či méně. Jde ale pouze o jeden z nástrojů, kterým se banky brání úvěrovému riziku. V rámci státní proexportní politiky se běžně pojišťují úvěry, které pomáhají financovat vývoz nějakého zboží. Ve většině zemí proto existuje státní nebo státem garantovaná pojišťovna, která pojišťuje úvěry na vývoz zboží či investičních celků. U nás se taková státem kontrolovaná instituce jmenuje EGAP.

Česká pojišťovna bude muset brzy objasnit finančním úředníkům, kontrole nad pojišťovnictvím i zástupcům Fondu národního majetku některé ze svých finančních operací. Jak se podařilo Respektu zjistit, jejich důsledkem bylo například to, že v roce 1997 byl čistý zisk tohoto ústavu o pět miliard korun nižší, než být mohl, a v roce 1998 byl nižší o dvě miliardy. Přitom nelze vyloučit, že Česká pojišťovna podnikla tyto neobvyklé a neprůhledné kroky proto, aby státu odvedla nižší daně. Odpovědní úředníci na ministerstvu financí i FNM připouštějí, že se případem i dalšími aktivitami skutečně zabývají, další informace ale nechtějí poskytnout.

Přes dceru na Slovensku

Celá věc se odvíjí od auditorské zprávy o hospodaření České pojišťovny v roce 1998. Na straně 26 v ní stojí velmi pozoruhodná informace: "V roce 1998 rezervy na pojistné události vzniklé, ale dosud nenahlášené zahrnují rezervy na riziko spojené se zajištěním úvěrového pojištění sjednaného Českou poisťovňou Slovensko a.s. ve výši 2 076 721 tis. Kč (1997 -- 5 055 175 tisíc Kč)." Tolik suché konstatování auditora Františka Dostálka, zástupce KPMG, jedné z pěti největších auditorských firem. Jak bývá v auditorských zprávách zvykem, nic podrobnějšího se o celém případu nedočteme. Účetní mluvu lze ale přeložit do srozumitelné češtiny: stoprocentní dceřiná firma České pojišťovny na Slovensku dojednala v roce 1997 nějaké pojištění úvěrů. Sjednala evidentně velmi riskantní pojištění úvěrů, když auditor kvůli tomu doporučil mateřské firmě vytvořit miliardové rezervy a o tyto miliardy snížit možný zisk. Zdá se, že šlo o akci, na které Česká pojišťovna "prodělala kalhoty", a že o velké peníze přišla také státní pokladna.

Úvěry nepojišťujeme, jenom...

Podívejme se tedy na Slovensko, kde podle auditorské zprávy celý příběh začíná. Celková bilanční suma (tedy veškeré pohledávky a závazky) Českej poisťovne Slovensko činila v loňském roce 681,5 milionu slovenských korun. Přitom ale -- jak z našeho případu vyplývá -- dokázala sjednat pojištění úvěrů, které přineslo obrovské riziko: mateřská firma musela podle doporučení auditora vytvořit na jeho pokrytí rezervu ve výši desetinásobku (v roce 1997) a čtyřnásobku (v roce 1998) bilanční sumy dceřiné firmy. Další zajímavostí je, že ať listujeme výročními zprávami Českej poisťovne Slovensko (dále jen ČPS) z posledních let, jak chceme, nikde nenajdeme úvěrové pojištění jako nabízený produkt. A to i přesto, že jinak firma nabízí dvacet čtyři druhů pojištění -- živelné, úrazové apod. Vedoucí úřadu pro dohled nad pojišťovnictvím na slovenském ministerstvu financí ing. Eva Bónová ještě ve čtvrtek 25. listopadu na dotaz Respektu oznámila, že ČPS nemá na pojišťování úvěrů licenci. Až o den později upřesnila, že jakési povolení velmi starého data existuje. Ani v účetních údajích, které nabízejí obě výroční zprávy ČPS, nenajdeme jediný záznam o tom, že by firma nějaké úvěrové pojištění sjednala. Podle Evy Bónové ČPS vybrala v roce 1998 pojistné na pojištění úvěrů ve výši 131 000 korun (to je pojištění úvěru, který by například stačil na nákup nových pneumatik u autodopravce, který vlastní čtyři pět mikrobusů). Zmíněná fakta mají podle účetních expertů jediné možné vysvětlení. Jak známo, každá pojišťovna se také musí sama někde pojišťovat, odborně řečeno "zajišťovat". "Zajišťuje" se u jiných pojišťoven (např. v zahraničí) nebo u specializovaných zajišťovacích ústavů, kterým odvádí určitou část vybraných pojistných částek. Zajišťovatelem bývá často mateřská firma a tak je tomu i v našem případě. Aby se však pojišťovací smlouva vůbec nedostala do účetní bilance ani do rozvahy slovenské dcery, musela by zajištovateli -- mateřské firmě, tedy České pojišťovně, postoupit celých 100 % vybraného pojistného. Podle expertů jde o postup velmi neobvyklý, přitom se ale jedná o jedinou možnost, jak by mohl celý pojišťovací případ doslova "proletět" účetní bilancí ČPS a vůbec se v ní neukázat. Důvody k takovému postupu lze těžko chápat jinak, než že někdo má zájem, aby nějaký obchodní případ byl co nejméně viditelný. Teoretické úvahy účetních expertů potvrdila nakonec i slovenská regulátorka Eva Bónová poté, co si její úřad na základě našeho telefonátu dohledal k případu potřebné podrobnosti. Zároveň ale její úřad prý nemůže sdělit podrobnosti o celém případu, tedy to, co nás zajímá nejvíce: jaké úvěry a koho Česká pojišťovna a její dceřiná firma vlastně pojistily.

Mlčenlivost chrání nás

V bankovnictví existuje bankovní tajemství a v pojišťovnictví také. Říká se tomu "povinnost mlčenlivosti v pojišťovnictví". O tom, jaký klient byl pojištěn, se kromě auditora může dozvědět pouze regulátor -- tedy státní dohled, finanční úřad, policie apod. Také v našem případě zachovávají mlčenlivost všichni: vedení ČPS i vedení mateřské České pojišťovny a.s. v čele s předsedou představenstva, bývalým ministrem financí Ivanem Kočárníkem. Budou se ale muset připravit, aby celou záležitost vysvětlili kompetentním orgánům. Záhad v celém případě je přitom ještě spousta. Jak stojí výše, dceřiná společnost ČPS na Slovensku normálně úvěrové pojištění neposkytuje a veřejně ho ve svých prospektech a výročních zprávách klientům nenabízí. Když se ale podíváme na auditorskou zprávu České pojišťovny a. s. za rok 1998, zjistíme, že úvěrové pojištění v podstatě nenabízí ani sama mateřská společnost. Vloni totiž vybrala pojistné na úvěrové pojištění v celkové výši tři miliony korun (případ se slovenskou dcerou se v účetnictví České pojišťovny zobrazuje jako zajištění). Jde o nevýznamnou částku, například řádově nižší než činí vybrané pojistné na pojištění hospodářských zvířat, kde Česká pojišťovna na pojistném vybrala téměř miliardu. Máme tedy dvě firmy: mateřskou a dceřinou společnost. Obě normálně nenabízejí určitý produkt, a přitom zčistajasna pojistí jakési mimořádně vysoké úvěry, a to způsobem, který sníží zisk o dvě, resp. pět miliard. Pozoruhodné je, že několik účetních expertů, které jsme oslovili, vyřklo stejnou myšlenku: "To snad museli pojistit všechny úvěry, které byly v posledních letech poskytnuty Východoslovenským železárnám!" Někteří dodali, že případně mohlo být pojištěno také celé úvěrové portfolio nějaké velké slovenské banky. Bývá totiž zvykem, že se pojišťuje pouze malá část úvěru. V našem případě by se tak muselo jednat o úvěry za desítky miliard. Nebo je tu ještě jedna možnost: pojišťovna z nějakého důvodu mohla úmyslně pojistit úvěry, které byly od začátku mizerné a špatné a bylo jasné, že je nikdo nikdy nesplatí. Pak by se rezerva na riziko předepsaná auditorem mohla rovnat celému pojištěnému úvěru.

Chudák poplatník

Auditor František Dostálek z firmy KPMG je vázán mlčenlivostí a může pouze potvrdit, že "audit proběhl podle řádných standardů a vše bylo náležitě prověřeno včetně námi tázaného případu". Předseda představenstva České pojišťovny Ivan Kočárník nám řekl, že nic k případu říci nemůže, protože si musíme uvědomit, že je "v soukromém byznysu". Ještě zdůraznil, že pojišťovna má sedmdesát miliard korun technických rezerv (v případě slovenské dcery ale byly rezervy předepsány zvlášť, o tzv. technické rezervy tedy nejde). Ivan Kočárník také mlhavě naznačoval možné vysvětlení (před jeho příchodem udělala pojišťovna "spoustu vážných chyb") i omluvu (je prý jasné, že skoro každý podnikatel "se někdy pohybuje na samé hranici daňových zákonů"). Veřejnost tedy neví, o jaké podařené úvěry šlo a komu je pojišťovna pojistila. Záležitost tak čeká na kontrolu finančního úřadu. Pokud by obě pojišťovny poskytovaly úvěrové pojištění běžně a normálně, bylo by logické a možné, že se občas netrefí a že se jim třeba i velký obchod nepodaří. To ale není náš případ, a tak oběma firmám nezbude než vysvětlit, proč se jim vinou prakticky jediného případu za uherský rok sníží zisk i odváděné daně o miliardy. Po nedávné fúzi, kdy německá Vereinsbank pohltila Hypobank, propukl v Německu obrovský skandál, ve kterém se jednalo o miliardy marek. Nově vzniklá Hypovereinsbank oznámila, že bývalá Hypobanka měla nadhodnocené nemovitosti a zástavy, a proto je prý třeba rezervy výrazně zvýšit. To si nenechal líbit německý finanční úřad, který banku obvinil z daňového podvodu. Rezervy si zkrátka nikdo nemůže vytvářet, jak chce, jinak by daně neplatil nikdo. Německý příklad z poslední doby je pro nás ilustrativní, a to i přesto, že Hypovereinsbank nakonec soudní při s finančním úřadem vyhrála. Stát si nemůže nechat všechno líbit a tolerovat jakékoli skrývání zisku. Česká pojišťovna ke všemu dosud patří z třiceti procent státu, konkrétně Fondu národního majetku. Snížený zisk znamená také menší dividendy pro FNM. Úředníci fondu by měli kromě případného daňového úniku prověřit ještě jednu hypotézu, která je celkem nasnadě. Vedení České pojišťovny mohlo také pojistit klasifikované (špatné) úvěry nějaké bance, která si nutně potřebovala vylepšit svoje čísla. Třeba výměnou za protislužbu, kterou neznáme. Očekávané kontrolory uklidňuje šéf dceřiné společnosti ČPS Jan Ježdík: "Již letos Česká pojišťovna na celém případu vydělá nebo z něj vyjde neutrálně." To by ale bylo věrohodné jedině v případě, kdyby se auditor zbláznil. Nejprve odhadne riziko pojištění nějakého úvěru na pět miliard korun, další rok na dvě miliardy, a nakonec na tom pojišťovna vydělá, protože úvěr bude normálně splacen? To je věc dosud nevídaná.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.